Jeho názory a odborné hokejové postřehy zvoní. Slovenský komentátor Boris Valábik (38), desítka draftu NHL z roku 2004, během aktuálního mistrovství světa „vytunil“ sestavu ostravské skupiny České televize. Pro iSport.cz vypráví o tom, proč s komentováním začal, jaká je jeho cílová skupina a proč je Juraj Slafkovský snadným terčem hejtrů.
Před dvaceti lety se potkali na draftu jako hvězdy budoucnosti. S Alexandrem Ovečkinem, Jevgenijem Malkinem, Wojtkem Wolskim nebo Ladislavem Šmídem a Markem Schwarzem pózovali na fotografii hvězd budoucnosti. Teď Boris Valábik a Rostislav Olesz společně komentují mistrovství světa.
„S Rosťou se shodneme na devadesáti procentech, ale právě za těch deset procent odlišnosti jsem rád,“ líčí s úsměvem Valábik. „Právě tím se rozjede debata, která mě posunuje, nutí přemýšlet a baví. Věřím, že i diváky.“
Kdy a proč jste s komentováním začal?
„Slovenskou ligu v roce 2017, první mistrovství světa o rok později. Oslovil mě Pavol Gašpar, dlouholetý komentátor slovenské televize a mně se ta myšlenka hned líbila. Po pravdě, když jsem se díval na naše hokejová studia, viděl jsem strašně moc nesprávných úsudků a hodnocení, co šla přímo proti tomu, co mě učili v NHL a v zámoří. Vedl mě tam třeba John Hynes, současný trenér USA, v juniorce jsem měl štěstí na Petera DeBoera z Dallasu, na Dana Bylsmu, dvojnásobného vítěze Stanley Cupu nebo Boba Hartleye. Měl jsem štěstí na lidi, kteří mě něco naučili a kteří jsou špičkou na světě v tom, co dělají. Tedy v trénování. A protože jsem měl v uvozovkách štěstí i na to, že jsem nebyl dost talentovaný, tak jsem se musel učit, vzdělávat. Dělat rozbory. Své hry i protivníků. Už v juniorce jsem studoval štosy knih a pak si to porovnával s tím, co po nás trenér na ledě chce a co tím vlastně zamýšlí. Snažil jsem se hru pochopit. Ne jen strojově dělat věci, které mi trenér nakázal. Fajn bylo, že trenéry bavilo vysvětlovat a mě vše nasávat. Když jsem pak viděl studia v lize nebo v reprezentaci, viděl jsem úplný opak.“
Až tak?
„Z mého subjektivního pohledu to bylo opravdu tak, že nemluví pravdu. Často mi to přišlo