Sedl si za stůl, a prohodil s úsměvem: „Jsem šťastný muž. Ale trochu unavený. Nejsem zvyklý slavit tak, jako jsme slavili s kluky v kabině.“

Takhle 62letý finský expert začal svoji promluvu po návratu z bronzového šampionátu. Jako první zahraniční kouč náročnou misi zvládl. Přečkal i sprchu od hráčů, kteří na něj vylili plný barel ledové vody…

Možná na leckoho působí jako chladný Fin, ale nebojte, i on umí ukázat emoce. V době, kdy vyhrával ve finské lize (jako hlavní kouč nebo jako asistent ji ovládl celkem sedmkrát), bylo zvykem, že šel jako první oblečený pod sprchu. Rituál se částečně vrátil.

„Kari, děkujeme!“ obrátil se na něj na tiskovce po příletu Tomáš Král, končící šéf Českého hokeje, a poplácal ho po ramenou. Právě tenhle přemýšlivý Fin, který v minulosti úspěšně vedl mimo jiné pražského Lva, dokázal vrátit českému hokeji hrdost a medailovou slávu.

„Přinesl jinou mentalitu, odlišný pohled na hokej. Abych se přiznal, tak když se uvažovalo o tom, jestli má nároďák vést zahraniční trenér, nebo ne, byl jsem z 51 procent přesvědčený, že by to měl být Čech. Ale vsadilo se na zahraniční kartu, a nejspíš to právě teď zafungovalo,“ reagoval bývalý dlouholetý kapitán reprezentace Tomáš Plekanec.

Z nápadu nebyl původně nadšený ani Jaromír Jágr, největší tuzemská hokejová kapacita. V zákulisí měl tedy Libor Zábranský, viceprezident svazu, jenž dostal za úkol od Krále, aby spolu s generálním manažerem Petrem Nedvědem vybrali nástupce vyhozeného kouče Filipa Pešána, spoustu práce. Přesvědčit nejenom Jágra, vlivného člena výkonného výboru, že je to s