Obrovské překvapení. Tak označil první pozvánku do reprezentace. Radek Koblížek se dostal do nominace kouče Miloše Říhy na Švédské hry. „Předtím nebyly žádné signály, vůbec jsem to nečekal. Ještě jsem celkem mladej, takže jsem nečekal, že by pozvánka do repre mohla přijít takhle brzo. Ale přišlo to a jsem strašně rád, budu si to užívat,“ řekl na svém prvním reprezentačním srazu.

Pozvánka však možná přišla v pravý čas. Oulu se daří, vy pravidelně nastupujete.
„Daří se nám. Cítím se výborně, v týmu jsem si vybojoval velkou roli, takže se to tak dá říct. Budu se snažit předvést to, co předvádím v klubu, tvrdě pracovat a snad se mi to povede.“

Jaký ohlas měla v Oulu vaše pozvánka do reprezentace?
„Byli překvapení, asi to úplně nečekali. Přáli mi hodně štěstí, ale ať se mi v sobotu (proti Finsku) moc nedaří, jinak můžu hrát dobře.“

Znal jste se před srazem s někým z aktuálního výběru národního týmu?
„Bez náhradníků tady z nominace neznám nikoho, takže pro mě všechno úplně nové, stejně tak trenéři. Pár kluků znám z náhradníků, ale z té hlavní nikoho. Musím se s klukama seznámit.“

Jaký je to pocit přijít takhle do cizího prostředí?
„Jednoduchý to není. Nikoho tady neznám, člověk neví, do čeho jde, ale já si myslím, že to bude v pohodě. Hokejisti jsou vždycky stejní, takže věřím, že to bude v klidu a že zapadnu dobře.“

Nemrzí vás, že reprezentační premiéra přijde ve Švédsku, že vás neuvidí tolik blízkých?
„Vůbec ne. Jsem rád, že to přišlo a budu si to strašně užívat.“

Finsko? Začátky byly těžké

V 15 letech jste odešel do Finska. Věřil jste hned takové cestě?
„Když jsem odcházel, tak jsem nad tím takhle asi nepřemýšlel. Samozřejmě byl můj sen se dostat do reprezentace a jsem strašně rád, že se to povedlo a že cesta, kterou jsme se s rodiči a agentem rozhodli jít, se ukazuje jako správná. Jsem strašně rád, jak to zatím jde, a musím v tom pokračovat dál.“

Kdy vám bylo ve Finsku nejhůř?
„Čtvrtou sezonu, když mě poslali poprvé do druhé nejvyšší finské soutěže do Kajaani, což je město s asi osmi tisíci obyvateli a slunce tam čtyři měsíce vůbec nesvítí. To jsem fakt měl perné chvíle. Ještě k tomu mě moc nemusel trenér. Tam jsem si zažil nejtěžší chvilky, ale zvládl jsem to a jsem rád, že jsem to vydržel a byl trpělivej. I když to fakt bylo někdy těžké a byl jsem blízko i tomu, že bych šel zpátky. Jsem rád, že jsem to ustál a tohle je velká odměna.“

Co vám pomohlo to vydržet?
„Hlavně asi rodiče a agent. Nikdy mi nikdo neřekl, abych šel zpátky. Spíš mě drželi v tom, abych byl trpělivý, abych vydržel. Kdyby mi třeba někdo řekl, ať odejdu, tak bych to třeba udělal. Vždycky mě ale drželi v tom, ať tam zůstanu, že finská cesta je správná. To byla asi největší pomoc, proč jsem to zvládl.“

Jak jste se ve Finsku zabydloval? Uměl jste dobře anglicky?
„Finštinu jsem neuměl vůbec, to neumím doteď. Za šest let jsem se to nenaučil, to umí jen Hrachovina (bývalý brankář finské Tappary, nyní chytá v KHL), vůbec nechápu jak. Anglicky jsem uměl, ale že bych nějak úplně mluvil, to ne. Bylo mi patnáct let a změna byla velká. Odešel jsem, bydlel jsem sám, nikoho jsem neznal, k tomu ještě nový jazyk. Bylo to náročné. Začátky byly těžké, ale první rok za mnou celkem často jezdili rodiče, byl za mnou i děda, takže to nějak šlo. Jak už jsem se pak seznámil s klukama, tak už to bylo v pohodě.“

Když člověka tlačí hokejový sen, tak se pro něj kousne.
„Určitě. Na začátku jsem měl výhodu, že tam byli dva Češi – Ivan Huml a Vláďa Eminger. Vždycky jsem si strašně přál, že si za áčko někdy zahraju, chodil jsem se dívat na zápasy a to mě tak nějak drželo, že jsem pracoval dál. Jsem rád, že se to povedlo.“

Nechybí vám tam teď čeští spoluhráči?
„Teď jsem tam s Michalem Krištofem (slovenský útočník), daří se nám, takže snad my dva zatím stačíme. Když přijde někdo příští sezonu, tak proč ne? Pro mě jako pro Čecha je vždycky větší sranda být s Čechem nebo Slovákem, než s těma Finama, s nimi si tak nepopovídám.“

Jaká je mentalita Finů, když říkáte, že jste radši, když je v týmu Čech nebo Slovák?
„Když je poznáte, tak to jsou v pohodě kluci, ale na začátku jsou chladní, stydliví, mají jiný smysl pro humor než my. A furt je tam jazyková bariéra, že i když umíme dobře anglicky, tak to furt není tak, že můžou mluvit rodilým jazykem. Takže se nemůžeme bavit do nějakých velikých detailů, ale tak to asi je všude.“

Finská škola je výborná

Získal jste k Finsku nějaký vztah?
„K tomu, jak jsou pokorní a jak pracují. Asi bych si nedokázal představit, že bych tam bydlel i po kariéře, ale teď si to tam užívám. Nikdo neví, jak dlouho tam budu, ale snažím se tvrdě pracovat a udržet se v týmu.“

V čem vidíte největší přínos finské cesty?
„Co se týče hokejové stránky, tak jsem se nejvíc zlepšil v bruslení. Mimo hokej jsem do sebe dostal pokoru a chuť tvrdě pracovat, což jsem na začátku úplně neměl. To do mě dostali, kousnout se, makat, tvrdou práci chtějí po každém.“

Doporučil byste ji i ostatním?
„Určitě, ale zase na druhou stranu to není pro každého. Když vás někdo v patnácti letech dá do vlastního bytu, nikdy nevíte, co tam kluci budou vyvádět. Já to zvládl a doporučil bych to, protože finská škola je výborná.“

Nejste po těch letech už více Fin než Čech?
„Samozřejmě jsem Čech, ale na druhou stranu jsem rád, co mi Finsko dalo. Jsem jim vděčný za to, co mě naučili.“

S Kärpätem suverénně vedete ligu. Čím to je?
„Máme výborný tým, hrajeme dobrý systém, máme dobré trenéry. Každý dělá to, co má, na sto procent. Není to tak, že bychom soupeře úplně nějak válcovali, ale tvrdou prací zápas vždycky překloníme na naši stranu. Vedeme tabulku o dvacet bodů, což je strašně velký číslo. Ne že bych týmu nevěřil, ale je to fakt o hodně. Teď přišel ještě Jussi Jokinen, velká legenda finského hokeje, který z Kärpätu pochází. Musíme ve výkonech pokračovat dál.“

Jiný cíl než titul asi mít nemůžete, že?
„Samozřejmě, byla by blbost říkat, že nechceme titul. Nevím, jestli se o tom mluví, ale někdy může být zrádné, když tým vyhraje takhle o hodně základní část. Pak se může stát, že vyhoří v play off a proto se snažíme soustředit na každý zápas, tvrdě pracovat a uvidíme, co se stane.“