Skvěle zná nejenom kamaráda Petra Nedvěda, generálního manažera, ale i spoustu hráčů z úspěšného souboru v Tampere. Šampion s Litvínovem z roku 2015 se na ledě v extralize potkával také s Romanem Červenkou, nejproduktivnějším hráčem šampionátu, a dobře si vybavuje: „Neustále jsme si na něj museli dávat pozor. Sám mohl rozhodnout,“ popisuje člen zlaté generace.

Jak bronz vnímáte?
„Každá medaile je úspěch! Zvlášť pro náš hokej, kdy jsme placku nezískali deset let... Většinou jsme se protrápili přes čtvrtfinále, a potom jsme vyšli naprázdno. Nebo jsme ani nepostoupili. Určitě je to úspěch. Jsem za to moc rád.“

Měl tým i na zlato, nebo dosáhl na strop?
„No... (přemýšlí) Každý zápas se dá vyhrát, ale když si vezmu semifinále s Kanadou, tak jsme ho sice začali dobře, ale to bylo hodně dané tím, že jsme měli spoustu minut v přesilovce. Škoda, že jsme dali jenom jeden gól. Kdybychom nějaký přidali, mohlo to být lepší. Dalo se odskočit víc... Potom se hra vyrovnala, Kanada začala hrát v pěti a z mého pohledu nás přehrávala, byla lepší úplně ve všech aspektech. Jasně, mohlo se to vyvíjet jinak a teď jsme se mohli bavit o něčem jiném. Ale z pohledu celého turnaje si myslím, že tohle bylo naše maximum.“

Co říkáte na 36letého kapitána Romana Červenku, který se stal nejlepším útočníkem turnaje?
„Pro mě je to vynikající hráč. Vždycky byl.“

Přitom býval hodně kritizovaný...
„Někdy jsou turnaje, kdy se vám daří víc, někdy míň. Mně se líbil už na poslední olympiádě v Pekingu, myslím si, že byl náš nejlepší hráč. I na mistrovství byl skvělý. Hrál opravdu dobře, turnaj ho zastihl ve vynikající formě. Klobouk dolů. Odehrál úžasnej turnaj...“

Může to pro něj být zadostiučinění?
„Narážíte na tu kritiku?“

Ano. Hlavně na sociálních sítích v minulých letech.
„Já je nemám, nesleduju je, tak nevím, co se na nich píše. Červuse znám hodně dobře, moc mu to přeju. Ne proto, že mu všichni nadávali, ale proto, že si to zaslouží. Je to poctivý kluk, tvrdě trénuje. Dělá všechno na sto procent. Je mu šestatřicet, ale i na tom je vidět, že věk je jenom číslo. Držel jsem mu palce, aby se mu dařilo stejně jako nedávno v Pekingu, ale on odehrál ještě lepší turnaj. Musím mu pogratulovat, opravdu se mi líbil.“

Jak byste ho charakterizoval?
„Vždycky byl chytrý. Má ruce, přihrávku, všechno. Umí dát gól. Těžko se brání. Je fakt výborný, což bylo jasně vidět už v době, kdy jsem proti němu ještě hrával. Kdykoliv byl na ledě, museli jsme si všichni dávat pozor.“

Naráželi jste na sebe v extralize, že?
„Ano. Takže si ho dobře vybavuju, když ještě byl na Slavii. Vždycky jsem ho vnímal. Byl šikovný, vyčníval. Pokaždé byl nebezpečný. Byl schopný sám vyhrát zápas, nebo ho otočit. Na někoho takového si vždycky musíte dát bacha.“

A co dodat k Davidu Pastrňákovi?
„I za něj jsem moc rád. Hrozně moc mu to přeju. Zažil jsem ho už v době