Antoš otevřeně: Zachránily mě opiáty. Mluví o slzách dojetí i Voráčkovi
Stihl pouze úvodní víkend domácího šampionátu. Po nezaviněné nehodě potom s vážným zraněním ležel v nemocnici, absolvoval operaci, přežíval jenom díky utišujícím lékům. „Takovou bolest jsem nezažil,“ vykládá Milan Antoš, uznávaný expert ČT a někdejší mistr extraligy se Slavií. V obsáhlém rozhovoru pro web iSport.cz popisuje, jak je na tom, proč plakal dojetím i co říká na živelného komentátora Jakuba Voráčka. A jak moc mu komentování, zvlášť tak nádherného turnaje, chybí?
V neděli před dvěma týdny měl vážnou autonehodu. Když jel na skútru, srazil ho nepozorný řidič cizí státní příslušnosti. Upadl nešťastně na obrubník. Nepomohlo mu ani to, že na sobě měl veškeré bezpečnostní prvky. Teď se bez pomoci svých nejbližších neobejde.
Milane, předně přeju zdraví! Jak jste na tom vůbec?
„Díky za optání. Jsem potlučený. Mám po operaci klíční kosti, funguju jenom vleže. Jsem nechodící pacient. Takhle bych to popsal.“
Je vidět alespoň nějaký progres?
„Určitě. Každý den je znát, předtím jsem se fakt modlil, abych se malinko otočil. Žebra i lopatky přestávají bolet. Aspoň můžu sedět.“
V hokeji jste toho spoustu zažil, byl jste tvrďák. Pomáhá vám velká odolnost?
„Na bolest jsem zvyklý. Z hokeje jsem měl prasklé rameno, které taky dost bolelo. Ale tohle bylo jiné v tom, že to vůbec neustávalo. Vzbudíš se, a vlastně tě pořád něco bolí. Takže něco podobnýho jsem nezažil. Z hokeje jsou věci, které bolí, ale vždycky víš, že i když to může trvat dýl, zahojí se to. Tady to bylo takový… Kdyby mi sestřičky nedaly v prvních dnech opiáty, tak bych vůbec nebyl schopný fungovat.“
Když tohle řekne drsňák, který byl neustále mlácený před brankou, to už je co říct…
„Za to musím opravdu poděkovat sestřičkám a lékařům na jednotce intenzivní péče. Opravdu vědí, co mají dělat. Strašně mi pomohli, že jsem aspoň na chvíli mohl spát. Bez těch utišujících léků bych to nedal.“
Zasahujete nějak do toho, jak se dopravní nehoda vyšetřuje?
