Jiným skončí sezona, zašoupnou kopačky pod postel a na chvíli odpočinou. Jemu ale začíná druhá šichta, Marek Červenka fandil Romanovi na mistrovství světa v hokeji. A teď se musel radovat v jednom kuse. Útočník druholigové Dukly Praha sledoval, jak brácha vyhrál celé kanadské bodování na šampionátu ve Finsku a k tomu bronzovou medaili. „Obrovský úspěch pro tým i pro bráchu. Je to obrovský profík,“ říká Marek.
Nejdřív takhle, nebude vám vadit, když se budu ptát na Romana? Není tam žádná žárlivost?
(smích) „Ne ne, úplně v pohodě.“
Jste překvapený, že brácha vytřel všem ostatním hráčům zrak a vyhrál kanadské bodování?
„Ani ne, protože vím, co hokeji celý život dává. Vždycky byl dobrý hráč, teď se mu jen povedlo pořádně ukázat, co všechno v něm je. A v největší možné míře.“
Čím to, že to v něm takhle bouchlo?
„Sedli si kluci v lajně, s Krejčou hráli výborně. Oba jsou velcí hokejisti, brácha byl navíc dobře připravený a ukázal to. Měl teď skvělou sezonu ve Švýcarsku, kde vyhrál bodování ligy, v Rapperswilu je už druhým rokem a je tam spokojený, je zdravý, daří se mu. Strašně mu pomáhá, když ví, že je tam nejlepší, pak si může takové výkony přenést i do reprezentace. A vybudoval si respekt okolí. Myslím, že by mohl být skvělým vzorem pro malé hokejisty.“
Třeba svým přístupem? Ostatně i o vás se říká, že se o sebe umíte starat, asi je to v rodině.
„Snažím se. Až to jednou skončí, chci, abych se na sebe mohl podívat. Mám to od bráchy, učím se to od něj. Vidím, jak maká, jak trénuje, jak regeneruje, jak se stravuje. Je opravdu velký profík a dělá maximum pro to, aby mohl takhle dlouho hrát. A pořád má chuť, rozhodně není důvod, aby končil, nebo o tom vůbec přemýšlel.“
Mezi vámi je zhruba sedm let rozdíl, jak jste si při sportu k sobě hledali cestu? Přece jen patnáctiletého asi nebude dlouho bavit valchovat osmiletého…
„Ani to nebyl takový problém. Brácha dělal asi do šestnácti tři sporty – fotbal, hokej a tenis. Pak si musel vybrat, zjevně si zvolil dobře. (smích) Mně taky bavil hokej, ale bylo to horší s bruslením, tak jsem měl volbu taky víceméně jasnou. Roman fotbalu rozumí, hrával ho, tak se mi snaží poradit, hlavně jak trénovat, co tomu obětovat.“
A vy mu radíte?
„Ne, já mu nemám co radit. (smích) Já mu jenom gratuluju.“ (smích)
Zapojíte se do oslav?
„Ne, to si musí kluci zvládnout sami. Já ho nechám dva tři dny v klidu a pak se spojíme. Nám příprava na ligu začíná až dvacátého června, tak bude čas.“
