Zdeněk Janda
22. října 2018 • 12:43

Říhova zpověď: Já a bouřlivák? To dřív… Mluví o Rusku i svém soukromí

Reklama
TOP VIDEA
Dočkal: Každý má rád zápasy o všechno. Výhru Slováků nad Ukrajinci nepřeceňuje Dočkal: Každý má rád zápasy o všechno. Výhru Slováků nad Ukrajinci nepřeceňuje
ANKETA: Nejoblíbenější slovenský sportovec podle Čechů? Sagan, Chára i Cibulková ANKETA: Nejoblíbenější slovenský sportovec podle Čechů? Sagan, Chára i Cibulková
VŠECHNA VIDEA ZDE

V prosinci oslaví šedesátku. V květnu se v Bratislavě, oblíbeném městě, kde slavil dva slovenské tituly, postaví na českou střídačku při hokejovém mistrovství světa. „Tak nějak to symbolicky přišlo, jako dar,“ říká Miloš Říha. Reprezentační kouč, jenž se dočkal většího uznání v cizině než doma. V obsáhlé zpovědi pro Magazín Sportu popisuje, jak ho to mrzelo, nevyhýbá se ani otázkám o alkoholu nebo svém soukromém životě.



Funkce se ujal na začátku června. Do ostrého zápasu ale naskočí až v listopadu. „Už se nemůžu dočkat,“ potvrdil trenér během více než hodinového rozhovoru. Při něm několikrát zvýší hlas. Mluví jako šéf, který se jen tak něčeho nelekne. Vypráví i o Kovalčukovi, Jágrovi nebo okolnostech, jak pomohl při emigraci svému kamarádovi Fryčerovi.

Už odpočítáváte dny, než to vypukne?
„Těším se hodně! Vždycky jsem byl akční. Zápasy mi chybí. Máme dost práce okolo, s výběrem hráčů, papírováním, s komunikací. Ale vrchol je vždycky na ledě.“

Co vám tedy nejvíc připomíná, že jste koučem hokejové reprezentace?
„Sám na sebe si už od začátku vytvářím tlak. Abych se ve všech ohledech rozhodl co nejlíp. To není jen o trenérské práci, ale o složení týmu. To je to nejdůležitější.“

Na střídačce jste při zápase nestál rok. Co s vámi ta pauza dělá?
„Zezačátku jsem uvítal, že si trošku odpočinu. Tlak ve Slovanu byl obrovský, nedařilo se. Hráči sice poslouchali, dělali, co mohli. Ale okolnosti byly proti.“

Myslíte zoufalou finanční situaci?
„O tom se napsalo už dost, víc bych to nechtěl rozebírat. Každopádně se to dostalo do situace, když už to člověka ani nebavilo. Nebylo to ani tak o sportovní stránce, ale o shánění peněz. Aby to vůbec nějak fungovalo.“

Cítil jste sám na sobě, že si potřebujete vyčistit hlavu?
„To bych ani neřekl. Na takové věci mají trenéři v KHL čas, je tam tříměsíční pauza. Navíc ve Slovanu jsme nevěděli, jestli vůbec budeme hrát, nebo ne, bylo to na hraně existence. Takže jsme hráče vybírali až na poslední chvíli. Na čištění hlavy byl prostor. A když v tom žijete celý život, zvyknete si odreagovávat se během roku. Musíte se to naučit.“

Jaký je váš recept?
„Jsem sportovec, čerpám síly, když něco dělám nebo makám okolo domu, zajdu za přáteli. Teď se cítím výborně. A to, že jsem dostal tu čest být u reprezentace, mě nakopnulo.“

Takže jste v šedesáti chytil druhý dech?
„Je to určitě oživení. Hodně jsem omládl, mám kolem sebe spoustu mladých lidí, dravců. Je to i o velkém tlaku, který mi nevadí. Naopak. Celkově mě to nabíjí. Když to přeženu, lepší, než sedět doma a umírat.“

Nejsem žádný zajíc, abych se rozklepal

Napadlo vás, že vůbec ještě může přijít nabídka vést český národní tým?
„Už ani ne. Dřív jsem si pomýšlel na slovenský nároďák, k němu jsem měl o hodně blíž. Ale vést ten český, to je nejvíc. Vnímám to jako ocenění mojí práce i jako obrovskou výzvu.“

Na klubové úrovni jste byl zvyklý mít každodenní kontakt s hráči, být neustále na střídačce. Jak vám bude sedět strohý reprezentační režim? Vladimír Růžička, jeden z vašich předchůdců, přiznal, že mu to příliš nevyhovovalo…
„To zatím nevím, uvidíme. Musím se to naučit. Ale v tom měl Vláďa určitě pravdu, oba jsme v tomhle ohledu podobní, hodně akční. Kontakt s hráči potřebujeme. Ale zase jsme na druhé straně tak akční, že se do toho dokážeme rychle dostat. Měli jsme v srpnu kemp a hned jsem si připadal, že jsem v tom byl celou dobu. Stačí přijít do kabiny, vejít na led a je to zpátky.“

Nepřijde člověk při menší porci utkání o trenérský cit při klíčových okamžicích?
„Pobyt na střídačce mi chybí, to jo, ale dá se to nějak improvizovaně namodelovat. Takže když se koukám na zápas, ať na tribuně nebo v televizi, říkám si, co bych udělal. Akorát to není nahlas.“

Takže podvědomě trénujete?
„Přemítám, jak bych se zachoval v určitých situacích. Kam bych to posunul. Koho bych tam poslal. Takže toho se nebojím. Jasně, že je to jiný level než na klubové úrovni, ale pořád je to hokej. Hráči jsou každopádně mentálně jinde, jde o to, abychom s nimi našli společnou řeč.“

Za ty roky máte v hokejovém prostředí spoustu přátel, ale i těch, kteří vás nemusejí. Jaké jste zaznamenal reakce na vaše jmenování?
„Vnímám od všech obrovské očekávání. Stane se, že i neznámí lidé mi popřejí hodně štěstí, což mě nabíjí. Je ale normální, že ne každý mi přeje. I když do očí mi to pochopitelně nikdo neřekne. Zas tak silní kritici nejsou, aby mi to pověděli ještě před prvním zápasem. Oni si počkají. Český hokej v minulých letech vedlo nahoru to, že jsme byli všichni spolu. Nebyly žádné skupinky, které šly proti sobě, byl to jeden směr. I proto jsme měli štěstí a proto jsme vyhrávali. Přál bych si, aby se tohle navrátilo.“

Jednota, myslíte?
„Přál bych si to. Abychom všichni, kteří se točí kolem reprezentace, ať je to svaz, BPA nebo vy novináři, to brali pozitivně. S tím, že chtějí pomoct českému hokeji.“

My novináři děláme svou práci, popisujeme realitu.
„Já to chápu. Ale už na tiskové konferenci jsem slyšel něco o tom, že to nezvládneme. My ve funkci pořádně ani nejsme, a už se to říká?“ (kroutí hlavou)

Vnitřně vás motivuje, když vám ne všichni věří?
„Za ty roky už jsem se povznesl. V určité fázi vás to mrzí, ale takový je svět. Nejsem žádný zajíc, abych se z toho rozklepal. V Česku jsem zvyklý, že jsou lidi, kteří přejí, pomůžou. Ale ostatní v žádném případě. Ovšem zatím mám vesměs pozitivní reakce. Postupně chci mluvit se všemi trenéry z extraligy. Aby i oni slyšeli moji představu. Od těch, s kterými už jsem komunikoval, jsem měl příznivé ohlasy. Věřím, že to tak bude i dál.“

Rozebíral jste to i s Josefem Jandačem, vaším předchůdcem?
„Bavili jsme se i o tlaku, který je mnohem větší. Podle mě to lidi možná rozebírají až moc. Všichni řeší, jaký hráč ano, jaký ne, co dělat. Ale mělo by se to brát tak, že nějakého kouče většina zvolila, tak mu dejme důvěru. Ať se ukáže a má šanci se rozhodnout, jak to udělat. U nás sedí na tribunách sedm tisíc trenérů.“

Musíte přece čekat, že budete muset některé svoje kroky vysvětlovat.
„Ale v určitém ohledu bychom si měli víc důvěřovat.“

Z Ruska musíte být zvyklý na enormní tlak. Nebo ne?
„To ano. Hned tak se z něčeho nepo… Tam je to i o očekávání. Když tam jdete, musíte ukázat sílu. Já jsem ten, který to zvládne! Když šel Pepa Jandač do Magnitogorsku, povídal: Tak to zkusím… Jenže takhle tam jít nemůže. Vím, o čem mluvím. Byl jsem v Rusku jedenáct let, vždycky jsem si dokázal prosadit svůj názor.“

Vy jste míval v Rusku i na Slovensku lepší renomé než v Česku. Štvalo vás to?
„Pro mě to bylo zklamání. Protože jsem Čech. Národní cítění mám velké. Vyrůstal jsem tady, vždycky jsem chtěl doma předávat, co jsem se naučil. 

Pokračování článku patří k placenému obsahu Staňte se předplatitelem a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu

TIPSPORT extraliga – nejvyšší hokejová liga 2018/2019

Aktuální kolo Kompletní rozpis zápasů Tabulka Kanadské bodování hráčů Statistiky brankářů Program v TV Nová pravidla a tresty Přestupy ONLINE Sazka Fantasy extraliga

Nejvyšší domácí hokejová soutěž Tipsport extraliga startuje v pátek 14. září. Na fanoušky čeká celkem 52 kol plus play off, skupina o udržení a baráž o extraligu. Nově Tipsport extraligu vysílá vedle ČT sport i program O2 TV Sport. Program extraligy v TV sledujte zde >> Současně se v hokejové extralize zavádí nová pravidla, jejich přehled najdete zde >>

Články odjinud


Články odjinud



Klasická verze
Mobilní verze