Pohledy zaražené do země. Klasický obrázek v téhle situaci. Hráči chtěli co nejdřív zmizet v kabině. Proč to nevyšlo? Proč proti Američanům neměli žádnou naději?

Otázky, na které se ptají nejenom oni, ale i fanoušci.

Dojem v nich zůstává rozpačitý. Kyselý. Češi na mistrovství neporazili žádného elitního soupeře. Nezvládli poslední tři zápasy. Zvlášť čtvrtfinále byla bída. Až beznaděj. Hlavně v ofenzivě.

„Neměli jsme sílu, abychom si vytvořili šance a skórovali. V tomhle ohledu jsme byli zaseknutí,“ musel uznat trenér Kari Jalonen.

Hoďme na stůl fakta. Tým objektivně nebyl tak silný jako v minulé sezoně, kdy bral bronz. Stačí letmý pohled na soupisku a člověk nemusí být Scotty Bowman, aby mu došlo, že tohle mužstvo mělo své limity.

I tak ale dojem zůstává matný. Takže se, logicky, nabízí otázka, jak pevná je pozice kouče Jalonena. Je to běžný proces. Prohraje se ve čtvrtfinále, takže i když má trenér platný kontrakt, zazní otázka: Máte chuť a energii pokračovat?

Padla i na Jalonena, jenž má smlouvu ještě na příští sezonu; vyprší mu po domácím světovém šampionátu v Praze. Kouč to nechal bez konkrétní odpovědi. „Na tohle nebudu odpovídat.“

Padla i dodatečná otázka: Jde o to, jestli máte chuť… „Nechci spekulovat. Není to moje práce.“ A cítí tlak ze strany hokejového svazu? „Tlak je všude. Musím to tak brát.“

Proč je důležité řešit právě tohle téma?

Ze dvou důvodů. Z jednoho klasického: mistrovství světa prostě dopadlo