Válečník Krejčík: Přeražený nos? Nezájem, hraju. A přišla zlatá odměna
Jeho příběh přesně ukazuje odhodlání a vůli se rvát o medaili na mistrovství světa. Jakub Krejčík schytal v semifinále ránu pukem do obličeje. Kotouč mu přerazil nos a musel do nemocnice, kde bylo třeba zlomenou přepážku rovnat. Nic moc. Bolest jako... Radši nemyslet. „Hned jsem věděl, že budu hrát,“ vypálil ale okamžitě. Jasně, zápas o zlato. Tam prostě nechcete chybět.
Když jste viděli, kolik barev mu hraje v obličeji, Jakuba Krejčíka jste museli litovat. V semifinále koupil bombu pukem do obličeje. Při finále vypadal, jak kdyby se právě vrátil z MMA a úplně nevyhrál. Natáhl si košík a šel hrát o zlato. Žádné injekce na bolest kvůli zlomenému nosu nechtěl, stačil adrenalin, který se hromadil v bitvě o titul mistra světa.
„Nemyslím si, že by mě zranění nějak omezovalo. Spíš mřížka před obličejem, periferní vidění je horší. Ale taky si zvyknete,“ vykládal obránce Sparty.
Nejdřív se zdálo, že finále se může hrát bez něj. Radim Rulík totiž prozradil, co Krejčíka čeká. Po zápase musel na zákrok do nemocnice. Komentář věčně usměvavého obránce? Jako kdyby měl rýmu, nebo záděru. Když padl dotaz, co všechno musel kvůli zlomenému nosu podstoupit, ihned odvětil: „Nic, hned jsem věděl, že budu hrát.“ V nemocnici opravdu ale byl. „No jo, nos rovnali, ale v pohodě,“ pokračoval. Jakub Krejčík je daleko větší tvrďák, než byste asi čekali.
Rozhovor totiž dál plynul, obránce se často usmíval. Kolem očí monokly, nos nateklý, jak kdyby mu ho někdo rozmlátil kladivem. Když pak dalšího z novinářů zajímalo, zda po ráně pukem cítil velké bolesti, jen zakroutil hlavou. „Ani ne, v pohodě.“
Na připomínku redaktora iSport.cz, že teď ale lže, protože tohle bolí jak čert, se jen pousmál. „Ne, tak trochu to bolí. Ale máme něco, co všechno vynahradí,“ v tu chvíli se s blaženým úsměvem podíval na krk, kde se mu houpal nádherný zlatý poklad. Byl šťastný: „O tomhle sníte jako malý kluk. Je neuvěřitelný, co se povedlo.“
Když přijel Krejčík v sobotu z nemocnice, trenéři se zeptali, jestli je připravený finále odehrát. „Hned jsem řekl, že ano. Byl bych naštvaný, kdyby mi zápas zakázali,“ odpověděl upřímně. Na mistrovství světa patřil k obráncům, kteří se hodně pokoušeli o rozehrávku. Snažil se hodně prodat svoje ofenzivní přednosti.
Na prvním mistrovství světa si zahrál v roce 2015 v Praze, kdy mu bylo 23 let. Druhý šampionát v Praze pro něj byl celkem čtvrtou velkou reprezentační akcí. Na turnaje Euro Hockey Tour jezdí ale pravidelně každý rok, jen ne vždycky se nacpe do konečné nominace. Karimu Jalonenovi se do plánů nehodil, Radimu Rulíkovi ano.
Teď se domů vrací s tváří bitkaře, ale extrémně šťastný a s nádhernou medailí. „Doma věděli, že chci hrát a nechci si nechat ujít poslední zápas. Charakter našeho týmu byl neskutečný, měli jsme výbornou partu. Objevilo se občas pár výpadků, ale jinak jsme pořád plnili všechno, co jsme si nastavili,“ rozebíral velký výsledek, který Česko nezažilo od roku 2010. Domácí MS národní tým ovládl poprvé od zlaté Prahy v roce 1985.
„Ale od série s Třincem si nesu v hlavě, že dokud rozhodčí nepískne, neraduju se. Takže slavit jsem začal až po posledním hvizdu,“ komentoval závěrečnou euforii. Vzpomněl tedy i na gól, který jeho Spartě vstřelil Daniel Voženílek necelou sekundu před koncem a zrušil postup jeho týmu do finále. V O2 areně si nakonec ale Jakub Krejčík parádu užil a stála za to!
