Trenér brankářů v repre: Jedničky v NHL mít budeme. Tak pět | iSport.cz
Pavel Ryšavý
18. prosince 2016 • 19:19

Trenér brankářů v repre: Jedničky v NHL mít budeme. Tak pět

TOP VIDEA
Kladno - Sparta: Jágr si vzal puk za bránou a dostal ho za Machovského, 3:2
TOP 5 týmů NHL pro play off: Tampa už nevyhoří, neodepisujte Pittsburgh
VŠECHNA VIDEA ZDE

Možná, že hodně lidem lezl na nervy, když se zjevil v Jihlavě. Na tréninky bral bílé puky, mluvil jinak. Když viděl, že je něco špatně, tak to řekl. Tohle Petru Jarošovi vlastně zůstalo. Má svoji cestu, i díky tomu je teď trenérem brankářů u české reprezentace. „Mě nikdy netrápilo, co ostatní o mojí práci říkají,“ nelámal si hlavu s uštěpačnými poznámkami na svoji adresu.



Největší český brankářský klenot současnosti patří do jeho líhně. Petr Jaroš se v roce 2007 vrátil z Ameriky, kde měl svoji školu, a rozbil svůj stan doma. V Jihlavě. Tady pracuje s brankáři nejvíc, tady chystá pro velký hokejový svět sedmnáctiletého Jakuba Škarka, který už v minulé sezoně vychytal Dukle postup do baráže. Jeho jméno táhne, je největším hitem mezi mladými brankáři. Jaroš, který má druhý rok na triku gólmany v národním týmu, má mladé eso pod rukama denně.

Nebojíte se, aby toho šílenství kolem Škarka nebylo někdy až moc?
„Minulý rok jsem o něj trochu měl strach. Začal u nás v Jihlavě chytat, bylo mu patnáct, najednou se začalo o něm hrozně moc psát, televize chtěla něco točit.“

Nepouštěli jste ho v play off na rozhovory, vzpomínám.
(usmívá se) „Párkrát jsme to zatrhli. On je z perfektní rodiny, skromný, skvěle vychovaný. Ale přes to všechno může pro kluka, který je takhle mladý, být těžké, aby se nezměnil, když o sobě čte, jak je dobrý. Hodně jsme s ním mluvili, že ani není potřeba všechno číst, hlavně aby se soustředil na školu a na hokej. Ale je dobře nastavený, bude to v pohodě.“

Může z něj postupně vyrůst opravdový top gólman?
„Předpoklady má. Ono se o něm píše, že je to mega talent, a ano, má ho, vlohy na chytání v něm jsou. Ale zase tak se neví, jak má všechno vydřené. To je jeho devíza. Je hrozná spousta hodin, co ten kluk natrénoval navíc. Vždycky jsem mu říkal, že má talent a perfektního tátu, který se hrozně zajímá o to, co se dá ještě trénovat, ale ta samotná práce je ze všeho nejdůležitější. Mám rád takový slogan, že když ty někde odpočíváš, vždycky se najde někdo, kdo zrovna trénuje a chce být lepší než ty. Myslím, že tohle si vzal k srdci. V tréninku je hrozně poctivý. Jsem rád za to, že se to takhle vyvíjí.“

Mrzelo by vás, kdyby po sezoně vyrazil třeba do Ameriky?
„Mrzelo, ale do draftu bych ho chtěl mít pod kontrolou. Vím, že jednou to přijde. Půjde pryč. Já taky můžu kývnout na nějakou nabídku a nebudu v Jihlavě, to je prostě hokej. Nevím, jestli Amerika by pro něj v současné době byla to pravé. Ale až to jednou nastane a on zvedne kotvy z první ligy, hrozně si přeju, aby šel do klubu s trenérem brankářů, který ho bude dál rozvíjet.“

Vy teď máte respekt trenéra, který to s brankáři umí. Bylo těžké ho v Česku získat, aby lidé doma věřili, že nevykládáte žádné blbosti a nechcete být jenom zajímavý, když jste se vytasil někdy v roce 2008 s bílými puky?
„A víte, že ani nevím? Já takhle nepřemýšlel. Bílé puky a bílou síťku přes masku, jsem měl od jednoho trenéra gólmanů, který dodnes působí v NHL. Věděl jsem, že to funguje, a neříkal si, jestli to někdo bude kritizovat, nebo bránit.“

Ale neříkejte, že jste nikdy nenarazil. Každý, kdo přijde s něčím novým je nejdřív přece blázen, šílenec.
„Byli lidi, kteří moje metody chtěli pohanit. Pomlouvali a říkali, že to jsou blbosti. Ale mě to netrápilo. Dělám si věci vždy podle sebe a radši se čas, který ostatní občas věnují kontrolování druhých, snažím investovat do sebe, dělat maximum a zlepšovat se. Vnímal jsem to, ale nic víc.“

S tím, že čas ukáže?
„Mě nežene dopředu, abych dokazoval kritikům, že se pletou. Snažím se pomáhat brankářům, to mě zajímá. Dopředu jim řeknu, jaký je tréninkový plán, co budeme dělat a proč. Občas se logicky objevili kluci, kteří nejdřív měli k něčemu spíš respekt a moc nevěděli, co mají čekat. Po prvním tréninku ale zjistili, že najednou zapojují i jiné smysly než jenom zrak.“

Práce s brankáři jde v Česku nahoru

Brankáře jste nikdy neměl problém přesvědčit? Přeci jen, nikdy jste na top úrovni nechytal, vaše pozice mohla být složitější.
„Tam to bylo v pohodě. Oni věděli, že to nebude šílenost, že jim nebudeme střílet do hlavy kulometem.“

Ale takový ten kyselý obličej před prvním tréninkem jste někdy vidět musel, ne?
„Jo, to určitě. (usměje se) Vidíte, jak jim šrotuje hlavou, proč na ně někdo tahá bílé puky, když se zápas hraje s černými. Najednou ale zjistíte, že musíte mnohem víc bojovat. Je to paradox, zhoršíme podmínky, které vám najednou otevřou oči. Když vám něco splývá s pozadím, ještě to na vás vyletí nějakou rychlosti a nechcete dostávat góly, uděláte zákrok i v hodně ztížené situaci. Čím složitější máte trénink, tím jednodušší pak je zápas.“

Používáte svoje hejblátka dál?
„Určitě, jen to dělá tak maximálně patnáct procent práce s brankáři. Máme i speciální zástěnu, aby kluci neviděli, nebo tečovací zařízení. V reprezentaci je ideální tyhle pomůcky dotáhnout třeba před mistrovstvím světa, někdy v březnu, dubnu, kdy máte na kluky hodně času. Na to se mohou na jaře určitě těšit.“ (usměje se)

Cítíte, že se v Česku s brankáři pracuje lépe než třeba před deseti roky?
„Určitě. Svaz dělá věci, které tady dřív nebyly. Najednou se víc pracuje s malými brankáři i po těch menších klubech. Když jsem sem přišel z Ameriky v roce 2007, říkal jsem si ještě pár let, že to tady spíš stagnuje. Teď to neplatí. Najednou máte čím dál tím víc trenérů, kteří o chytání přemýšlí. Mám třeba v Jihlavě Romana Peschouta, kluka, který hokej začal hrát až v pozdějším věku, nikdy nehrál na vysoké úrovni, byl to reprezentační brankář v hokejbale. Ale jeho práce tak baví, maká na sobě, že dělá naprosto skvělou práci. Pracuje i s Kubou Škarkem, když jsem s nároďákem. Je tady hodně lidí, kteří jsou učenliví a dělají velké věci. A pak i brankáři rostou. Ono to není tak, že byste potřeboval kariéru v NHL, aby vám brankáři věřili. Takový Mitch Korn (v Buffalu trénoval Dominika Haška a v Nashvillu Tomáše Vokouna) nikdy neměl super kariéru a v zámoří na něj nedají dopustit. Brankář rychle pozná, jestli mu můžete pomoci, nebo ne. Nebo měl by to poznat.“

Petr Jaroš debatuje u videa s Dominikem Furchem
Petr Jaroš debatuje u videa s Dominikem Furchem

Přijde i doba, kdy zase bude mít Česko svoje stabilní jedničky v NHL, jak to bylo za Haška, Turka nebo Vokouna?
„Myslím si to. Máme kluky v zámořské juniorce, vyskakují mladí v extralize, kteří byli draftovaní a pořád mají super věk, k tomu dobrou výšku, kterou pro NHL potřebujete. Přijde doba, kdy budeme mít tak pět gólmanů na pozici jedničky. Petr Mrázek na to taky rozhodně má.“

O Mrázka strach nemám

Má, ale když na začátku sezony tuhle šanci dostal, o silnou pozici přišel. Mrzí vás to? „Mám s brankáři zkušenost, že skoro pokaždé, když podepíšou novou větší smlouvu, nebo se ožení, mají rodinu, prostě když se v jejich životě něco stane, následující sezona je téměř vždycky složitější. U Petra navíc hraje roli i fakt, že Detroit řekl, že na papíře je jednička on. Z dvojky, tady šlo o Howarda, najednou všechno spadne, tíha je pryč. To se stává často. Chytáte bez tlaku, ten je na tom druhém a jde vám to lépe. Petr nechytá špatně, někdy to jen takhle přichází, horší sezona, lepší... Nic to nemění na tom, že může být s přehledem brankářem číslo jedna.“

Takže o něj nemáte strach?
„Ne, má tam skvělého trenéra brankářů Jeffa Salajka, se kterým jsme i společně s Petrem v kontaktu. V Detroitu je všechno dobře nastavené. Je jen otázkou času, než všechno bude klapat, jak si sám představuje.“

Howard před sezonou překopal svůj styl, zalezl víc do brankoviště, najednou vidí, že je schopen mít i druhou a třetí dorážku. Neškodí Mrázkovi trochu ta divokost a agresivita, které se jeho kolega snažil zbavit?
„Je to tak, tenhle problém má víc brankářů. Petr o tom ví, řešili jsme to spolu, dost jsme se bavili před Světovým pohárem i při něm. Potřebuje se zklidnit, stačí mu, aby chytal maximálně na vrcholu brankoviště, aby byl blíž k dorážkám. Pracuje na tom.“

Jenže nestačí se asi jen ráno probudit a říct si, dnes chytám jinak.
„Přesně. Není to tak, jako když zmáčknete vypínač. Zhasnu, nebo rozsvítím? Tak to nefunguje. Potřebujete systematicky pracovat a ono to přijde. Nakonec zjistíte, že je to jednoduchá matika. Rozdíl mezi vysokým vyjetím a postavením těsně pod vrcholem brankoviště je v procentu úspěšnosti minimální. Ale jestliže jste víc vzadu, tak je pak daleko větší šance, že dorážky jsou vaše.“

Pár let zpátky si stačilo jen kleknout, mít ramena u horní tyčky a vědomí, že nějak vás puk trefí. Baví vás, jak se brankářský styl pořád mění a posouvá?
„Hodně, i proto byli brankáři dřív naučení chytat vysoko, aby je trefil vždycky první puk. Rozdíl mezi průměrným a super gólmanem je teď v tom, že má první střelu a pak i dorážky. To jsou fakta. To je dnes trend, že brankáři musí být hlouběji v brance a k tomu potřebují skvělé refl exy, aby měli střelu a dostali se i na dorážku. Souvisí s tím, aby správně trénovali a chodili na dorážky kompaktní, ne otevření. Faktorů, co gólman musí trénovat, když zaleze, je děsně moc.“

A mají už mladí brankáři šanci se něco z toho naučit i v Česku, nebo pořád je pro ně lepší, když zamíří za kopec?
„Myslím, že mají. Doba se mění, už i v extralize máte víc mladých gólmanů než dřív, to samé první liga. Tihle kluci chytají velmi solidně. Podle mě by ještě víc pomohlo, aby v první lize platilo pro gólmany věkové omezení. Pro český hokej nemá dvakrát význam, aby tam chytali kluci, kterým je pětatřicet a výš.“

To zní hodně krutě.
„Zní, ale je to pravda. Stačilo by, aby byla povinnost mít jednoho brankáře do 25 let, druhého o něco staršího. Nebál bych se toho. Pokud se brankář do 27 let nedostane do extraligy, asi by ještě nějakou chvíli mohl být v první lize, dostávat výplatu... Ale z pohledu našeho hokeje? To dvakrát prospěšné není.“

Teď je to spíš o odvaze, nebát se mladšího kluka hodit do akce.
„Je, naštěstí se těch případů už několik najde. Když budu mluvit za Jihlavu, loni jsme měli dvojici David Honzík, Kuba Škarek. Byla to nejmladší dvojice v první lize, letos je vedle Kuby další mladík, Míra Svoboda, ročník 1995. Funguje to a není to žádný problém. Je víc klubů, které tohle dělají. Je to správná cesta a vždycky mám radost, když vidím mladého kluka, který má dobré trenéry a cítíte tam ten směr, že s ním pracují a posouvají ho.“

 

MS v hokeji 2020 - Švýcarsko, Lausanne a Curych

Program Vstupenky Stadiony

Mistrovství světa v hokeji se bude konat ve Švýcarsku v Lausanne a Curychu od 9. do 24. května 2019. Dějiště schválil kongres IIHF na svém zasedání v Praze. Titul mistrů světa obhajují Finové. Český tým odehraje základní skupinu A v Lausanne, postupně se střetne se Švédskem, Běloruskem, Kanadou, Velkou Británií, Slovenskem, Dánskem a Německem.

Euro Hockey TourŠvédské hokejové hry 2020 - program a nominace

Tipsport Extraliga 2019/2020: Tabulka * Kanadské bodování

Aktuální zápasy
Články odjinud