Do konce finále mistrovství světa v Petrohradě 2000 zbývalo něco přes minutu. Václav Prospal vyrazil za vyhozeným pukem a od pravého mantinelu přihrál před branku, kde stál Robert Reichel. Ten prostřelil slovenského gólmana Lašáka, vymrštil ruce nad hlavu a začal radostně skákat – 5:3, rozhodnuto! „Celý šampionát se mě ptali, kdy mi to tam začne padat. Přišlo to v klíčových chvílích,“ směje se po letech tehdejší kapitán českého týmu.
„V turnaji jsem moc gólů nedal. Jen dva. První v semifinále proti Kanadě byl takový náhodný. Nahozený puk, který si tam gólman srazil. A pak ten na konci finále se Slováky. Prolomil jsem to v pravou chvíli. Trenér Augusta mi pak říkal: ‚Ty sis to nechával na nejdůležitější momenty.‘ Byl jsem určitě rád. Góly se ode mě čekaly, jenom to chvíli trvalo.
Pamatuju si, jak nám Slováci už po semifinále říkali, že to máme v kapse. Svůj zápas hráli dřív, porazili Finy. Potom nás hecovali, jak by si to chtěli rozdat o zlato proti nám, což se nakonec splnilo. Řečičky, jak nás pošlou okopávat zahrádky, měli až o rok později v Německu.
Ve finále jsme ze začátku byli jasně lepší a po první třetině vedli 3:0. Jenže potom