Národní tým hokejistů zná své šéfy. Boss trenérského týmu Vladimír Růžička se po Ondřeji Weissmannovi dohodl s Jaroslavem Špačkem, kumpánem z Nagana. Bývalý skvělý obránce po nabídce sáhl. „Jen doma to byl trochu boj,“ usmívá se 40letý mazák, který loni pomohl Plzni k mistrovské korunovaci. Z ledu i ze střídačky.
Deník Sport navrhoval Špačka k reprezentaci už loni po mistrovství světa ve Stockholmu. Tehdy nebyl zájem ani z jedné strany. Teď už ano. Trojnásobný mistr světa doufá, že pomůže stmelit nejen reprezentaci, ale celý český hokej. „Pojďme se spojit,“ nabádá všechny.
Jak jste zareagoval ve chvíli, kdy vám Vladimír Růžička poprvé předhodil reprezentační laso?
„Když jsem se dozvěděl, že
Vláďa Růžička
půjde k nároďáku, ne snad, že bych na jeho telefonát čekal, ale říkal jsem si, že mi možná zavolá a dá mi šanci. Cinknul mi v úterý dopoledne, tak jsme se domluvili, že si k tomu po utkání v Plzni, kde zrovna Slavia hrála, sedneme a něco povíme. Tam mi to Vláďa nabídnul.“
Jaká byla vaše reakce?
„Nechal jsem si pár dnů na rozmyšlenou. Chtěl jsem se o tom poradit s rodinou a taky s Martinem Strakou v klubu. Máme spolu rozdělanou práci, chtěl jsem znát jeho názor.“
Dostal jste svolení na obou stranách?
„Dostal, ale doma to byl větší boj… (usmívá se) Martin byl rád, že jdu k reprezentaci, myslí si, že bych ji mohl pomoci. Nechtěl jsem z Plzně vyskočit, protože ta práce mě baví a věřím, že i funguje. S Vláďou si musím pořádně promluvit, co všechno ode mě očekává, pak bude otázkou, zda svůj úvazek v Plzni budu muset omezit, anebo to budu stíhat oboje.“
Před rokem vás Sport navrhoval jako ideálního asistenta trenéru
Hadamczikovi
pro olympiádu v Soči. Vám se do toho nechtělo z toho důvodu, že chcete mít čas na rodinu. Teď už ne?
„No, moc dlouho mi to přesvědčení nevydrželo… Ale loni jsem si vážně myslel, že na tu práci ještě nejsem připravenej. Pořád jsem se cítil jako hráč, na plzeňské střídačce mi kluci trenéři hodně pomohli, abych věděl co a jak. Ale před touto sezonou jsem k týmu naskočil už jako trenér od srpna a s tím, že na led už určitě nenaskočím. A to je rozdíl.“
Čeká vás podobný zápřah jako s Plzní, anebo mnohem náročnější i kvůli silnějšímu tlaku okolí?
„Bude to jiné. V Plzni můžu s klukama pracovat každý den, tady bude hodně citlivá věc mužstvo sestavit a pracovat s ním v krátkém období. Jednak na akcích Euro Hockey Tour a pak i na mistrovství světa. Potřebujete objet Ameriku, promluvit si s klukama. Je to na jiné bázi. Ale je dobře, že jsme do toho vlítli rovnýma nohama a po sezoně budeme mít čas pořádně si všechno připravit na mistrovství v Praze.“
To bude pro Česko malá olympiáda… Zažil jste toho dost, ale je to velké lákadlo i pro vás?
„S Vláďou jsme probírali, že sám nechce dlouholetou smlouvu a že mistrovství světa v Praze by pro nás bylo mezníkem. Pro náš národ půjde o obrovský turnaj, je to ohromná výzva, na níž se musí dlouhodobě pracovat. Mně taky vyhovuje, že před námi není výhled pěti let práce, ale že se za rok po šampionátu uvidí, jestli to má cenu, nebo ne. Třeba se to zase změní, kdo ví.“
Co jste říkal té pravé olympiádě v Soči?
„Mně hlavně vadí ty pomluvy zleva doprava, buď od trenéra nebo od hráčů. Prostě se to nepovedlo, ale nechal už bych to být. Je to za námi. Ano, bylo to zklamání, které bolí, ale už bych to dál neřešil. Na druhou stanu je vidět, jak hokej a fotbal s národem lomcují. V hokeji jsme teď rozhádaní, proto se potřebujeme semknout, spojit a snažit se, abychom udělali na příští akci co nejlepší výsledek.“
