Ticháček trefil štěstí, zranění Kempného ho vystřelilo na MS: Pasta je normální kluk
Nahoru, dolů, pak zase nahoru. Jiří Ticháček prožil v poslední době zajímavé veletoče. Po prvním zápase Českých her v Brně odjel, jenže ve druhém se zranil Michal Kempný a povolali ho zpátky. „Bylo to takové turbulentní,“ culil se 22letý obránce. V neděli nastoupil ve třetím utkání proti Švýcarsku a dnes proti nim může zažít svou premiéru na mistrovství světa. Příběh jak z pohádky.
Už byl doma a myslel, že sezona pro něj skončila. Takhle přišel v poslední chvíli o domácí šampionát už loni. Letos prožíval něco podobného. Jen s jiným rozuzlením. „Asi to nemělo vyjít, ale jsem strašně rád, že se to tentokrát povedlo. Už jsem s účastí moc nepočítal. Byl jsem docela smutný, že jedu pryč, ale mluvil jsem s panem Židlickým (trenér obránců). Řekl mi, jak je viděl on. Vzal jsem si je k srdci. Když mi zavolal znovu, zrovna jsem dodíval na přenos z Brna,“ popisoval Jiří Ticháček.
Sledoval zápas proti Švédsku, v němž si Michal Kempný při střetu u branky si poranil žebra. Nebýt toho, v sestavě by nejspíš zůstal. Takhle po utkání Židlický volal Ticháčkovi znovu. Dovolenou ještě koupenou neměl. Jako by snad tušil, že šance ještě přijde.
Zranění parťáka mu nahrálo
„To zranění hrálo velkou roli, bylo hodně nepříjemné a blbě se na to koukalo. Ale taková zkrátka nastala situace. Jakmile se mi naskytla možnost, byl jsem rád, že to můžu ještě zkusit,“ pokračoval Ticháček.
Nakonec odletěl s národním týmem do Dánska, den před úvodním utkáním ho zapsali na soupisku mezi sedm obránců. Na další beky už se čekat bude, což Ticháčkovi taky nahrálo. Na rozdíl od útočníků, kde v případě vyřazení z play off NHL zůstali ve hře ještě Tomáš Hertl a David Kämpf.
Po včerejším dopoledním tréninku však vypadal, že o ničem nemá potuchy. Teď míří k velké premiéře. Jak se na ni chystal? „Snažím se být pořád v klidu. Žít v přítomnosti a nekoukat se moc dopředu. Turnaj je docela krátký. Trvá dva týdny. Soustředím se na každý jednotlivý den,“ řekl 175 centimetrů vysoký šikula. Taky skvěle bruslí, čehož na větším ledě může využít. I když v Kladně, odkud míří do finského Ilvesu Tampere, byl zvyklý hrát na užším hřišti.
„Obojí má své výhody i nevýhody. Musím trošku pozměnit hru, ale to je jen otázka pár tréninků. Každý chce hrát, ale jsem připravený přijmout jakoukoli roli. Jsem fakt šťastný a vděčný, že tady můžu být. Na mistrovství světa jsem se koukal každý rok už jako malý kluk a snil, že bych tady mohl jednou být. Asi si to moc neuvědomuju, ale jsem moc rád,“ přiznal Ticháček.
Tak jako v Kladně mohl sledovat zblízka Jaromíra Jágra, v reprezentaci se sešel s Davidem Pastrňákem. „Na ledě je znát, jak skvělí jsou oba hráči. Nevím, jestli mají něco podobného, protože Pastu tak dobře ještě neznám. Ale jinak je úplně normální kluk. Vtipný, rozesměje celou kabinu,“ řekl Ticháček, který po různých peripetiích trefil štěstí. Okolnosti ho vykoply do velkého hokejového světa.
