Gudasovi před MS: Radko bude v Praze žrát led. Legendy pamatují Lea dodnes

Starší z rodinného klanu dvakrát slavil titul se Spartou, odehrál pět šampionátů, má z nich čtyři bronzy. „Když tak ti můžu jeden půjčit,“ hecuje Gudase juniora, jenž by měl být ve 33 letech jedním z hlavních tahounů výběru Radima Rulíka.

Jemu ve sbírce medaile chybí. Zatím. Tři pokusy nevyšly, teď přichází ten nejdůležitější. V domácím prostředí. Před bouřícím kotlem v O2 areně. „Uděláme maximum, abychom udělali fanouškům radost. Budeme klidně žrát led. Pochopitelně jako všichni ostatní chceme zlato,“ říká vousáč z týmu Anaheim Ducks, z něhož jde na ledě strach.

Dvojrozhovor probíhal na dálku, po telefonu, protože Radko byl v té době ještě v zámoří. „Nedivte se, pokud do toho bude mluvit ještě někdo další. To je malá,“ pousmál se otec čtyř dětí.

Už máte sehnané lístky na mistrovství?
Leo: „Ještě žádnej! Ale určitě bych nějaký zápas rád viděl. Počkám si na ty, až o něco půjde. Abych řekl pravdu, mě utkání v základní části až tolik nezajímají.“
Radko: „Takže ty se těšíš akorát na ty rozhodující, jo? To je taky dobrý. To jsi teda fanoušek!“ (smích)
Leo: „Prostě musíte jít co nejdál.“
Radko: „Nejsem si úplně jistý, jak je to s lístky, ale četl jsem, že se to hodně vyprodává. Snad pro nás hráče budou nějaké zajištěné, abych tam dostal rodinku. Uvidíme.“

Vy jich budete potřebovat hodně, čtyři děti v týmu nejspíš nikdo jiný nemá, ne?
Radko: „Asi si budu muset udělat dobrý jméno u kluků, kteří vstupenky zajišťujou. Aby na mě mysleli… Rodinka si uvědomuje, jak je to velký turnaj a kolik lidí se tam chce dostat. Ale na důležité zápasy budou chtít určitě přijít, sedmiletý syn Kvído stoprocentně. Ten je nadšený do hokeje, neustále trénuje… Hokej ho pohltil. Baví ho chodit v Americe na zápasy, pořád hraje mezi třetinami. Ten je nadšený, že se bude moct podívat. Stejně jako syn od sestřenice. V základní části snad pár lístků urvu.“

Co hrdý děda?
Leo: „Mě hokej baví, ale i v televizi. Jak jsem říkal, něco rád uvidím, až když o něco půjde. Ale musíme se podělit, jsme opravdu velká rodina. Asi to bude boj.“ (smích)

Jak týmu věříte?
Leo: „Je to přesně o tom, jaké se sejde mužstvo. Kolik se do něj dostane hráčů z NHL a z lepších evropských soutěží. Jedná se o krátkodobý turnaj, takže je nejdůležitější, kdo bude chytat a jaká se potká obrana.“

Jak jste, Radko, sledoval, jak se rodí výběr pro Prahu?
Radko: „Pochopitelně mám přehled. Trošku jsem doufal, že se Vegas utká v prvním kole play off s Vancouverem, abychom měli na turnaji buď jasného Hertlíka (Tomáše Hertla), nebo Hrondu (Filipa Hronka). Taky jsem zvědavej na Boston. Kdyby byl k dispozici Pasta (David Pastrňák), byla by to paráda. Budu sledovat, kdo vypadne, jak se to bude vyvíjet. S rozpolceným srdcem.“

Jak to myslíte?
Radko: „Klukům fandím, aby postoupili co nejdál, protože každý sní o Stanley Cupu. Zároveň bych si moc přál, aby mohli dorazit na mistrovství. Stejně jako naši fanoušci. Už se každopádně moc těším. Věřím, že sestavíme tým, který bude schopný urvat medaili. A jak říkal taťka – důležitý bude, aby to dobře odchytali brankáři. Už jsem reprezentoval na mistrovství třikrát, jednou na olympiádě, ale medaili zatím nemám žádnou. Na Prahu jsem obrovsky natěšený. Byl to můj cíl už od začátku sezony. Abych byl ve formě a fit.“

Leo, na co se má syn připravit? Vy už jste domácí mistrovství zažil.
Leo: „Je dost zkušený. Spíš jde o to, že je člověk doma a všichni ho poznávají. My jsme naštěstí byli uklizeni v Průhonicích, kde jsme měli absolutní klid. Do města jsme moc nechodili. Museli jsme se maximálně soustředit, protože každý zápas byl extrémně důležitý. Nejdřív, aby se udělala výchozí pozice do play off. No a v něm už může rozhodnout každá chyba. Hlavní je mít čistou hlavu. Nenechat se ničím rozhodit. A při domácím mistrovství toho hrozí dost. Zvlášť v dnešní době sociálních sítí.“

Radko, to asi tušíte, že?
Radko: „Bude to pro mě jiné. Když jsme hráli v Paříži nebo v Dánsku, bylo to přeci jenom dál od domova. Ale zažil jsem i Slovensko, což už se víc přiblížilo tomu, jak by to mohlo vypadat v Praze. Měl jsem spoustu známých a kamarádů, kteří dorazili, chtěli nás vidět.“