Skryté příběhy zlatého MS: Zacha není padouch. Špaček zvládl, co táta ne

Po roce v Ottawě jste fakt nemohli čekat, že Dominik Kubalík přijede na kemp před MS v životní formě. Čas na ledě často pod 10 minut, Senators si střelce škrtli z plánů. „Kubalda je trošku nepochopený poslední sezonu dvě, protože to není hráč do třetí čtvrté lajny, to je hráč do prvních dvou,“ řekne vám ale Martin Nečas, hurikán, který taky pomohl Kubalíka rozsvítit na MS.

Útočník, který má skvělou ránu z první, turnaj začínal v hokejové depresi. Jeho okouzlující úsměv byl pryč. Dřel, ale sám viděl, jak to nejde. V dobré šanci Kubalík zlomil hokejku, na tréninku mu puky uskakovaly. Odhodlání měl maximální, ale dlouho se nic neměnilo. Góly nedával, nebezpečný nebyl.

Po třech zápasech mu David Tomášek naservíroval puk před prázdnou bránu. On ho proti Dánsku doklepl. Vlastně stačilo takhle málo a Kubalík se vrátil tam, kde si ho všichni přáli vidět. Stal se důležitým členem české cesty za úspěchem. Když pak měl reagovat na Nečasova slova, měl dobrou náladu. Národní tým postoupil do finále, on k tomu pomohl dvěma góly, celkem jich měl už pět. „Poslouchá se to hezky,“ zastavil se. Mrknul na reportéry. „Když si to myslí, tak to asi bude pravda, že jo?“ rozesmál se. „Hrát s Nečim je paráda. Úloha je jiná než ve třetí čtvrté lajně v NHL. Užívám si to,“ přidal. Dejte mu prostor, věřte mu. Vyplatí se to.

Dominik Kubalík v euforii po svém druhém zásahu v semifinále MS proti Švédsku • Michal Beránek / Sport

Hned od prvního střídání ve čtvrtfinále zabodl svoje žihadlo do hvězd NHL. Ondřej Beránek má rád v civilu klid, zajde do lesa, na ryby. Na ledě je ale bestie, prudil Zacha Werenskiho nebo Setha Jonese, kteří v minulé sezoně NHL vydělali 24,5 milionu dolarů (přes 500 milionů korun). Tvrdými souboji a náturou bojovníka je vytáčel myslivec z Karlových Varů. „Srdce a týmová hra, nesmírně si všeho vážím,“ dojatě vyprávěl jeden z velkých hrdinů české výpravy.

Jestli hledáte hráče, který padne pro tým, můžete skončit: právě Ondřej Beránek. Ještě by Karlovy Vary mohly koupit dvě produktivní lajny, aby jeho práce vynikla nejvíc i doma. Být protivný, odebírat puky? To mu sedí úplně nejvíc. „Mám rád, když mám zpětnou vazbu a soupeř po mně jde. Tam je asi pak něco dobře, když je vyhodím trochu z role. Tohle je moje hra,“ přiznal.

Čtvrtfinále měl vyloženě královské. Ameriku táhly vepředu hvězdy typu Bradyho Tkachuka nebo Matta Boldyho a celý zápas je dohrával jistý „Ondřej who?“. Jeho jméno nikdy neslyšeli. I když, ono to vlastně bylo i opačně. „No, já hokej tak moc nesleduju. Jména moc neznám, jen co mi říkají kluci,“ usmál se nesměle Beránek. „Věděl jsem, že tam byl tým z NHL, nejlepší hráči a my je porazili,“ přidal.

Český útočník Ondřej Beránek ve finále mistrovství světa proti Švýcarsku • Pavel Mazáč / Sport

Zkuste si to představit. Jak byste reagovali, kdyby vám někdo před dvěma lety řekl, že národní tým potáhne doma právě on? A že se dočká ovací? Zdálo se to jako utopie. „Jděte k čertu s ním!“ převládal všeobecný názor. Ovšem člověk míní, život mění. Centr z Bostonu se stal opravdu vítanou posilou, především kvůli napojení na Davida Pastrňáka. Mužem, který gólem, i když šťastným, rozhodl čtvrtfinále. Po utkání přiznal, jak moc si užíval českou hymnu. „Byl to velký zážitek,“ vykládal 27letý útočník, jenž v minulosti několikrát vyslal stavitelům národního týmu jasný vzkaz: NE!

Bylo kolem toho hodně zlé krve. Vznikla řada nedorozumění. Už v únoru řekl v Bostonu redaktorovi Sportu: „ Věřím, že reprezentaci mám co dát.“ A dodal, že ho hrozně láká si v Praze zahrát. Stalo se. Potvrdila se i jeho slova, že národnímu týmu má co dát. „Když přijel, byl zařazený na pozici prvního centra. A musel cítit, že co jsme si řekli, byla pravda. Že to nebylo jenom nějaké chlácholení a slibování,“ reagoval kouč Radim Rulík.

Ten od začátku vsadil na přímou komunikaci. Stejně jako generální manažer Petr Nedvěd. „Cítil jsem, že je o mě zájem,“ svěřil se sám Zacha, pro něhož to byl vůbec první reprezentační turnaj mezi muži. A hned je z toho zlato!

Bostonští útočníci David Pastrňák a Pavel Zacha výrazně přispěli českým hokejistům k titulu mistrů světa • Pavel Mazáč / Sport

Vědělo se o něm, že má talent. Že je to syn slavného otce, klíčového představitele zlaté generace. Ale až jeho výkony na domácím šampionátu naplno ukázaly, co je v něm. David Špaček v jednadvaceti uchvátil. Smekněte. „Musím říct, že i já jsem překvapený, jak se s tím vypořádal,“ reagoval během turnaje jeho pyšný otec.

V roce 2004, kdy Češi vypadli ve stejné hale nečekaně už ve čtvrtfinále s Američany, u toho byl přímo na ledě. Tedy až na osudný zápas, ten strávil v nemocnici. Ale i tak vstřebával obří zklamání. V rozhovorech se pak svěřil: „Abych si vyčistil hlavu, hned druhý den jsem vzal ročního syna na procházku.“ Ten roční syn byl teď nepostradatelnou součástí národního týmu!

„Hezký příběh, co?“ reaguje Špaček senior. Syn po něm zdědil hokejový um. Nebojácnost, schopnost rozehrát i hrát pod tlakem. A ještě jednu věc. Chrápání... Kvůli tomu si na hotelu zajistil samostatný pokoj. „Chrápat se někdy vyplatí. Aspoň máte klid,“ s humorem to okomentoval GM Petr Nedvěd. Jinak ale talentovaného beka vychvaloval. „Je to obrovský příslib pro budoucnost. Táta může být právem pyšný,“ dodává. Špaček už předtím zářil na dvacítkách, kdy získal stříbro. Mezi dospělými se bleskově rozkoukal.

Špačkové David (vlevo) a Jaroslav (vpravo) • La Tribune

Reprezentace mu byla zapovězená. Zdraví vždycky bylo proti. Útočník Ondřej Kaše se dočkal až teď, ve 28 letech. V době, kdy už se zdálo, že kvůli vachrlatému zdraví je to pro něj sci-fi. Každý rok šampionát jenom sledoval v televizi. A v duchu si přál, aby vůbec mohl pokračovat v kariéře. Ale dočkal se! V Litvínově prožil skvělou sezonu, dařilo se mu, teď v tom pokračoval i v Praze.

„Pro mě je to celkově pohádka. Zvlášť po minulém roce, kdy se vůbec nevědělo, jestli budu hrát hokej. Emoce jsou to tedy fakt velké. Splněný sen,“ říkal dojatě Kaše, na němž bylo vidět, jak moc si váží, že je poprvé součástí národního týmu. Stačil pohled na jeho rozjařený výraz, když skóroval v semifinále. „Když začínáte s hokejem, sníte o tom, že jednou budete hrát za reprezentaci. A teď je to tady… Opravdu pohádka,“ dodal forvard, který v NHL stihl pouze 258 utkání.

Ale zdá se, že se vrátí. V Praze kolem něj kroužili skauti. „Není sporu o tom, že když mu drží zdraví, je to stále NHL hráč,“ říká o něm agent Aleš Volek. Ale na to na ledě vůbec nemyslel. Plnil to, o čem mluvil: „Všichni jsme tady jako jeden muž!“