Pastrňákova maminka o zlatu, slzách i síle lásky: Když tam hodil toho fíka...
Když má popsat, co prožívá, pořádně ani neví, co říct... Nejslavnější česká máma měla slzy v očích, je plná dojetí. „Na všechny kluky jsem hrdá. Pochopitelně nejvíc na Davida,“ říká Marcela Ziembová, maminka Davida Pastrňáka, v emotivním rozhovoru pro iSport. Na hlase bylo znát, jak moc při zlatém finále MS v hokeji 2024 fandila. „Oslavy? Škoda, že mi není dvacet. Ale to by zase nebyl Pasta, co?“ smála se paní Marcela. Její syn je teď nejslavnějším Čechem...
Když zvedla telefon, omluvila se. „Moc nemůžu mluvit, jak jsem fandila,“ reaguje paní Marcela, která se maximálně obětovala pro svoje dva syny. Teď byla odměněná. „Nestíhám odpovídat. Mám hrozně moc zpráv! Takže dělám to, co nesnáším. Že tam ke každé gratulaci dám jenom toho smajlíka malýho... Ale všem se omlouvám. Nestíhám,“ vykládala maminka střelce zlatého gólu ve finále se Švýcarskem.
Co se vám honí hlavou?
„Já jsem byla hrozně napnutá. Jako struna na kytaře. Davídek si tam hodil toho svýho fíka, na který čekal asi celý turnaj... Úplně se mi v tu chvíli podlomila kolena. Ale pořád ještě zbývalo dost času do konce. Musím říct, že jsem byla opravdu hrozně nervózní. Všechny zápasy. Ještě teď jsem dojatá, šťastná. Nevím, co říct... Jsem hrozně pyšná na všechny kluky! I když pochopitelně nejvíc na Davida. Že zrovna tohle moje dítě štěstěny dalo gól.“
On si to zaslouží, ne? Prošel si v životě i peklem, teď má odměnu.
„Jo, už jsou to tři roky... To smutné období ale přečkal. Ukázala se síla jejich lásky s Rebeccou. Někde jsem řekla, že letos mám tušení, že něco klapne. Měla jsem za to, že to bude Stanley Cup. A ejhle, ona je to zlatá medaile! Takže nějaké štěstíčko tam nahoře při nás stojí. Asi nás někdo hlídá a přeje nám.“
Kompletní české známkování za finále si projděte zde >>>
Jak vypadalo první setkání po zápase?
„My jsme na ně hrozně dlouho čekali na jejich hotelu. Měli jsme salonek pro rodiny, kluci se tam rojili postupně. Dávkovali nám to, aby nás všechny naráz netrefil šlak. Vycházeli, zakřičelo se. A mám pocit, že David vyšel mezi posledními. Takže to byla nejdelší třetina toho zápasu! (smích) Hned jsme se krátce objali. Focení, gratulace, potěžkali jsme si zlatou krásu. Bylo to moc krásné.“
Kápla slza dojetí?
„Já jsem taková místní plačka! Brečím i u filmu Zachraňte Willyho. Já mám dojem, že jsem brečela už na zimáku, jak to ze mě spadlo. Chodí mi hodně zpráv: Nebreč, vždyť máme zlato! Ale to byly slzy štěstí. Dojetí. Neskutečná hrdost, ani se to nedá popsat. Mám v sobě takový mix krásných pocitů, že nenacházím slova.“
I pro vás zadostiučinění, že? Když si uvědomíte, jaké byly těžké začátky, jak jste měla tři práce...
„Nebyla to sranda, ale teď se mi to nesmírně vrací. Sklízím za to ovoce. Zlaté ovoce! Svým dětem jsem dala veškerou energii i lásku. Jako by udělala každá máma. Ale máte pravdu, o to víc to bylo emotivní. Strašně jsem mu to přála. Davídkovi je 28 let, ještě má něco před sebou, ale dočkal se zlata. Všichni ví, co pro něj reprezentace znamená. Jak miluje fanoušky. Jak miluje hrát za svojí zemi.“
Jak to řešila jeho švédská snoubenka Rebecca? Nebyla naštvaná po semifinále?
„Na to existuje jediná odpověď. Nevím, jestli jste si toho všiml, ale když bylo Kdo neskáče, není Čech, tak skála ona i její máma. Takže asi tak. (smích) Je jasné, na jaké straně byly... Její maminka měla u sebe při semifinále i švédský dres, ale radši ho neoblíkla. No a potom už je obě naplno pohltila česká euforie.“
Byla u toho i vaše vnučka, co víc si přát, že?
„Tak určitě. Omlouvám se, jsem plná emocí, už ani nevím, co říkat...“
Čekají vás dlouhé oslavy? Udržíte krok s celým týmem?
„No, to jo... (smích) Já jsem říkala, že je škoda, že tohle nemůžu prožívat, když mi bylo dvacet! Ale zase to by tady nebyl Pasta... Ale už stárnu, nezvládám to. Stoprocentně půjdu kluky ještě někam podpořit. Uvidíme, možná bude párty celý týden.“
