Bývalý elitní sudí kritizuje nástupce na MS: Studení čumáci. Neřídí zápas, nechrání technické hráče
Sám jako rozhodčí zažil pět šampionátů, tři z nich ještě v systému, kdy na ledě byl jeden hlavní. Někdejší nejlepší český rozhodčí Milan Minář, jenž v extralize absolvoval 755 utkání, tedy nechápe, že čtyřem pruhovaným mužům může něco uniknout. „Navíc na mě někteří působí jako studení čumáči. Oni podle mě neřídí zápas, ale jenom aplikují pravidla,“ hodnotí v rozhovoru pro Sport současné arbitry. Mluví i o tom, proč si neumějí zjednat respekt a co je k němu potřeba.
Mezi sudími býval elitou. Už jenom jeho proslulý přísný výraz mu pomáhal, aby si na něj nikdo nic nedovolil, a hru držel v mezích. „Ukázal jsem, že mám srdce, že snad hokeji rozumím a že nejsem jejich protivník,“ říká Minář, kterého deník Sport oslovil, jestli by se na téma rozhodčích vyjádřil. Protože i o nich se v dosavadních třech českých zápasech hodně mluvilo.
Kouč Radim Rulík hlavně po utkání s Nory poukazoval na to, že sudí spoustu jejich zákroků nepotrestali. Jaký je váš pohled?
„Když to řeknu z pohledu bývalého rozhodčího, tak ono to nebylo jenom u Norů, ale i potom s Dány. Přišlo mi to zbytečně vygradovaný ze strany soupeřů… Řeknu to takhle: Za nás to bylo tak, že jsme byli instruovaní ve stylu, že začíná šampionát, týmy jsou plné síly. Nebudu říkat, že jsou tam i outsideři, ale prostě horší mužstva a lepší. Museli držet na uzdě oba týmy, ale spíš chránit hráče z těch, v uvozovkách, lepších… Museli jsme to mít pod kontrolou.“
Což proti Norům moc vidět nebylo.
„Ano. Dneska se říká, že není slabých týmů, ale upřímně jsou. Třeba i Dánové do nás hrozně šli a přišlo mi, že si rozhodčí v první třetině neuměli zjednat pořádek.“
To je, o čem mluvil i trenér. Že poměr vyloučení je stejný, přitom jeden tým tvořil, druhý boural.
„Já jsem nikdy neřešil poměr vyloučených. Když fauly byly, bylo mi jedno, jestli je to 2:12 nebo 12:2. Základem je však prostě ochránit technické hráče. Pamatujete, jak po nás šli Dánové v první třetině? Hlavně po našem brankáři šli. A teď si vezměte, že by nám zrakvili Pastrňáka, Červenku, Nečase… Prostě někoho z našich klíčových hráčů. A oni takový záměr měli. Naštěstí jsou to kvalitní hráči, kteří se umějí vyhnout atakům. Třeba se mi moc líbil Lauko, který jim nedal nic zadarmo. Udělal sice hloupé vyloučení, ale dal jim najevo: Ne, my nejsme ořezávátka! Vy do nás nepůjdete.“
A šli hlavně do Vladaře, jak jste sám zmínil.
„Ano. A rozhodčí s tím neudělali vůbec nic! První skrumáž, to nějak posoudili. Za sekání do gólmana a hrubost pro našeho hráče. Dvě minuty oběma. Ale ten to našemu hráči pak oplatil! Tak proč jsou, sakra, takoví alibisti, že oba dostanou dvě minuty a jde se hrát pět na pět. Jak to? Nechci snižovat kvalitu týmů, ale jak těm slabším chcete dát najevo, že tudy cesta nepovede? Je třeba rozlišit. A ne, aby se hrálo v rovnovážném stavu dál. Člověk nemůže být alibista, je to přece vrcholná hokejová akce. Já jsem tenhle alibismus nesnášel v extralize.“
Jak byste situaci vyřešil vy?
