Slovenský zázrak byl daleko. Kanada cílí na páté finále, Slafkovský bez gólu
V Praze 2015 se Kanada nadechla a od té doby jede. Vždycky na mistrovství světa postoupila od té doby do semifinále a jen jednou se jí v silné éře stalo, že nezískala medaili. Praha 2024? Všechno při starém, čtvrtfinále zvládla úplně v klidu, suše porazila Slovensko 6:3. „Když uděláte chybu, využijí ji,“ komentoval průběh slovenský útočník Juraj Slafkovský. Způsobit zázrak? Nepodařilo se.
V horním ochozu O2 areny máchal kanadský fanoušek vlajkou. Zápas mířil ke konci a šedovlasý chlápek při každém přerušení mával velkým praporem přes bezpečnostní sklo. Nohy se mu dost motaly, ale výsledek ještě vnímal. Když Nick Paul hodil vysokým obloukem puk do prázdné slovenské branky a zvýšil na 6:3, přiopilý Kanaďan se zabořil do sedačky. Noc bude dlouhá. Do soboty má čas vystřízlivět a pak může dorazit zase na hokej. Tým, který podporuje, si zahraje o medaile.
Čekalo se to, Kanada šla do bitvy se Slovenskem jako jasný favorit, což i potvrdila. Od třetí minuty vedla a výsledek nepustila. Nejvýraznější muž bitvy? Svalovec z Tampy Paul. Mohutný útočník se hrnul před branku, nahrával, srážel se. Kromě kopce do opuštěné branky dal ještě jeden gól a na další nahrál.
„Měli víc střel, ale my se do šancí taky dostávali. Nemáte jich moc, takže je potřebujete využít. Oni mají velkou kvalitu, vědí, jak brání, mají dobrého brankáře,“ hlásil po porážce Juraj Slafkovský. Turnaj pro něj skončil bez gólu.
Nestal se hvězdou akce, jako třeba na olympiádě v Pekingu, kde proslul svojí hláškou o gólech z bufetu. Výrazně tam pomohl k bronzu. „Možná zkresluje, že jsem nedal gól, ale dělal jsem jiné věci. Možná to lepší být mohlo, asi jsem od sebe i čekal víc,“ připustila jednička draftu a talent Montrealu. „Ale ne každý šampionát je podle vašich představ, jsem rád, že se dařilo jiným.“
Byl namíchnutý, že zápas s Kanadou skončil takhle.
Pozornost se na něj upínala hodně, ale na ni je z NHL zvyklý. Na MS zaujala jeho gesta, kdy místy vypadal frustrovaně, ale pozice jednoho z klíčových útočníků, který má řídit tým, mu nevadila: „Ne, chtěl bych být lídr, to je v pohodě. Když jsem byl někdy frustrovaný, nebylo to proto, že bych byl na někoho nasraný. Chtěl jsem vyhrát, mám to rád. Když vím, že mohu dělat něco lépe, frustruje mě to,“ vysvětlil.
Zápas se rozjel pro Slovensko šíleně. Vlastně zbořil veškeré plány. Prohrávat po pěti minutách čtvrtfinále s Kanadou 0:2 a ještě jít na trestnou, to fakt nechcete. Jako kdybyste se rovnou z utkání odhlásili, děsivý start. Nervozitu z velké bitvy Slafkovský odmítl: „Ale ne, žádná nebyla. Proti nám stál dobrý tým, když proti němu uděláte chybu, využijí ji. Nebyli jsme nervózní, oni nám dali dva góly, ale v zápase jsme pak zase byli.“
Pomohl vlastní kanadský gól. Přišly momenty, kdy Slovensko mohlo soka ještě dost trápit. Ale selhala koncovka. Miloš Kelemen zakončoval brejk dvou na jednoho do prázdné branky, jenže trefil držadlo hole Olena Zellwegera, sám před brankou neproměnil tutovku Viliam Čacho. Martin Fehérváry tečoval na startu třetí třetiny kotouč jen do tyče. „Trochu mi puk sklouzl z čepele, mrzí mě to. Nestačil jsem dorazit,“ drbal si hlavu Čacho. Slovensko začalo dávat góly až stavu 1:5. Velký návrat, který se proti Kanadě povedl Rakousku, se nestal.
Parta kolem Dylana Cozense a Nicka Paula postupuje znovu do bojů o medaile. Čtyřikrát v řadě hrála finále a v sobotu zkusí udělat pátý zářez. Jestli na to má? Bez debat.
