Rulíkova zpověď: Nejvíc motivují pády. Vrchol kariéry? Takhle si věci neberu
Měsíce hledání a týdny pečlivých příprav jsou pryč, očekávaný šampionát startuje už dnes! Trenér české reprezentace Radim Rulík (58) má svůj tým pro mistrovství světa v Praze hotový, večer ho prověří Finové. Pro Magazín +PLUS deníku Sport a web iSport.cz dal kouč svůj poslední velký rozhovor před velkým turnajem. Sport Magazín Plus k MS v hokeji objednávejte ZDE>>>
Seděl v pracovně, okolo poházené papíry s různými variantami sestav. Po levé ruce měl počítač, v něm zastavenou zápasovou sekvenci, kterou zrovna zkoumal.
Radim Rulík ušel dlouhou trasu, než se dostal na nejsledovanější trenérskou pozici v zemi. Mluvil o cestě, která ho formovala, i o prvním setkání s Ivanem Hlinkou, kdy ho slavný kouč hned vypral.
„Nejvíc mě motivují pády,“ říká.
Jako asistent Jaroslava Holíka u reprezentační dvacítky získal zlato, s Hlinkou působil v Omsku, rostl vedle Marka Sýkory v Plzni, po boku Vladimíra Růžičky slavil světový triumf ve Vídni. Teď je Rulík sám velkou trenérskou personou. Získal titul s Litvínovem, s dvacítkou senzačně vybojoval stříbro na juniorském MS. Ale napadlo vás, co by vlastně bylo, kdyby Petr Dědek nechtěl v Pardubicích tak moc Václava Varaďu?
Životní mise trenéra českého týmu začíná. Na chvíli vás pustí do svého světa.
Kolik hodin denně pracujete?
„Teď? Tohle vůbec nepočítám, nevím.“
Bude jednodušší, když se zeptám, kolik hodin denně reprezentační trenér spí?
„Pět? Vzbudím se ve čtyři ráno, v hlavě se mi všechno mele a nejde usnout. Ale v tom nejsem sám, Pleky to má stejný.“ (usměje se)
To bude z těch budíků, co si dáváte na NHL od ledna, ne?
„Sleduju to, samozřejmě. Ale spíš si zápasy pustím až druhý den.“
Většina země teď bude řešit mistrovství světa, váš tým, vaše rozhodnutí. Jste připravený tomuhle zájmu a náporu čelit, abyste se nebudil třeba už ve dvě?
„Budu dělat všechno, aby to se mnou nehnulo. Snad se to podaří, protože trenér musí mít jasnou vizi, věřit tomu, co dělá, a mít klid.“
O tom se hezky mluví. Ale stačí otevřít počítač nebo se podívat na mobil a skáče to na vás. Bude velká zkouška se nenechat ani na procento ovlivnit tím, co ostatní zrovna řeší?
„Pár situací před mistrovstvím jsem už zažil. Takže zhruba vím, co se kolem něj děje. Je důležitý, že jsem u toho byl, nikdy nepřinese nic dobrýho, kdybyste podléhal nějaké panice. Tým tyhle věci navíc hned vycítí.“
Nezlobte se za tohle hodnocení, ale působíte celkem unaveně. Těšíte se vlastně na šampionát, nebo je to teď spíš extrémní pracovní zápřah?
„Jo unaveně? (usměje se) Nejsem unavený, ale spíš mám v hlavě ještě nějaký věci z tréninku (kývne směrem k počítači, kde má zastavený sestřih). Potřebuju se zamyslet nad určitými věcmi. Těšení necháme na fanoušky. Já mistrovství beru tak, že musíme všechno dobře připravit. Věc nestojí tak, jestli se těším, nebo ne.“
Dá se brát mistrovství světa v Praze jako vrchol trenérské kariéry?
„Nevím. (zamyslí se) Hrozně těžký o tom takhle přemýšlet. Nejsledovanější akce, na které jsem kdy působil, to bude určitě. Ale jestli vrchol?“
Nestavíte turnaj takhle vysoko?
„Spíš nejsem typ, který by věci takhle bral.“
A napadne vás někdy, co by asi bylo, kdyby se na jaře 2023 povedlo Tomáši Hykovi zvednout puk, s Pardubicemi jste šli do prodloužení proti Třinci, vyřadili ho v sedmém zápase a hráli finále?
„Je otázka, jestli má cenu o minulosti takhle přemýšlet. Nastaly situace, které nastaly a všechno ovlivnily. Říkat si, co by bylo, kdyby… Asi na to moc nejsem.“
Fajn, tak to zkusím já. Třeba byste měl dva extraligové tituly.
„Myslíte? (usměje se) To nevím.“
Není jen trochu bizár, že vlastně o vaší kariéře u reprezentace rozhodla věc, kterou neovlivníte nijak svojí prací? Kdyby vás pak Petr Dědek nevyhodil, u národního týmu teď zkrátka nejste.
„Byl jsem nastavený, že budu pracovat v klubu a pak pojedu s dvacítkou na
