Příběhy českých hokejových obhajob z MS. StB, mříže, lágry i krev a zuby v ledu

Svatý Mořic / Švýcarsko

Obrana trůnu pod horami

Do alpského ráje přijeli jako králové. Mistři světa z roku 1947, v čele s trenérem Mikem Bucknou, dorazili s předstihem, aby si zvykli na řídký vzduch dvoutisícové nadmořské výšky. Turnaj hraný jako součást olympiády měl k ideálu daleko: přírodní led, vrtkavé počasí (sněhové přeháňky střídaly oblevu), chaotická organizace. Hokej byl spíš doplňkem, večery patřily krasobruslařům, kteří měli privilegium umělého osvětlení. Zápasy se tak konaly i na soukromých kluzištích u hotelů Palace a Suvretta. Úvod s Itálií se o dvě hodiny opozdil, pořadatelé zapomněli poslat Italům autobus.

Československo působilo suverénně. Tým hrál ofenzivně, skóre rostlo. Facka od Švédů z předchozího šampionátu si žádala odplatu – a povedlo se. Navzdory ledu, který připomínal špatně namražený dort. Kuriózní moment přinesl mač s Brity: po vyloučení gólmana Modrého musel mezi tyče obránce Pokorný. Na dvě minuty se tak stal dočasným Dominátorem.

Ve stejné pohodě proplouvali turnajem Kanaďané. Výběr vojáků z různých evropských posádek (RCAF Flyers) budil úctu. Buckna, kanadský rodák, znal jejich styl do detailu. Překopal plán: žádné hrrr na branku, ale trpělivé bránění. Výsledek? 0:0. První zápas s Kanadou, který ČSR neprohrálo. Ale remíza víc seděla soupeři. Vladimír Zábrodský, nejlepší střelec, láteřil: příliš svázaná taktika, nevyužité přesilovky. „Měli jsme na víc!“ O zlatu rozhodlo skóre: Kanada 69:5, ČSR méně oslnivě.

A pak, jak to někdy umí jen život, se přihlásila tragédie. V listopadu zahynuli při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem Ladislav Troják, vlajkonoš výpravy a první Slovák v národním týmu, spolu se Zdeňkem Jarkovským, Miloslavem Pokorným, Vilibaldem Šťovíkem, Zdeňkem Švarcem a Karlem Stiborem. Byli pilíři mužstva. Netušili, že Svatý Mořic bude jejich poslední šampionát.

1. Kanada
2. ČSR
3. Švýcarsko

Výsledky ČSR: Itálie 22:3, Švédsko 6:3, Polsko 13:1, V. Británie 11:4, Rakousko 17:3, Kanada 0:0, Švýcarsko 17:1, USA 4:3

Sestava: B. Modrý, Z. Jarkovský - Sláma (5 gólů), Trousílek (2), P. Hainý (1), Šťovík, O. Zábrodský, M. Pokorný (2) - Troják (7), V. Zábrodský (21), Konopásek (10), Roziňák (8), Drobný (9), Stibor (4), Kobranov, Bouzek (7), A. Bubník (2) - trenér Buckna

Londýn / Velká Británie

StB, mříže, lágry

Na jaře 1950 byl československý hokej na vrcholu – mistři světa z let 1947 a 1949, stříbro z olympiády. V březnu se tým chystal odletět do Londýna, ale na ruzyňském letišti vše skončilo dřív, než vůbec vkročili na palubu. Komunisté měli strach. Politické procesy už běžely naplno, vykonstruovaná obvinění se množila a atmosféra houstla. Každý, kdo vyčníval, byl potenciální hrozbou. Zvlášť ti, kdo měli úspěch a přístup za hranice. Krátce předtím emigrovala krasobruslařka Ája Vrzáňová a další sportovci. Strana panikařila. Co když se hokejisti nevrátí? Co když zažádají o azyl? Nikam nepoletí! Oficiálně se vše zamaskovalo historkou o problémech se vstupními vízy. Ve skutečnosti už běžel jiný zápas – se Státní bezpečností v roli žalobce, svědka i kata.

Zklamaní hráči se večer sešli v hospodě U Herclíků, kousek od Národního divadla. Padala ostrá slova. Netušili, že stěny mají uši. A StB důkladné zápisníky. Devět jich skončilo ve vazbě hned, desátý následující den. A pak přišel tah, jaký by nevymyslel ani nejtemnější dramatik: zatkli i Bohumila Modrého. Legendárního gólmana, který už nebyl v reprezentaci a osudného večera se neúčastnil. Přesto z něj udělali hlavu „spiknutí“, jehož cílem mělo být zůstat v Londýně a z exilu řídit protistátní skupinu.

Absurdní proces gradoval 7. října 1950. Neveřejné líčení, na lavici obžalovaných 11 hokejistů, z toho 8 mistrů světa. Celkem 74 let a osm měsíců. Modrý dostal 15 let, Bubník 14, Konopásek 12, Roziňák a Kobranov po 10. Nejtvrdší tresty za nejměkčí vinu: talent, lásku ke hře a svobodné myšlení. V komunistických lágrech ztratili nejlepší roky. Milost přišla až v roce 1955. Někteří se vrátili na led, jiní už nemohli. Bóža Modrý, zničený vězením a uranovými doly, zemřel v roce 1963. Bylo mu 46. První zlatá generace zmizela ze scény dřív, než stihla naplnit svůj odkaz. Ne kvůli porážce na ledě, ale kvůli režimu, který se bál vlastního stínu.

1. Kanada
2. USA
3. Švýcarsko

Moskva / Sovětský svaz

Zlato ztěžklo

Zatímco Sověti se šampionátem prořítili jako parní válec – bez ztráty bodu, se skóre 100:18 a absolutismem, který nepřipouštěl diskuzi – československý tým bral jen bronz. Nebyla to nehoda. Spíš zpoždění za vývojem. Švédové i Sověti už pochopili, co přinesla éra po Sérii století: tempo, tvrdost, důraz. Hokej byl jiný sport. Jenže Čechoslováci dorazili s minulým jízdním řádem. Hra stagnovala, systém pořád sázel na eleganci tam, kde soupeři sáhli po granitu. Obhajoba se stala břemenem.

Přitom jen pár měsíců předtím se hokej nadechl k přeměně. V září 1972 se sovětští reprezentanti utkali s elitou NHL. Summit Series. Superserija. Osm zápasů, čtyři v Kanadě, čtyři v SSSR. Mýtus o neporazitelnosti NHL se otřásl, ale zůstala jistota: kdo se nepřizpůsobí, zůstane stát. Moskva ukázala nový hokej. Drsný, rychlý, bez slitování – a plný jizev. Československo jich mělo nejvíc: 12 zraněných, většinou do obličeje. Kouč Pitner to vystihl: „Hokej zítřka bude tvrdší, surovější, bez rukaviček. Hledáme bojovníky. Až na to naroubujeme techniku.“

Se Švédy prohráli 0:2, druhý zápas měli na dosah – vedli 3:2, ale při dvojnásobném vyloučení bratrů Holíků přišel obrat. „Pád z nejvyšší příčky jsem nečekal,“ vzpomínal Vladimír Martinec. „Před rokem jsem nevěděl, kam se schovat před nadšenými fanoušky. Teď jsem se vracel potmě, uličkou, kde nečekal nikdo. Jen ticho a ploty.“ Zlato se změnilo v balvan. A mistři v hráče, kteří přijeli s očekáváním – a odjeli s vědomím, že svět už hraje jinak.

1. SSSR
2. Švédsko
3. ČSSR

Výsledky ČSSR: Polsko 14:1, Švédsko 0:2, SRN 4:2, SSSR 2:3, Finsko 4:2, Polsko 4:1, Švédsko 3:3, SRN 7:2, SSSR 2:4, Finsko 8:0

Sestava: Holeček, Crha - Machač (3), F. Pospíšil (1), Bubla (1), Horešovský (1), Kužela, Vohralík, Adamík - Klapáč (2), Jar. Holík (5), Jiří Holík (5), Kochta (3), Nedomanský (9), Paleček (4), Martinec (1), R. Farda (4), B. Šťastný (6), I. Hlinka (2), Jiří Novák (1) - trenéři Kostka, Pitner

Vídeň / Rakousko

Krev, krach, katarze

Město valčíků, kaváren a diplomatických úsměvů na chvíli rozezvučela jiná hudba: rachot mantinelů, drnčení tyčí a řev tribun, který vibroval až v páteři. Čechoslováci nevstupovali do šampionátu jako favorité, ale nesli v sobě cosi těžko uchopitelného – neviditelnou auru, víru, že znovu rozezní zlaté struny, a neústupnou touhu dokázat, že triumf z Katovic nebyl jen dar shůry.

Tahle vnitřní energie se zrodila o pár měsíců dřív na Kanadském poháru, kde se probojovali až do finále. V Montrealu svedli nezapomenutelný souboj s domácími titány NHL. Vznikl respekt. Oboustranný. A co víc, po letech se obnovil kontakt mezi Evropou a zaoceánským hokejem. Vídeň měla být pokračováním té konverzace.

Tým Karla Guta měl všechno. Důvtip v hlavě, oheň v rukavicích a jména, která zněla jako výzva. Holeček a Dzurilla v brance. Hlinka jako rozvážný střed vesmíru. Martinec s Novým – těžko čitelný tanec mezi křídly. A do toho mladá krev: bratři Šťastní, kteří teprve rýsovali obrysy své legendy, ale už klepali hokejkou na dveře slávy. Základní skupina? Výprasky pro Finsko, Německo, Rumunsko, remíza s Kanadou. Jediný direkt od Sovětů (1:6). Ale ve finálové části přišla odveta – 4:3 v bitvě, kde nešlo jen o body, ale o duši. Předtím porazili Švédy a Američany. A právě Švédové, klidní jako polární ráno a stejně tak nevyzpytatelní, sehráli nakonec nečekanou roli.

Když už českoslovenští hráči sahali po trůnu, Kanada jim vmetla do tváře nářez 2:8 – a rázem viselo všechno na vlásku. Na led vtrhli ranaři s javorovým listem a razítkovali těla s razancí berního úředníka, který půl roku neviděl výplatu. Protihráčem nebylo jen mužstvo, ale i jeho kila, ramena a lokty. Z kluziště se stal ring: jeden sázel rány, druhý se kryl. A krev? Ta nebyla obrazná. „Na Kanaďany jsme v tvrdosti ještě neměli,“ uznal Gut. „Byli jsme až moc slušní.“

A přesto… když už se zdálo, že stříbro bude maximem, přišlo něco, co by nevymyslel ani romantik. Švédové skolili ruského medvěda, kolos s trojicí Petrov–Michajlov–Charlamov. Otevřeli tak Čechoslovákům bránu ke zlatu. Vídeňská Stadthalle bouřila. Tohle nebyl bezchybný tým. Ale slabý den měl na jednom z nejdramatičtějších turnajů každý. Triumf síly? Ne. Výhra srdce. A potvrzení, že i mezi mantinely má pořád místo krása – i když otlučená, bolavá, se zašitými šrámy pod dresem.

1. ČSSR
2. Švédsko
3. SSSR

Výsledky ČSSR: Finsko 11:3, SRN 9:3, Rumunsko 13:1, Kanada 3:3, SSSR 1:6, Švédsko 3:1, USA 6:3, SSSR 4:3, Švédsko 2:1, Kanada 2:8

Sestava: Holeček, Dzurilla - Machač (1), F. Pospíšil, Bubla, Kajkl, F. Kaberle, M. Dvořák, Chalupa - Martinec (6), Milan Nový (6), Ebermann (7), Jiří Novák (2), I. Hlinka (9), Jiří Holík (4), M. Šťastný (7), P. Šťastný (3), Pouzar (5), E. Novák (4), Lukáč - trenéři: Gut, Starší

Praha / Československo

Neuznaný happy end

Čechoslováci kralovali hokejovému světu. Po euforii z Katovic a Vídně mohli doma završit zlatý hattrick. A v Praze to vypadalo slibně. Devět výher v řadě! A pak triumf 6:4 nad sbornou – fanfára, která zněla celou Evropou. Nakonec ale chyběl jediný gól. Rozhodla neuznaná trefa Vladimíra Martince v závěrečném duelu proti SSSR.

Tým Karla Guta šel do finálové skupiny s plným počtem bodů. Scénář byl jasný: remíza znamená zlato, těsná porážka ho může taky udržet. Pražská hala dýchala s každým pukem. Běžela poslední minuta druhé třetiny, stav 0:2, Bubla na trestné. Vtom Pěrvuchin chyboval, Martinec ujel, Vasiljev se mu vrhl pod nohy. Pozdě, ale včas na to, aby mu překazil blafák. Martinec, puk i Treťjak skončili v síti. Rozhodčí Pierce gól nejdřív uznal, pak ho odvolal. „Gól století“ zůstal jen v paměti. Sen se rozplynul, smutek dostal stříbrný odstín. Hlinka přebíral pohár za druhé místo se sklopeným zrakem. Někteří hráči plakali. Ale hala vstala. A burácela: „Nevadí! Nevadí! Nevadí!“

Reprezentace se měnila. Po Vídni 1977 skončil Jiří Holík (14 šampionátů, čtyři olympiády). František Pospíšil byl ještě v Teplicích na soustředění, pak to zabalil. Necítil se. Holečka museli trenéři přemlouvat, ať ještě jednou natáhne betony. Udělal to. A popáté se stal nejlepším brankářem MS. Pak se rozloučil. Stejně jako Oldřich Machač. Hlinka měl před turnajem zraněné koleno, měsíc netrénoval. „Na jiného bych tak dlouho nečekal,“ řekl Gut. Ale kapitán opět táhl celý tým. Praha 1978 nebyla zklamáním. Srdce dál bušilo – i když v tónině, která bolela.

1. SSSR
2. ČSSR
3. Kanada

Výsledky ČSSR: NDR 8:0, Finsko 6:4, SRN 8:2, USA 8:3, Kanada 5:0, SSSR 6:4, Švédsko 3:2 a 6:1, Kanada 3:2 a SSSR 1:3

Sestava: ČSSR: Holeček, Crha - Chalupa (1), M. Dvořák, Bubla (1), Kajkl, F. Kaberle (1), Zajíček (2), Machač - Martinec (4), Jiří Novák (4), Ebermann (7), P. Richter (2), I. Hlinka (4), J. Augusta, M. Šťastný (4), P. Šťastný (5), Černík (7), Milan Nový (4), Pouzar (7) - trenéři Gut, Starší

Moskva / Sovětský svaz

Nesrdečné pozdravy z Ruska

O největší senzaci se nepostaral outsider, ale král s korunkou nakřivo. Československý tým vyrážel do Moskvy jako sebejistý dobyvatel. Kapitán Dárius Rusňák hřměl: „Tahle parta je lepší než ta před rokem!“ Optimismus měl ale kratší trvanlivost než sovětské jogurty. Stačil první zápas: prohra s Polskem 1:2. Šok, který otřásl fanoušky i mužstvem. Poláci si za tenhle heroický výkon zasloužili pomník. Pro mistry to byl budíček se sirénou. Následující ztráta se Západním Německem (3:4), navzdory vedení 3:1, dobila psychiku na dno. Xaver Unsinn, trenér SRN, po výhře poznamenal: „Superhráčem je Růžička. Ale spíš než jednotlivci mě zajímá celek. A tenhle má velké problémy,“ dodal a poklepal si na hlavu.

Tým zůstal nalomený. Proti Švédům a Finům to nevypadalo jako vzpoura, spíš jako strach z včerejších démonů. Ti hráčům seděli na zádech a šeptali do ucha, co všechno už zpackali. Až na závěr přišlo opožděné vzepětí: výhry nad Kanadou a USA. Na finálovou čtyřku to ale nestačilo. Dominovala rudá mašina. Převalila se přes všechny – chladná, naprogramovaná na vítězství. Fetisov betonoval modrou, Krutov porcoval obrany. A zatímco Sověti slavili, v srdci Evropy se sbíraly střepy rozbité pověsti.

Příčiny fiaska? Trenéři Ján Starší a František Pospíšil nedokázali naladit frekvenci s kabinou. Hráči tápali, kouči neslyšeli, vázla komunikace. Nominace stála spíš na jménech než formě a kondici. Bylo to kolektivní selhání, rozlámané na kusy, které nikdo nezvedl.

1. SSSR
2. Švédsko
3. Kanada

Výsledky ČSSR: Polsko 1:2, SRN 3:4, Švédsko 2:3, Finsko 1:1, USA 5:2, SSSR 2:4, Kanada 3:1, Polsko 8:1, SRN 3:1, USA 10:2

Sestava: Hašek, Šindel - Slanina, A. Kadlec, Stavjaňa (2), Musil, Božík (1), Benák, F. Procházka (3), - Rosol (6), V. Růžička (4), Jiří Hrdina (7), Lála (1), Rusnák (1), Liba (2), Pivoňka (2), Pašek (4), Šejba (2), Svitek (3), Vodila, Caldr, Staš - trenéři Starší, Pospíšil

Helsinky / Finsko

Zuby v ledu

Co je to kanadská férovka? Češi ji poznali na vlastní modřiny. Nejvíc Vladimír Vůjtek mladší, který zůstal na ledě jako sražená srna, zatímco kolem něj kroužili Kanaďané v amoku, připravení dorazit vše, co se hýbe. Turnaj v Helsinkách měl čarovnou souhru, extra výkony, šanci na obhajobu. A taky peklo. Rozvášněnou Hartwall Arenu a bitku, která přerostla všechna pravidla – oficiální, nepsaná i lidská.

Český tým, čerstvě pod velením Ivana Hlinky, odstartoval šampionát ve velkém stylu. Kladenské duo P+P – Patera a Procházka – doplněné o Vůjtka, tvořilo výjimečný útok. Pokud existuje něco jako „typický český hokej“, tihle tři ho ztělesňovali. Neustále rotovali, jako by měli společný radar. Obráncům motali hlavy a puk posílali do prázdné klece. Kombinace jako z jiného světa: vtipné, dráždivé, nečitelné. Kanaďany doháněli k šílenství. Vůjtek nastřílel hattrick, hráči padli na kolena, objali se a doklouzali až k mantinelu. Na 5:2 upravil Rostislav Vlach, který si pohrál s gólmanem Burkem.

Na perly NHL už toho bylo moc. Jak se blížil konec, převládly pocity ponížení, bezmoci a vzteku. Owen Nolan sejmul helmu Davidu Výbornému, vzápětí zákeřně složil Vůjtka. Než se stačil zvednout, přihnala se přesila Kanaďanů. Cítil se jako žito pod kombajnem – otřes mozku. Nepříčetný Nolan pak vyzval Šlégra na souboj. Jenže, jak glosoval Petr Vichnar: „Jeho zájem ochabl, když si prohlédl Jiřího svalstvo.“ Hlinka řval z lavičky, mával rukama jako dirigent zoufalství. Věděl, že přijdou tresty.

Do semifinále proti Švédům nastoupili Češi jen s deseti forvardy a pěti beky. Oslabený a unavený tým padl 0:1. „Za normálních okolností bychom do finále prošli a možná obhájili vídeňské zlato,“ litoval Vůjtek. „Měli jsme báječné mužstvo. Mrzí mě to dodnes. Cítil jsem, že by to vyšlo.“ Hlinkova rota si aspoň částečně spravila chuť v boji o bronz, v němž zdolala silné Rusy (4:3). Zlato si odvezla Kanada, i s flekem na pověsti. Češi? Ti se zatvrdili. A o devět měsíců později, v Naganu, čekala odveta. Všichni víme, jak dopadla.

1. Kanada
2. Švédsko
3. Česko

Výsledky ČR: Německo 2:1, Finsko 2:1, Slovensko 3:1, Rusko 2:3, Francie 9:3, USA 3:4, Kanada 5:3, Švédsko 0:1, Rusko 4:3

Sestava: Čechmánek, Hnilička, Prusek – Vykoukal (1), Veber, Šlégr (1), Benýšek, L. Procházka, F. Kaberle ml., Kroupa - Výborný (2), Dopita (3), Žemlička, R. Lang (1), Reichel (1), R. Vlach (2), Vůjtek (7), Patera (3), M. Procházka (7), Ujčík (1), Šimíček (1), Moravec, Kratěna - trenéři Hlinka, Lener, Martinec

Petrohrad / Rusko

Bratři, ale ne na ledě

Kanada? Švédsko? Nebo snad domácí, hvězdami nabitá sborná? Kdepak. Šampionát pod barokními kopulemi ovládli znovu Češi. O zlato nebojovali s tradičními rivaly, ale s bývalými spolubydlícími z federálního bytu. Do dějin se tučně vepsalo bratrské derby. Chasníci zpod Tater přijeli nabuzení, s dynamitem v bruslích a Šatanem v roli hlavního pyrotechnika. Jenže narazili na mentální zátaras, který by psycholog označil za blok. Češi byli pro Slováky tím, čím je Everest pro horolezce bez kyslíku. Nepokořitelnou horou. Každý další pokus o výstup jen prohluboval závrať. Na velkých turnajích se potkali už osmkrát. Bilance? Sedm českých výher, jedna remíza.

„Bylo vidět, jak moc nás chtějí porazit,“ vzpomínali Dopita a spol. První duel v osmifinálové skupině skončil 6:2. Druhý, ten rozhodující, byl finálový. A hned v první třetině to bylo 3:0. „Topili jsme se ve vlastních emocích,“ přiznal slovenský trenér Ján Filc. „Po postupu jsme podlehli euforii. Přiletěl speciál s rodinami, každý řešil vstupenky. Koncentrace šla dolů.“

Před druhou třetinou rachotila slovenská šatna tak, že to slyšeli i Češi. Modré dresy opravdu zvedly hlavy a začaly dotahovat. Nebýt Romana Čechmánka, dopadlo by to jinak. „Titul nám zachránil gólman,“ řekl obránce Michal Sýkora, jeden ze čtyř Čechů v All Star týmu (vedle něj Čechmánek, Dopita a Vlasák). Když nezastavitelný Šatan snížil desátým gólem na turnaji na 3:4, vyrovnání viselo ve vzduchu. Ale pak Slováci zapomněli na Prospala s Reichelem. Kapitán emotivní duel definitivně zlomil.

Slováci plakali, Češi slavili. A přitom výběr Augusty a Martince odlétal do Petrohradu obklopený skepsí. Nominaci provázely komplikace, odpadli hráči z NHL i extraligy, dorazily jen čtyři zámořské posily, důvěru dostalo 12 nováčků. „Kvůli tomu nás mnozí podceňovali. Ale šlo o kluky, co by obstáli i ve větších ligách. Základ byl ze Sparty a Vsetína, znali jsme se, vazby byly pevnější než dnes,“ vzpomínal Michal Broš, tehdejší debutant.

Do nového tisíciletí vlétl český hokej jako šampion všech šampionů. Olympijské zlato, tituly mistrů světa mezi seniory i juniory – tři koruny na jedné helmě. Vizitka, která nepotřebovala slova.

1. Česko
2. Slovensko
3. Finsko

Výsledky ČR: Norsko 4:0, Japonsko 6:3, Kanada 2:1, Itálie 9:2, Finsko 4:6, Slovensko 6:2, Lotyšsko 3:1, Kanada 2:1, Slovensko 5:3

Sestava: Čechmánek, Salfický, Hudáček -  F. Kučera (2), M. Sýkora (5), Buzek (1), F. Kaberle ml. (2), M. Štěpánek (2), Benýšek (1), Martínek - Výborný (4), Dopita (4), Tomajko (1), Varaďa (2), Patera (1), M. Procházka (2), Prospal (3), Reichel (2), Vlasák (4), Havlát (2), Broš (1), Čajánek (1), Špaňhel (1) - trenéři Augusta, Martinec

Hannover / Německo

Vítězný refrén

Tři tituly v řadě? V éře vyřazovacích bitev to zvládl jediný tým. Zlatý hattrick pořád visí ve vitríně s cedulkou: „Jen pro Česko.“ Ostatní na něj mžourají skrz sklo. Družina Josefa Augusty v hannoverském finále udolala Finy 3:2. Fanoušci ten výjev nosí vypálený v paměti. Opatrné prodloužení prořízla akce, která se otiskla do kronik: David Moravec přebírá puk od Patery, vyčkává, sleduje brankáře Pasiho Nurminena – a pak bekhendem trefuje skulinu mezi betony. Výbuch radosti. Hokejky a rukavice letí vzduchem, led se mění v taneční parket. „Hvězdy dnes stály na naší straně,“ řekl Augusta po pozdním obratu skóre z 0:2. „Všichni si věříme. Máme silnou generaci. Byli jsme sebevědomí, ale ne namyšlení,“ dodal Moravec.

Po Vídni 1996, olympijské pohádce z Nagana a trojím prvenství z let 1999–2001 se český hokej hřál v mezinárodním obdivu. Roztáhl křídla a celý svět sledoval, jak vysoko stoupá. Jedním z důkazů byla i rostoucí kolonie v NHL. Jádro týmu tvořili Moravcovi parťáci Procházka a Patera, neúnavný David Výborný a klidná síla v obraně František Kaberle. Všichni čtyři slavili v Německu už čtvrtý titul. Lapačku s magnetem měl Milan Hnilička, vyhlášený nejlepším gólmanem turnaje. Na ledě i v kabině vládl kapitán Robert Reichel, třetí nejproduktivnější hráč šampionátu.

1. Česko
2. Finsko
3. Švédsko

Výsledky ČR: Bělorusko 5:1, Německo 2:2, Švýcarsko 3:1, Rusko 4:3, Itálie 11:0, Kanada 4:2, Slovensko 2:0, Švédsko 3:2 sn, Finsko 3:2 prodl.

Sestava: Hnilička, Salfický, Hudáček - Kubina (2), Špaček, Martínek, Pilař, Kuba (1), F. Kaberle ml. (1), M. Richter - Výborný (2), Dopita (2), J. Hlinka (1), R. Dvořák (4), Reichel (5), Ručinský (2), Moravec (3), Patera, M. Procházka (4), Ujčík (6), Čajánek (2), Vlasák (2), Tomajko - trenéři Augusta, Martinec

Jönköping a Göteborg / Švédsko

Rudá blokáda

Rok odstartovalo mistrovství světa juniorů, po 15 letech opět na domácím ledě. Vyprodané tribuny v Pardubicích a Hradci Králové čekaly od dvojnásobných obhájců víc než 7. příčku. Češi porazili jen slabé Bělorusko a v zápase o umístění Slovensko.

Seniorský hokej měl dva vrcholy: olympiádu v Salt Lake City a šampionát ve Švédsku. Na Hrách si Češi poradili s Němci 8:2, podlehli Švédům 1:2 a s mocnou Kanadou – pozdější zlatou armádou – remizovali 3:3. Kapitán Jágr vedl ve čtvrtfinále marný nápor do ruské betonové zdi. Jediný gól dal Maxim Afinogenov.

Před šampionátem ladili trenéři Augusta a Martinec formu v přípravě, ale signály nebyly povzbudivé. Nula bodů na turnaji Karjala, poslední místo v Euro Hockey Tour. Ve Švédsku se tým opřel o Jágrův návrat (účast na MS po sedmi letech). V novém dresu Washingtonu poprvé nepostoupil do bojů o Stanley Cup, a tak měl volno. Základní i osmifinálovou skupinou prošli Češi bez ztráty bodu – padli Američané i Kanaďané. Jenže pak přišel starý známý zátaras: Rusko. Znovu čtvrtfinále. Znovu konec. Jágr pálil, ale bez efektu. Po třech zlatých letech Češi končili pátí, poprvé od roku 1995 mimo semifinále.

Rusové, před turnajem odepisovaní i vlastními fanoušky, se prokousali až do finále. Dvoubrankové manko Slováků smazali, ale v předposlední minutě udeřil Bondra. Slovensko, tažené Šatanem, Pálffym a Bondrou, se poprvé v historii vyšvihlo na hokejový Olymp.

1. Slovensko
2. Rusko
3. Švédsko

Výsledky ČR: Švýcarsko 5:0, Japonsko 5:3, Německo 7:5, Lotyšsko 3:1, USA 5:4, Kanada 5:1, Rusko 1:3

Sestava: Hnilička, Trvaj, Salfický - Kubina (3), Klesla (1), Špaček (1), M. Sýkora (1), Kuba, F. Kaberle ml. (1), M. Richter - Jágr (4), M. Procházka (4), Vlasák (3), J. Hlinka (1), Čajánek (3), Patera (2), Ujčík (2), Výborný (1), Jan Hrdina (2), Moravec (1), Broš, Z. Sedlák (1), Kratěna - trenéři Augusta, Martinec

Riga / Lotyšsko

Stříbro de luxe

Medaile se nečekala. Po skvostné Vídni v době výluky NHL a rozpačité olympiádě v Turíně se do Lotyšska nikomu moc nechtělo. Žádný Jágr, Straka, Hašek. Povolávák poprvé dostal třeba Patrik Štefan nebo extraligový veterán Ivo Prorok, jemuž táhlo na sedmatřicet. Ani kouč Alois Hadamczik nevzbuzoval důvěru. Jeho jmenování v květnu 2005 překvapilo – prošel sice jednomyslně, ale favority byli jiní. Šeptalo se, že kabinu nemá. V Turíně si hráči prý řídili taktiku sami a hrozilo i bezprecedentní odvolání během turnaje. I když brali bronz, směrem k Rize panovala mrazivá nálada.

Úvod šampionátu? Ani průšvih, ani koncert. Vedení sondovalo NHL – stálo o Eliáše, Havláta, Varaďu. Jenže série se komplikovaly, a tak se doplňovalo jinak: z Vítkovic dorazil Zbyněk Irgl. O rok dřív přivezly zámořské týmy výběr snů, teď zářili hlavně mladí. Nejvíc Sidney Crosby: po premiérové sezoně v NHL s bilancí 102 bodů dostal v 18 letech na dres áčko. A v Rize byl suverénem produktivity i střelců.

Po porážce s USA skončili Češi čtvrtí a čekal je nejhorší možný los – dosud neporažené Rusko. Znovu čtvrtfinále. Nováček Irgl slezl z tribuny, kde málem ohluchl z místních trubek. „Řekli mi, že dostanu šanci. Byl jsem připravený.“ V prodloužení Výborný vyhrál buly, Irgl se natáhl po puku, klička, bekhend – a puk za Sokolovem. Čirá extáze! V semifinále Češi udolali Finy, ale finále se Švédy bylo hotové už před polovinou. I tak stříbro chutnalo. „Četl jsem, že skončíme devátí,“ připomněl Prorok. „Ale tenhle mančaft měl sílu.“

1. Švédsko
2. Česko
3. Finsko

Výsledky ČR: Lotyšsko 1:1, Slovinsko 5:4, Finsko 3:3, Norsko 3:1, Kanada 6:4, USA 1:3, Rusko 4:3 prodl., Finsko 3:1, Švédsko 0:4

Sestava: Hnilička, Pöpperle, A. Svoboda - Blaťák, Kutlák, Hejda, T. Kaberle (1), Krajíček, Škoula, Z. Michálek (3), M. Richter - Výborný (3), Plekanec (3), Erat (3), J. Hlinka (2), J. Bednář, Bulis, Hlaváč (2), Balaštík (4), Hubáček (1), Irgl (2), Prorok, Rolinek, Štefan (1), Tenkrát (1) - trenéři Hadamczik, Paleček, Musil

Bratislava a Košice / Slovensko

Bratislavská řež

„Celé naše mužstvo vypadalo výborně. Osobní souboje, rychlost, pohyb, obratnost, hra jeden na jednoho, držení puku,“ rozplýval se Jaromír Jágr. V Bratislavě předváděl našlapaný nároďák jeden z nejpohlednějších hokejů, jaké kdy české publikum zažilo. A právě proto přitahoval i extrémní tvrdost soupeřů. Brzy přišel o klíčového beka Radka Martínka, jednoho z nejlepších obránců NHL. V souboji s Ruskem pak obr Arťuchin zranil Milana Michálka a krátce nato i Karla Rachůnka.

Češi se ale nezlomili. Ve skupině porazili všechny – Rusy i budoucí mistry světa z Finska. Čtvrtfinále se Spojenými státy se změnilo ve stylovou exhibici s Jágrovým hattrickem (4:0). Jenže pak přišlo semifinále a švédská kosa. „Šli jsme do vedení, ale pak přišel zbytečný faul. V oslabení jsme inkasovali a od té chvíle byli lepší oni. I tak to bylo jen 2:1 a pořád se s tím dalo něco dělat. Jenže my začali bláznit – nahoru, dolů,“ litoval po porážce 2:5 brankář Ondřej Pavelec.

Z Bratislavy však Češi s prázdnou odjíždět nehodlali. V boji o bronz se znovu postavili Rusům. Zatímco semifinále bylo šachová partie, tady se hrál hokej v celé jeho kráse: góly, kombinace, brejky, kličky, bodyčeky, strkanice i brankářská kouzla. A také válka tribun – „Češi!“ střídalo burácivé „Rasíja!“ Češi sehráli jeden z nejlepších zápasů všech dob a po divoké přestřelce vyhráli 7:4. Hrdinové? Rachůnek, který s obrem Arťuchinem prorazil tvrzené sklo u trestné lavice a tvrdým hitem si vyřídil staré účty. A Roman Červenka – po semifinále za faul stažen z první lajny, teď zpět… a rovnou hattrick.

1. Finsko
2. Švédsko
3. Česko

Výsledky ČR: Lotyšsko 4:2, Dánsko 6:0, Finsko 2:1, Slovensko 3:2, Rusko 3:2, Německo 5:2, USA 4:0, Švédsko 2:5, Rusko 7:4

Sestava: Pavelec, Štěpánek, Kovář - Čáslava, Krajíček, Martínek, Z. Michálek, Němec, K. Rachůnek (1), Škoula, Židlický (1) - Červenka (4), Eliáš (4), Frolík (3), Havlát (2), Hubáček, Jágr (5), Marek (1), M. Michálek (4), Novotný, Plekanec (6), Průcha (3), Rolinek (1), Vampola, Voráček (1) - trenéři Hadamczik, Paleček