Reprezentační kabina je teď kusem světa za oponou. Hrát, posouvat se, nevykládat o tom tolik. Možná až časem, jednou. Radim Rulík vaří se svým realizačním týmem plán na konec mistrovství světa. Má svoje pravidla, svůj svět. Deník Sport a iSport.cz do jeho principů zkusil nahlédnout. Česko o víkendu hraje o medaile, už to je velká věc. Semifinále proti Švédsku (od 14:20) ho pošle buď do bitvy o zlato, nebo o bronz. Úspěšný boj proti USA dal důkaz: pravidla fungují.
Nejlepší výkon na mistrovství světa Česko vybalilo ve chvíli, kdy to nejvíc byla potřeba. Radim Rulík objíždí reprezentační turnaje od podzimu, jeho hluboké vrásky se za tu dobu možná ještě prohloubily. Působil, že celou dobu totiž o konci velkého turnaje v Praze přemýšlel. Často naznačoval, že je k ničemu hrát dobře v prosinci, nebo na startu skupiny MS. Patrně ještě dřív, než vůbec věděl, koho na šampionát vezme, plánoval, jak vybičovat výkon týmu na úplné maximum, až se začne vyřazovat.
Když dvakrát trénoval dvacítku na mistrovství světa, povedlo se mu to samé na dvou šampionátech po sobě. Dobří hráči fungovali jako silný tým, přešli přes čtvrtfinále a rvali se o medaile. To samé je tady i teď na domácím MS. Nechoďte za ním s tím, že to je jeho práce. Nepochodíte, vždycky úspěch hodí na hráče. Ale zase tak jednoznačné to není.
Když mu zkusíte nadhodit, jak vypadá jeho tajný recept, udělá, co moc často nevidíte. Usměje se. Asi na sekundu, ale je to tam: „Tajné? Nemyslím si. Zeptejte se kluků, oni byli na ledě.“
Jedním ze zásadních principů reprezentace pod Rulíkovým vedením je dělat