Baník 6:0! zářil zlatý Pasta. Na tým je pyšný. A nečekal, že půjde na kolena
Přímo na ledě řídil děkovačku. Mával fanouškům, skotačil, pak křepčil s pohárem. Je mistr světa! Předtím ukázal David Pastrňák, proč je jedním z nejlepších na světě. Vyslal vítěznou pumelici. „Jsem pyšný a šťastný!“ vykládal, když přišel mezi novináře po výhře 2:0. Mezi písaře, jak je přejmenoval už na začátku turnaje… Oči mu zářily, vtipkoval, dobře věděl, že jeho oblíbený Baník si zajistil pohárovou Evropu. „Dvě červené, 6:0. Výborně!“ vypálil hned.
V rozhovoru pro deník Sport před sezonou vyjádřil přání: Stanley Cup, nebo zlato z MS! Odškrtnuto, splněno. „Jsem strašně rád,“ vykládal, když pár desítek minut po utkání přišel a před houfem reportérů začal mluvit o báječných fanoušcích, o síle týmu. Na krku se mu houpala zlatá medaile.
Po chvíli rozhovor musel ukončit, protože na hráče čekal v kabině prezident Petr Pavel. Už během interview koukal na televizi, která přinášela záběry z kabiny. „Ty jóóó, tam už se slaví!“ Ale ochotně odpovídal.
Tak povídejte, co se vám honí hlavou?
„Jsem pyšný a šťastný! Jsem moc rád, že jsme to zvládli. Jsem hrdý na kluky, protože jsme tady měli neskutečnou partu. Po mém příjezdu to mně i Zachičovi udělali kluci strašně jednoduché, abychom mezi ně zapadli.“
A teď se vám houpe na krku ta nejcennější medaile!
„Na zlatou medaili jsme dlouho čekali a nemohla přijít v lepší čas než u nás doma! Jak pro nás, tak pro fanoušky v hledišti, kteří vytvářeli neskutečnou atmosféru.“
Navíc jste rozhodl finále vítězným gólem. Schoval jste si ho na nejdůležitější chvíli, že?
„Byl to vyrovnaný zápas, přáli bychom si trochu klidnější průběh. Ale takové je finále. Nakonec rozhodl signál z buly a jsem rád, že vyšel.“
A pořádně jste to oslavil!
„Myslel jsem si, že se po gólu na kolena v životě nedostanu, ale ty emoce byly tak velké... (s úžasem v hlase) Ani nevím, že v sobě tak velké emoce mám, abych takhle slavil gól. (smích)
Zaregistroval jste slova Jaromíra Jágra, který tohle předpověděl? Že rozhodnete finále?
„Jo, zahlédnul jsem to. Ale moc jsem tomu nevěřil.“
Po gólu jste zamával přítelkyni Rebecce a roční dcerce, že?
„Celé rodině. Jsem tak šťastný, že jsem se jim mohl ukázat tady naživo, aby mě doma v Česku viděli na vlastní oči. Ani jsem nevěděl, kde sedí, tak jsem to jenom tipnul.“
Opravdu, jo?
„Jo! A oni tam podle mě nakonec ani neseděli! (smích) Vůbec mi je nešlo najít, to se mi povedlo až na konci zápasu.“
Jaké to je rozhodnout finále světového šampionátu?
„I čtvrtfinále bylo o jednom gólu. Se Švédy jsme prohrávali 0:1 a 1:2, což je strašně těžké, ale kluci vždycky měli odpověď. Měli jsme tady neskutečný tým a partu, kterou dali kluci dohromady. Přišel jsem do nového systému a k novému trenérovi (Radimovi Rulíkovi), kterého jsem neznal. Takže mi trošku trvalo si na systém zvyknout. Ale věřil jsem mu, jako všichni. Podřídil jsem se tomu. Góly sice ode mě nepřicházely, ale nad tím jsem vůbec nepřemýšlel.“
Povedený den, že? I váš oblíbený Baník Ostrava vyhrál.
(okamžitě zareaguje) „Baník v Konferenční lize! Super! Sledoval jsem, všechno vím. Dvě červené, 6:0. Výborně!“
To jste stihl ještě před zápasem?
„Hráli od čtyř přece. Všechno vím!“ (smích)
Jak jste na tom zdravotně? Říkalo se, že vás něco trápí.
„Mám kyčel, uvidíme, jak to dopadne. Před mistrovstvím mi bylo řečeno, že určitě budu muset jít na operaci. Ale co tady se mnou předvedl pan profesor Kolář... Patří mu velký dík! Takhle dobře jsem se necítil osm měsíců. Nevím, co má za magické ruce, ale fakt se mi už dlouho nebruslilo tak dobře jako tady.“
Ale operační zákrok pořád hrozí?
„Uvidíme. Pan Kolář říká, že ne, tak…“
Tomu věřte, on je fakt dobrý!
(smích) „Vím. Budu mu věřit.“
Když jsme spolu mluvili před sezonou, zmínil jste dva cíle. Stanley Cup, nebo zlato ze šampionátu. A vidíte, je to tady!
„Teď bych to řekl zase stejně… Jsem moc rád, že jedno z toho vyšlo. Teď si to pořádně užiju a oslavím. Fakt jsem na tenhle tým strašně pyšný. Bylo neskutečné, jak jsme bojovali jeden za druhého. Musím zmínit třeba i Honzu Ščotku, který nehrál celý turnaj a teď musel nastoupit do takového zápasu. Fakt jsem na něj pyšný, už je to naše třetí společná medaile. Navzájem jsme si všichni pomohli.“
Jak se těšíte na Staromák?
„Sorry, já už musím letět….“
