Šampioni ve Sportu: Báli jsme se průseru a vyšla z toho nádhera!
„Domů jsem se ještě nedostal, auto bych asi řídit nemohl,“ rozesmál Lukáš Sedlák dav, který se přišel podívat na novopečené světové šampiony. Reprezentační útočník a s ním i obránce Michal Kempný ve čtvrtek odpoledne navštívili vydavatelství Czech News Center, při této příležitosti také rozšířili řady Síně slávy deníku Sport. Speciální Sport Magazín po MS objednávejte ZDE>>>
Od zlaté neděle uběhly čtyři dny, ovšem oslavy dál valí v plném tempu, v jakém Češi opanovali mistrovství světa. Však také šéfredaktor Sportu Lukáš Tomek ocenil, že oba hokejisté opustili vír zapíjení zlatého zisku a našli si čas na čtenáře webu iSport.cz a deníku, které pražské a ostravské MS tradičně široce a bohatě pokrývaly.
„Je mi velkou ctí, že u nás v newsroomu Sportu můžeme přivítat dva členy týmu hokejových hrdinů,“ uvítal šéfredaktor speciální hosty. Následoval velký aplaus zaplněné redakce.
Po návštěvě Pražského hradu se Michal Kempný s Lukášem Sedlákem vydali do nového sídla Sportu na Hagiboru. Oba šampioni si klestili cestu přes převážně dámskou společnost vydavatelství CNC, která si vzácnou návštěvu nenechala ujít. Směrem k hostům tentokrát žádná podprsenka nepřilétla – jako se to stalo na Staroměstském náměstí – z publika tentokrát létaly „jen“ otázky.
Na obou šampionech nebyla únava znát, vtipkovali a prokázali, jací profesionálové jsou. Zprvu se vrátili k nejemotivnějším zážitkům ze zlatého turnaje. „Pro mě státní hymna na závěr. Naše vlajka šla nahoru, při pohledu na ni jsem hned vedle viděl svou rodinu. Mít nablízku své nejbližší pro mě bylo speciální,“ přiznal Michal Kempný. „U mě to samé, navíc bych zmínil příjezd na Staromák, to byla taky nádhera. Stejně jako pocity na střídačce po prvním a pak i druhém finálovém gólu,“ doplnil kamaráda Sedlák.
K přivítání na Staroměstském náměstí se částečně váže i nehoda, po níž utrpěl šrám mistrovský pohár. Sociálními sítěmi proběhlo video, kde Michal Kempný drží nalomený kus a kýve s ním. Až někdo mohl nabýt dojmu, že za karambolem stojí hlavně on. Tak ne! „Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím,“ usmíval se. „S tím, že se pohár rozbil, nemám vůbec nic společného. Přišel jsem k němu a říkám, že tohle není normální. Natočilo se to a z toho to vzniklo. Kdybyste viděli videa ze včerejší noci, co mám v telefonu, pohár vypadal velice dobře. Byl rozebrán na všechny možné součástky a následně složen našimi kustody,“ přidal k lepšímu a pochválil ruce dobrých duší týmu.
K Sedlákovi dorazil dotaz, zda už ochutnal slíbenou svíčkovou na smetaně od mamky. Bez šance… „Domů jsem se nedostal, auto asi nějakou chvíli ještě řídit nemůžu,“ rozesmál všechny přítomné. „Doufám, že o víkendu vyrazím, těším se na rodiče, taky na tu svíčkovou. Mamka vždycky ráda něco přichystá, když přijedu domů. To je asi všude stejné.“
Do debaty přistálo i jméno Radima Rulíka, jenž soudržnou partu společně s kolegy namixoval. Nástupce Kariho Jalonena je v pohodě chlap, nicméně veřejnost z jeho některých výstupů na kameru a i jinde mohla snadno získat pocit, že je v jednom kuse zamračený a odměřený.
Realita je jiná. Tedy trochu jiná. „Jaký je v kabině? Jak kdy…“ znovu se usmál Sedlák. „Podle příležitosti, jak se to hodí. Teda on toho moc neřekne, ani když se to hodí…“ bavil pardubický centr. „Když však něco poví, o to víc ho každý z nás vnímá. Nejsou to jen slova, protože mluví hodně od srdce a přemýšlí, co řekne. Proto volí míň slov,“ dodal vážněji.
Podle všeho šlo o Rulíkovu strategii. Aby média rozebírala jeho a nikoli tým. „Jeho přístup nám speciálně v tomhle hodně pomohl, veškerý tlak držel stranou od nás,“ připojil Kempný.
Což po tristní generálce v Brně při posledním dílu evropské Tour (3 porážky, dva góly) a specifické nominační tiskové konferenci bylo v konečném důsledku zásadní.
„Všechno směrem k Praze byl proces a cesta, po které jsme šli od začátku. Trénovalo se velmi tvrdě, až poslední týden před mistrovstvím se zvolňovalo. Trenéři za nominaci sklidili zprvu velkou kritiku, ale oni věděli, co dělají. Fyzicky jsme byli velmi dobře připraveni. My hráči jsme vděční, že jsme mohli být součástí tohoto speciálního týmu a svým způsobem jsme se to trenérů snažili vrátit, jak nejlíp jsme mohli,“ vyjádřil se upřímně sparťan Kempný. Sedlák přikyvoval: „Trenéři měli od začátku jasný plán, proto bylo v Brně tolik hráčů. Měli vizi, věřili jí a to se jim vyplatilo.“
Pár dnů před vypuknutím šampionátu přesto dorazila nervozita spojená s tlakem a očekáváním. A oba zlatí hoši se to nebáli přiznat. „Bál jsem se toho, že to taky může být velký průser a můžeme hodně lidí zklamat. O to víc, že se hrálo v Praze. Poslední tréninky před mistrovstvím jsem ještě byl nervózní, jel jsem do Prahy se smíšenými pocity, trochu starosti jsem měl,“ potvrdil Sedlák.
Kempný si vzal slovo vzápětí. „Nervózní jsme byli všichni… Šlo o přirozenou nervozitu, v Brně nás bylo hrozně moc, k tomu nejistota z nominace. Z Prahy jsme měli respekt. Ale ten proces fungoval, stávali jsme se postupně silnějšími a silnějšími.“
Až se nakonec stali nejsilnějšími ze všech. A zlatými!
Co také řekli v sídle SportuO trémě před MS„Všichni říkali, že přijde obrovský tlak, já měl však zvláštní pozitivní pocit, zápas za zápasem jsme se zlepšovali, vyvíjeli. Vnímal jsem obrovskou vnitřní sílu týmu, nenechali jsme si do týmu nic vtáhnout a to nás drželo po celou dobu turnaje. Dovnitř se nic nedostalo.“ Michal Kempný „Po prvním zápase mě nervozita opustila, všímal jsem si, jak si vše postupně sedá. Všichni kluci byli v pohodě.“ Lukáš Sedlák O nejtěžším utkání na MS„Za mě Amerika, pro mě osobně nejtěžší zápas. Ve finále jsem po prvních deseti minutách cítil, že nemůžeme prohrát. Hráli jsme fakt dobře, prohrát jsme snad mohli jedině po nějakém nešťastném odrazu.“ Lukáš Sedlák „Pro nás byl hodně důležitý poslední zápas s Kanadou, hodně jsme ho potřebovali vzhledem ke čtvrtfinále s Amerikou. Tu jsme museli udělat, aby se nestal průser. Tam byl tlak největší. A nejlepší zápas byl proti Švédsku. Ten jsme si užili úplně maximálně. Ve finále jsme chtěli mnohem víc než Švýcaři, zápas jsme dokopali na naši stranu. Věděli jsme, že budeme mít víc sil než oni, protože oni měli po semifinále míň času na regeneraci. To nám do finále taky moc pomohlo.“ Michal Kempný O kulise při MS„Měl jsem štěstí zažít atmosféru z obou stran, při posledním šampionátu v Praze jsem byl náhradníkem, většinu zápasů zažil z tribuny. Až teď jako hráč. Jsou to dvě rozdílné věci. Jako hráč se maximálně soustředíte na hru, jste v jakési zóně, je těžší všechno vnímat a nasát atmosféru. Ale na rovinu, fanoušci byli neskuteční. Co nám vytvořili v O2 areně, ale i jinde, všude po České republice, to bylo fakt speciální. Pro mě bylo snem dostat se na Staromák, díky Naganu jsem začal hrát hokej. Věřím, že náš čerstvý úspěch přivede další děti k hokeji a začnou s ním jako kdysi já.“ Michal Kempný „Super atmosféra. Mám pár takových záblesků, kdy jsem mohl na chvíli vypadnout ze soustředění a vnímat víc lidi na tribunách. A pak na konci zápasů. Vždycky jsem si ohromně užil naši hymnu a kochal se pohledem na lidi. To nikdy neomrzí, před očima to budu mít do konce života. Našla by se spousta zápasů, kdy nám lidi vlili energii do žil a pomohli nám zápas obrátit, nebo dát další gól. Za to jim patří dík. To samé organizátorům, jak vše zvládli a připravili.“ Lukáš Sedlák O chybách rozhodčích„Chyby mě hodně rozčílí. Třeba na patnáct, na dvacet sekund mě to rozhodí, pak už jsem zase zpátky. Občas dám sudímu najevo svou nespokojenost, tím si trochu ulevím a dál nad tím nepřemýšlím.“ Lukáš Sedlák „Pro mě to je těžké téma. V extralize to moc dobré není, to říkám na rovinu. Každý rozhodčí nasazuje úplně jiný metr na zápas, každý píská jiným stylem. My hráči z toho pak míváme smíšené pocity, co si můžeme dovolit, co ne. Během zápasu se snažíme ten styl rozpoznat, abychom neudělali nějakou kravinu.“ Michal Kempný O blížící se svatbě„Musím poděkovat mé partnerce, přes měsíc jsem byl mimo, v jakési bublině, zatímco ona se postarala o tu druhou část našich životů. Tak, abych se mohl soustředit na to, co bylo společně s klukama naším cílem. Jsem hrozně moc vděčný za to, že jsme jim to tímhle způsobem vrátili.“ Michal Kempný |
