Svačina o nájezdu: Byl jsem unavený, málem jsem se vyb…
Byl vyždímaný z předchozího střídání, ale uklidnil se a chladnokrevně proměnil trestné střílení. Vítkovický útočník Vladimír Svačina rozhodl před zaplněnou O2 arenou o výhře české reprezentace nad Ruskem 4:3 svým premiérovým gólem v národním týmu. „Kluci mi puk schovali, takže teď ho hlavně neztratit,“ usmíval se po utkání.
Evidentně na vás tíha okamžiku nedolehla.
„Já byl hlavně v té chvíli ve strašném laktátu (unavený), protože předtím jsme je v šesti zavřeli v obranném pásmu. Zachránila mě pak komerční přestávka, protože jinak bych se při tom nájezdu vyb.... I tak jsem toho měl dost a doufal jsem, abych k bráně vůbec dojel, ale nakonec jsem udělal to, co jsem chtěl a vyšlo to. Je to pro mě splněný sen – dát gól za národní tým, ještě navíc byl rozhodující a před takovou kulisou. Co víc si přát…“
Na střídačce před nájezdem jste přemýšlel, jak ho provedete, nebo jste se spíš vydýchával?
„Hlavně jsem se snažil dostat do klidu a nijak si nepřipouštět, o co jde a kolik je na stadionu lidí. Já těch variant na nájezd zase tolik nemám – buď jsem mohl vystřelit hned nad lapačku, nebo to ještě potáhnout, což jsem udělal, protože gólman byl strašně velký. Nejprve nebylo kam vystřelit, tak jsem to puk ještě potáhl a vršek branky se hodně odkryl.“
Hned jste mával na tribunu, měl jste tam příbuzné?
„Měl jsem tu početnou rodinu ze Studénky a z Brna, takže to patřilo jim. Všiml jsem si náhodně, kde sedí, když jsme šli na led po první třetině. A jak jsem dal gól, tak sundali dresy a ukazovali mé číslo 13, to nešlo přehlédnout.“
Byl to nejdůležitější gól vaší kariéry?
„Já hlavně doufám, že ještě důležitější dám. Čekám také nějakou kritiku z Vítkovic, protože tam jsem z pěti nájezdů branku nedal… Asi budou nějaké stížnosti, že na repre dávám a v klubu ne. Na tom musím zapracovat a bude dobře.“
Dvě a půl minuty před koncem jste byl za stavu 4:3 vyloučený, jak jste ty chvíle prožíval na trestné lavici?
„Po vstřeleném gólu to byl obrovský nával štěstím, a pak jsem se třepal, aby Rusové kvůli mně nesrovnali. Klukům už jsem ale děkoval, protože to parádně odbránili a téměř do ničeho je nepustili, takže jsem si mohl vítězný gól vychutnat. Ještě jednou díky klukům a gólmanovi.“
Takže tu bouřlivou atmosféru jste si užil.
„I když to nebyl první zápas v nároďáku, tak jsem byl před ním trochu nervózní. Přece jenom naplněná O2 arena je sen každého hráče. Ještě navíc, když fandila nám a hnala nás dopředu, bylo to něco úžasného. Jsme strašně rádi, že jsme diváky nezklamali a zápas dotáhli do vítězného konce. Mladí Rusáci byli rychlí, šikovní a kousali, nebyla to žádná prd…“
Do brejku jste se dostal podobně jako Michal Vondrka po přihrávce od obránce, byly to nacvičené akce?
„Chtěli jsme je překvapovat rychlými protiútoky – když měli naši beci puk, tak jsme rychle startovali dopředu, neměli jsme se tolik stahovat. Byla to i taktika a myslím, že dobrá. Navíc radost s takovými beky hrát, nahrávečky chodily přesně na milimetry. To se pak jezdí hezky.“
Na první reprezentační gól jste čekal dlouho, tak jste určitě rád, že jste se ho dočkal, že?
„Od šestnácti let. Teď je mi sedmadvacet, takže jsem čekal chvilku. (smích) Ale schoval jsem si ho na nejlepší čas a jsem za to strašně rád, že se to povedlo zrovna teď.“
To bude cesta do Vítkovic asi příjemná.
„S Ondrou Romanem ještě zůstáváme v Praze, takže s rodinami a přítelkyněmi zajdeme na nějakou večeři a trochu to oslavíme. V neděli máme volno, od pondělí už se ale zase musíme chystat na závěrečné boje, protože extraligová tabulka je nahuštěná a nebude to žádná sranda.“
Cítíte, že jste si řekl o místo na mistrovství světa?
„Jedině, kdyby potřebovali někoho na nájezdy, ale jinak nevím. Všichni předvedli kvalitní výkony a je to strašně těžké říct. Důležité teď bude, předvádět výbornou práci v klubech, abychom se dostali na posezonní kemp, a pak se uvidí. Trenér Růžička už dokázal, že se nebojí vzít kohokoli a dveře otevřené jsou.“
