Vrchol se líbil. Švédové a Američané ukázali sílu a hvězdy. Kdo zaujal?

Schválně si pusťte ze záznamu góly 1-5. Na těch při power play zas tak nic zajímavého nenajdete. Ale předchozích pět střel, které skončily za oběma brankáři? Brilantní práce zakončovatelů. Rozjeli to Švédové Joel Eriksson Ek a Lukas Raymond z mezikruží. Nechytatelné. Reagoval obránce Zach Werenski, absolutní elita NHL, perfektním příklepem z dálky. Pak natáhl k bližší tyči po brejku Marcus Johansson a jeho protivník Brock Nelson (fakt vynikající útočník) napodobil mezi kruhy první dvě švédské trefy. Když to srovnáte s duelem Česko-Finsko, v němž padly jen dva góly z nájezdů…Tady je rozdíl. I proto jsou Švédové a Američané v prognózách výš. Nejvýš.

Běžný český fanoušek ta jména nemá pevně usazená v hlavě. Joel Eriksson Ek? Lukas Raymond? Marcus Johansson? Střelci prvních tří švédských branek nejsou světové superstar. Ovšem kdo sleduje NHL, dobře ví, co je to za borce. Vždyť první dva jmenovaní se v nynějším ročníku dostali na třicet zásahů (30-31), což je hranice extratřídy. Třiatřicetiletý Johansson vstřelil jedenáct gólů čili stejný počet jako Dominik Kubalík, považovaný za nejlepšího snajpra v českém výběru. V zámořské lize hraje pravidelně čtrnáct let, aktuálně mu v Minnesotě doběhl kontrakt a hledá si nové angažmá. Je možné, že se vrátí dohrát skvělou kariéru domů. 

Na Američany jsou fanoušci zvědaví víc než kdykoliv jindy. Studenti z univerzit, tradiční součást soupisky pro světový šampionát v Evropě, zůstali tentokrát ve škamnech. Do Ostravy se sletěla esa z NHL. Wow! Tkachuk, Werenski, Gaudreau, Nelson, Jones, Hughes, Zegras, Caufield…Ohromná koncentrace kvality v jedné kabině. Soubor kouče Johna Hynese do toho šlápl hned první večer. Byť s výtečnými Švédy prohrál, vytáhl na ledě skvělé kousky. Viděli jste, jak rychle a přesně si „Amíci“ dávali puk v přesilovce? Jako by ji spolu hráli dvacet let. I při hře pět na pět dokázali zamknout Seveřany na dlouhé vteřiny v útočném písmu, vířivým pohybem si hledali střeleckou pozici. Až si zvyknou na širší led a bude potřeba hrát opravdu nadoraz na výsledek, budou ještě lepší.

Obranný pár číslo jedna na turnaji? Tady asi není o čem. Švédské duo Erik Karlsson-Victor Hedman nemá v rámci MS konkurenci. Naprostá elita, dva beci, které prostě chce mít každý trenér v týmu. Třiatřicetiletý Karlsson dostal na dres céčko a proti USA demonstroval, proč býval docela dlouho považován za nejlepšího zadáka na světě. Minimálně v ofenzivní zóně. Za zenitem rozhodně není, ještě v minulé sezoně nasázel za San Jose pětadvacet branek. V nynějším ročníku za Pittsburgh jedenáct (jako Kubalík či Johansson). A jeho vrstevník Hedman? Spolehlivost sama, na obou koncích hřiště. Sice jednou upadl a pustil Američany do brejku, ale to se občas stane. Právě on rozhodl trefou na 4:2 do prázdné klece.   

Z Ostravy je teď hokejové město. I když vedle Ostravar Areny stojí stadion fotbalového Baníku, na němž se bude v sobotu odpoledne hrát důležitý duel s Mladou Boleslaví. Davy lidí se srocují naproti přes ulici. Sympatická fanzóna, všude kolem dresy se jmenovkami Hossa, Demitra, Slafkovský, Tatar, Hudáček…Parkoviště a ulice plné aut se slovenskými SPZ. Ta stála, kde se dalo (teoreticky i nedalo). Jejich majitelé po odpolední bitvě s Německem z větší části vydrželi i na večerní zápas Švédsko-USA, v hledišti bylo devět tisíc diváků. Taky spousta Švédů, kteří alkoholem nešetřili. Typický skandující kotel chyběl, o atmosféru se starali víceméně jednotlivci ve žlutém dresu se třemi korunkami a nějakým promile v žíle. Po výhře byla noc dlouhá. A švédská.