Absolvoval listopadový podnik Karjala, který Češi ovládli, i prosincový Channel One Cup, kde naopak vyhořeli. To Jakub Petružálek, útočník hokejového nároďáku, moc dobře ví. „Ten poslední turnaj dopadl katastrofálně,“ neskrývá.
On i jeho kolegové teď chtějí jediné: vrátit se ve Švédsku na vítěznou vlnu. Dnes v 19.00 začínají proti domácímu výběru.
Výsledky 0:6 s Ruskem a 0:4 se Švédy je to, co vás vyprovodilo z poslední reprezentační akce. Žene vás teď dopředu snaha neopakovat tenhle průšvih?
„Je to tak. Naposledy nebyl ideální ani jeden ze zápasů a nejhorší byl ten s Rusákama. Teď budeme chtít všechno odčinit, hodláme hrát mnohem líp než celý minulý turnaj, vycházet ze zajištěné obrany a nedělat tolik chyb. Na začátek máme Švédy, které jistě požene výborná domácí atmosféra, a určitě budou mít dobrý tým, přestože stejně jako všichni ostatní jsou oslabení o hráče NHL.“
Vy si opět zahrajete s Petrem Vránou, s nímž jste válel v minulé sezoně v Chabarovsku. Jak se těšíte?
„Moc. Stejně tak jsem vždycky rád, když můžu být v jednom týmu s Lukášem Kašparem, s kterým jsme dlouho hrávali v Litvínově. Co se týká Péti Vrány, že jsme zase spolu, si užívám už jenom na tréninku. Každý ví, jak nám to minulý rok společně v Chabarovsku fungovalo a pevně věřím, že i tady v nároďáku vytvoříme silné duo a přidá se k nám i Peťa Tenkrát, kterého máme v útoku, a spolupráce nám bude klapat.“
Led v místní hale prý není úplně dokonalý. Taky vám to přijde?
„Jo, puk na prvním tréninku moc nejezdil, ani brusle. Možná je to tím, že ten led malovali, nebo ho tady často mění, ale určitě není ideální, po chvíli tam bylo hodně sněhu. Doufejme, že na zápas to bude už lepší.“
Turnaj se přesunul z tradičního Stockholmu do Malmö. Je to i pro vás zpestření?
„Rozhodně. I pro lidi je lepší, když se takové akce dají do menších měst, aspoň mají taky možnost vidět národní týmy. Místní hala je fakt nádherná, krásné kabiny.“
Cestou z kodaňského letiště jste jeli přes šestnáctikilometrový most nad mořem. Jak se vám líbil?
„Já po dvou minutách v autobuse usnul a vzbudil jsem se až u hotelu, takže jsem toho moc neviděl… (usmívá se) Ale kluci mi o tom mostě pak říkali.“
