Rulík, trenér mistrů světa: Nemyslel bych, že se to může stát. Vyhráli hráči
Zhruba hodinu po zápase dorazil do mixzóny Radim Rulík. Na krku mu visela zlatá medaile, jinak byl zlitý od sektu, který tekl v kabině. „Děsně to pálilo v očích,“ usmál se. V roli hlavního trenéra reprezentace byl poprvé a hned došel na vrchol. Ale tyhle věci neřeší rád, radši vyzdvihuje hráče a své spolupracovníky. Tady je první rozhovor se zlatým koučem.
Jste trenérem mistrů světa. Jak to zní?
„V životě bych si nemyslel, že se něco takového může stát.“
Na druhou stranu od začátku sezony jste říkal, jak má forma růst, že to je nejdůležitější věc. Takže vlastně všechno jelo podle plánu, ne?
„Je to cesta a my si ji nějak připravili. Kolikrát si ji teda můžete nachystat a ona nemusí vyjít. Těší mě, že nám to sedlo, všechny ty postupné kroky, posloupnost. Ale všechno je hlavně o hráčích. Mistrovství světa vyhráli kluci, ne trenéři. Já jsem rád, že jsem zvolil správné hráče, ať se vám to třeba kolikrát nelíbilo. Myslím, že kluci to dokázali. Neprohrát na MS v základní části? Nevím, kdy naposledy se nám to povedlo.“
Celé Česko jste pobláznili hokejem. Cítili jste ve finále podporu hodně?
„Vždycky se hraje pro lidi, ale když máte takové fanoušky? Jsou obrovskou motivací pro všechny. Pro hráče, pro trenéry, za tuhle podporu jsme rádi, hodně jsme ji vnímali. Atmosféra byla naším dopingem. I když si třeba někdo řekl, že to nedá. Tak z lidí jste brali energii, kluci na chvíli odfrkli a šli tam znovu. Kluci vědí, kolik lidí je ještě ve fanzóně, kolik lidí na Staromáku.“
Po 14 letech jste vyhráli zlatou medaili. Dochází už vůbec, co jste dokázali?
„A po 39 letech v Praze. To zní docela dobře.“ (usměje se)
Pamatujete si oslavy po zlaté Vídni v roce 2005, kde jste působil jako asitent. Co čekáte teď?
„Tenkrát jsem byl mladej a blbej. Podle toho to taky vypadalo. Teď to bude už lepší.“ (usměje se)
Střídmější?
„Přesně tak.“
Přiblížil byste nám, co se dělo v kabině bezprostředně po příchodu z ledu?
„To byly ty nejkrásnější emoce. Sledujete hráče, jak se radují, to mě naplňuje hodně.“
Kdo z nich si dovolil polít trenéra?
„Nevím, vedle mě stál pan prezident Pavel.“
Aha, tak ten může.
„Ano, ten může. (usměje se) Ale ne, to asi udělali kluci, nevěděl jsem, kdo to udělal. Měl jsem zavřený oči. Děsně to pálí.“
Co se honí hlavou, když čas utíká, Švýcaři zvyšují tlak a vy vedete 1:0?
„Nic. (usměje se) My se jen soustředili na to, koho poslat na led, aby naše první lajna nechodila na jejich. Ta naše nebyla defenzivně zase tak silná, zato švýcarská první formace dělala zhruba sedmdesát procent jejich produktivity. Byli jsme v zápise vedení jako hosté, takže střídáte jako druzí, není snadné to takhle uválet.“
Pavel Zacha hrál možná i svůj nejtvrdší zápas. Byl to záměr, aby právě tímhle Hischiera s Fialou trochu štval?
„To ne, spíš situaci takhle vycítil, že je potřeba do nich trochu zajet. To samé Ondra Palát, jak s jedním hráčem vysklil plexisklo. Kluci samozřejmě vědí, co na technické hráče platí. Mám radost, že si to Pavel takhle vyhodnotil. Všichni, co nám přijeli pomoci, se s tím poprali skvěle. Neměli to jednoduché sem letět a hned hrát tolik náročných zápasů.“
Pardon za odbočku, ale není trochu čas si přiznat i vlastní zásluhy? Dokázal jste s reprezentací velkou věc.
„Jsem, jaký jsem, jiný nebudu. Ať se nám nějaká akce povede, nebo ne, snažím se být pořád stejný. Pořád je to sport a životní hodnoty jsou taky jinde než jenom tady. Snažím se brát věci spíš s nadhledem, a když se něco povede, gratuluju hráčům. Jako trenér jsem se třeba teď nesmírně zaobíral tím, koho budu nominovat. Pozval jsem třeba do Brna nadstandardní počet hráčů, abych viděl, jak zvládají mentální tlak.“
V čem?
„Byl jsem na ně neskutečně tvrdý a ostrý. Chtěl jsem vidět, jak to pobírají, tady na mistrovství jsem už takový nebyl. Pak jsem udělal volbu. Těší mě, že to kluci potvrdili a dokázali, že mají vysokou výkonnost. Forma jim gradovala, v každém utkání nechali všechno. Navíc udělat poslední krůček je strašně těžký, navíc doma. Kluci ukázali, co mají v sobě.“
Dá se tedy říct, že jste na přípravný kemp vnesli naschvál určitou nepohodu?
„Naschvál jsme nedělali nic. Měli jsme plán a za tím jsme si šli.“
Třikrát za sebou jste přešel s reprezentačním týmem čtvrtfinále. Dvakrát s dvacítkou, teď s áčkem. Máte nějaký recept, který funguje pro klíčové momenty?
„Mám skvělý realizační tým, který táhne za jeden provaz. Kluci jsou neskuteční, někteří mají odehráno hodně zápasů v NHL a velkou kariéru za sebou. Jsou pracovití, pokorní a skromní. Když se to spojí v jeden celek, hráči to vnímají.“
Finálový zápas byl hodně dramatický. Dalo se něco takového předpokládat, že na gól se bude čekat?
„V semifinále nám to tam napadalo, ale hrát hned druhý den je těžší. To platí pro oba týmy, navíc Švýcaři mají taky svoji kvalitu, je to velmi dobrý mančaft. S přibývajícím časem to bylo o gólmanovi, Lukáš Dostál byl skvělý, neudělal chybu. Byl koncentrovaný, nevypadl z něj puk, podal výborný výkon. Soudržnost našeho týmu byla větší a větší. Rozhodla standardní situace po buly, a kdo dá první gól. Byli jsme to my, Švýcaři zapnuli, šli do rizika. My sestavu malinko stáhli a moc mě těší, že jsme výsledek udrželi.“
David Pastrňák napsal svým prvním gólem na turnaji, kterým rozhodl finále, velký příběh?
„Jednoznačně. V útočném pásmu je to ohromně nebezpečný hráč. Když dostane takovou šanci? Měl střelu z voleje po signálu, Švýcaři to vůbec nezachytili. Tohle je přesně jeho parketa. Čekali jsme na buly z téhle strany, byla snad první ve druhé polovině zápasu. Kluci ji sehráli skvěle.“
Hodně se mluvilo o tlaku, jak se s ním hráči doma vypořádají. S tím evidentně problém neměli, že ne?
„No já si vypnul po Brně internet. Přečetl jsem si nějaký článek, kde stálo, že je to blamáž Rulíka s nominací. Nějak tak to bylo. Dodržel jsem to doteď, vůbec nevím, co se dělo. Jáchym Kondelík mi na rozbruslení v neděli referoval, co se všechno dělo. Jsem rád, že to takhle dopadlo.“
Dokázal byste říct, v čem byl váš tým nejsilnější?
„Nedokázal.“ (usměje se)
Ani to nezkusíte?
„Soudržnost, týmovost, obětavost, srdce. Když jsem viděl před rokem Němce a Lotyše, ničím jiným to na MS neuhráli.“
