PŘÍMO Z LANDSHUTU | Nadějný start, první gól, ale opět zůstal jediný. Nakonec zase porážka, tentokrát 1:4. Česká osmnáctka souboji o bronz s Finskem nezvládla. „Všichni jsme zklamaní, ale já osobně jsem strašně hrdý na tým. Klidně bych s takovým skončil poslední. Jsem fakt strašně rád za všechny ty kluky, co jsme byli spolu,“ soukal ze sebe kapitán Jiří Kulich.
Poprvé na turnaji vyšel v zápase naprázdno. Přesto Jiří Kulich s devíti trefami jasně ovládl střelecký dostih a s 11 body se držel na špici produktivity. Z osobního hlediska prožil supertalent z Kadaně vynikající turnaj, dokonce byl ve hře o cenu pro nejužitečnějšího hráče. Po zápase o bronz ještě výsledek hlasování novinářů neznal. Nicméně ocenění by raději vyměnil za placku jakékoli barvy.
„Nemyslím, že sem jeden z nás přijel kvůli tomu, aby se ukazoval individuálně, ale šli jsme do toho všichni jako tým. Beztak by to asi nic neznamenalo, i když to zůstane zapsáno napořád. Byli jsme tady kvůli úspěchu pro Česko,“ řekl útočník Karlových Varů.
Osmnáctka skončila na mistrovství světa v Landshutu čtvrtá. Pokročila do semifinále, jenže na bronz nedosáhla. Stejně jako její předchůdci před čtyřmi lety v Novosibirsku, kteří jako dosud poslední došli na mládežnickém šampionátu tak daleko. Osm let staré stříbro tak zůstává posledním velkým počinem českých mladíků.
V předchozích utkáních si český tým hodně pomáhal díky trefám v početní převaze, v nichž zářila elitní lajna v čele se zakončovatelem Kulichem a rozehrávačem Eduardem Šalém. Tentokrát měl jedinou přesilovku, která se navíc moc nepovedla. „Finové to dobře bránili. Měl jsem to tam taky trefit, ale prostě to tam nespadlo,“ vracel se nejlepší český hráč.
Zápas podle něj zlomil druhý zásah severského snajpra Joakima Kemella, který poslal Finy ve 34. minutě do vedení. „Pak už se to špatně dotahovalo,“ přiznal Kulich, který těsně po tomto gólu dostal sám před bránu, položil si gólmana na led kličkou do forhendu, jenže přes natažený beton ale puk nedostal do sítě. Zakončení mu taky znepříjemnil finský bek. „Ve finále v takových chvílích už musíte a někdy prostě to štěstí není, nepadne to tam,“ litoval.
Hráčům se po porážce s finskými vrstevníky z kabiny moc nechtělo. Loučili se, balili věci a vstřebávali zklamání. Kulich vystoupil jako první. Přiznal, že prožíval těžké chvilky, když stál po utkání s Finskem s ostatními na modré čáře a musel přihlížet, jak věší medaile jiným.
„Určitě vám je v tu chvíli do breku. Na ten tým jsem však hrdý. V kabině jsme si po zápase řekli, že jsme od prvního utkání udělali obrovský progres. Ale bohužel… Špatně se mi o tom mluví,“ dodal smutně Kulich.
