Havlát o krachu 2004: Z kapaček hned na nájezd! Ale už je to historie…
Možná už si to ani nevybavujete. Ale v českém týmu je přímý aktér zpropadeného čtvrtfinále z roku 2004. Jak celé Česko plakalo, když Jágr a spol. při nájezdech ve čtvrtfinále vypadli s Amerikou. Po vedení 2:0. Jednu z penalt jel i někdejší útočník Martin Havlát, současný asistent GM. „Nejdřív jsem byl na kapačkách, pak jsem moc nehrál. A šel jsem rovnou na nájezd,“ vybavuje si Havlát, jemuž bylo 23 let. Letí to. Už je to před dvaceti lety… Pro iSport.cz krátce zavzpomínal.
Stejná hala. Stejně báječná atmosféra. Stejný soupeř. Ale tím podobnost končí. Snad! „Co bylo před dvaceti lety, na to určitě nekoukáme,“ hlásí Havlát, mistr světa z roku 2000 a majitel bronzu z Bratislavy 2011. „Kdybyste mi kvůli tomu nezavolal, tak sám od sebe si to připomínat nebudu,“ pousmál se někdejší skvělý útočník, jehož kariéru provázely zdravotní potíže.
Je logické, že se rok 2004 připomíná. Jak vy si tehdejší čtvrtfinálový krach vybavujete?
„Občas si na to vzpomenu. Protože já jsem až tolik šampionátů nehrál, mám dojem, že jenom tři. Jinak jsem byl zraněný nebo jsme hráli play off.“
Co vám zůstalo v paměti?
„Že jsme měli super tým. Já jsem se připojil o něco později, protože jsme s Ottawou hráli play off. Ale potom už to z mého pohledu nebylo moc příjemné, omarodil jsem. Takže jsem moc nehrál. No a potom jsem až na konci jel trestné střílení, které se mi moc nepovedlo. Bohužel. Byl jsem jeden z těch, kdo ho neproměnil.“
K tomu se ještě dostaneme. Ale předtím to byla česká jízda, že?
„Jo jo. Všechno se vyhrálo, měli jsme skvělé mužstvo. Ale pak to bohužel náhle skončilo. Takže příjemné chvíle rychle vystřídaly ty hodně špatné. Ještě k tomu jsem asi hned po prvním utkání onemocněl, ležel jsem tři dny na kapačkách v Brně, kde jsem měl klid. Potom jsem se připojil k týmu, ale nebylo to zdaleka stoprocentní. Takže jsem toho moc neodehrál.“
Atmosféra byla už tehdy skvělá, že?
„Úžasná. Lidé byli skvělí, to se určitě dá srovnat s tím, co zažíváme letos. Lidi jsou báječní. Je to zážitek nejenom pro naše kluky, ale i pro ostatní týmy. Fanoušci vytváří neuvěřitelnou kulisu nejenom na našich zápasech.“
Co vám tehdy přesně bylo?
„Už přesně nevím, asi nějaká viróza. Ale tak nemocný jsem od té doby podle mě ani nebyl. Hrozně mě to tehdy skolilo. Semlelo mě to totálně. Vrátil jsem se k týmu podle mě zrovna až před čtvrtfinále, ale hrál jsem jenom třetinu, víc jsem nemohl. Byl jsem hotovej. Nedával jsem to, neměl jsem síly. Bylo to určitě na mě vidět. No a potom na mě pan trenér ukázal, abych jel nájezd. Potom, co jsem skoro dvě třetiny a prodloužení nehrál…“
Jak rozhodnutí tehdejšího kouče Slavomíra Lenera zpětně hodnotíte?
„Asi nebylo ideální, že jsem ho jel. Ale stalo se. Udělal jsem maximum, abych
