Zlaté hrdiny vítaly tisíce lidí! Velel Pastrňák: Tak jsme mistři, no a co?
Roman Červenka politý pivem z poháru. David Pastrňák s trofejí mistrů světa na střeše autobusu. Jakmile se vynořil z Pařížské ulice, dav začal burácet: „Už jsou tady!“ Trvalo čtrnáct let, než zaplněné Staroměstské náměstí znovu přivítalo hokejové krále. Češi vybojovali zlato, tým přijel den po završení triumfu slavit s tisícovkami lidí do centra Prahy. „Bez vás bychom tu nikdy nestáli,“ děkoval kapitán mužstva.
Vítězství na domácím ledě pořádně oslavili. Po pražském hokejovém povstání si užívali atmosféru, tančili, zpívali a skandovali s fanoušky srocenými pod pódiem. Petr Mrázek i další hráči některým poslali pár lahví sektu. „Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop!“ vyzval všechny Roman Červenka, jakmile se ujal slova.
Obrovské ovace sklidil hrdina z brankoviště Lukáš Dostál. David Pastrňák se hrdě bil pěstí do srdce v místě, kde měl na dresu státní znak. „Zpívat neumím, ale chtěl bych,“ zahlásil střelec zlatého gólu. Fanoušci na jeho povel začali skandovat: „Tak jsme mistři, no a co?“ Jindy zasmušilý trenér Radim Rulík vyloudil úsměv. „My vám moc děkujeme!“ zařval do mikrofonu.
Tomáš Kundrátek objal kolem krku Libora Hájka a začal líčit, jak se u nich zrodila vítězná rána proti Švýcarsku. „S Hajčou jsme si říkali, jak mu ten gól připravíme. Beng! Beng! Takhle jsme mu to poslali a zbytek je historie.“ Načež ho Pastrňák naoko poopravil. „Řekl jen: Pepo, střílej!“
„Tohle jsem si vždycky přál, když jsem byl malý kluk a hrál na ulici nebo za barákem. Nedá se to popsat slovy. Neuvěřitelné. Kdo táhl oslavy? Jako máme spoustu lídrů v kabině, bylo spousta lídrů i večer po zápase. Nejde říct jednoho nebo pět, je to týmová akce posledních pár dní. Noc nebyla krátká, neměl jsem sil na rozdávání. Ale teď je jich víc, nemuseli jsme hrát se Švýcary,“ řekl Radko Gudas. Lídrem zůstal i po nedělní zlaté tečce.
„Trošku namol jsme všichni, ale to k tomu patří. Tohle byl náš sen a splnil se. Nikdo se moc nevyspal. Je vidět, že Česko se stmelilo do jednoho. Není to jen o týmu, ale i o fanoušcích,“ líčil Martin Nečas, který patřil i k vůdcům oslav na Staromáku.
Při dřívějších návratech hokejisté projížděli městem v autobusech s otevírací střechou. Tentokrát to nešlo, nahoru se vysoukali, až když zastavili na Staroměstské náměstí. Mávali divákům a hopkali. „Byly tam špatné nápady, že rozbijeme okno. Ale nakonec jsme našli exit nahoře a vylezli,“ popisoval Nečas. „Báli, nebáli, vyšlo to dobře. Nikdo nespadl. Tohle je euforie a maximálně si to užíváme,“ řekl.
Na pódiu byli s hráči i jejich partnerky, Jakub Krejčík nebo Michal Kempný tam měli i děti. Když udělali hada a tančili na Jede, jede mašinka, druhý z nich křepčil se synem na ramenou. „V životě jsem nic takového nezažil. Moc děkujeme za podporu, kterou máme a kterou jsme dostávali po celou dobu turnaje. Moc si toho vážíme. Znovu jsme dokázali, že Česko je hokejový národ. Dokázali jsme ho spojit na nějakou dobu. Tohle je nejvíc. Piva nepočítám. Prožívám něco, co nikdy v životě nezapomenu. Jsem vděčný, že mohu být součástí takového týmu. Chci si to užít do posledního doušku,“ povídal Kempný.
Zrovna na něj a Jakuba Fleka se při představování šampionů pozapomnělo. „Moje vina,“ omlouval se moderátor Libor Bouček, načež všechno napravil. Jen Flekovi však dal devítku místo devatenáctky, s níž hrál. Vojtěch Dyk přišel v obleku připomínajícím státní vlajku. Všichni si s ním zazpívali hymnu. Kundrátek ještě připomněl známou scénku z živého vysílání posledních mistrovských oslav. „Chci se zeptat, vzal někdo otvírák pro Romana?“ zeptal se.
„Řekl bych, že tentokrát je to míň náročné. S věkem už to nemůžeš přehánět. Někdo spal míň, někdo víc. Já jsem si lehnout šel. Díky zkušenostem, které mám,“ přiznal pak Červenka, jehož hráči zlili pivem z poháru. „Je to něco neskutečného Jestli si myslím, že to ještě bude dlouhé? Nemyslím, vím. Všechno běží, jak má. Lidi nás sem ale dotáhli, takže jim to musíme vrátit. Během čtrnácti dní nám dodali spoustu energie a my jsme rádi, že jim to můžeme vrátit,“ dodal kapitán mistrů světa.
