Michal Koštuřík
6. dubna 2022 • 15:20

Obr Klapka v nároďáku: Mám rád, když na mě řvou. Duda mi zachránil kariéru

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
PREVIEW ligy: mladá síla, která bude čeřit vody. Zaskočí Plzeň obě „S“?
Červenku nalákala smlouva: Kvůli jednomu roku bych se nevracel
VŠECHNA VIDEA ZDE

Všude je nejvyšší. I teď v národním týmu, kam vykopla Adama Klapku (21) průlomová sezona mezi seniory. Co je zač tenhle dvoumetrový čahoun z Liberce? Jeden český trenér ho nabádal, ať hraje jako Ryan Getzlaf, on však vyrůstal na obdivu k Jaromíru Jágrovi. Dnes ve Znojmě proti Rakousku ještě nezažije reprezentační premiéru, ale zřejmě už brzy se dočká. A jednou třeba i v NHL. Už ví, jak na to.



Někde se uvádí, že měří 201 centimetrů. Jinde narostl o dva cenťáky víc. „Pravda je někde uprostřed, ale dlouho jsem se neměřil,“ usmívá se Adam Klapka v rozhovoru pro iSport.cz. Na ledě je drsňák, vyhledává souboje a neštítí se ani bitek. V soukromí působí mile, pokorně a přitom dostatečně cílevědomě. I to je škola Radka Dudy či Jana Ludviga, učitelů na severu Čech.

Na svou postavu jste i docela technicky zdatný. Jak vnímáte svou hokejovou cestu?
„Moje role je určitě tough guy. Ne dělat kličky a stahovačky na modré čáře. Když mi to jde, klidně je udělám, ale moje hra je založena na přímočarosti, dohrávání hráčů a clonění před bránou.“

Každý hráč přece chce dávat co nejvíc gólů, být nepostradatelným...
„To ano. Ale pokud chcete hrát hokej na nějaké úrovni, musíte přijmout svou roli v týmu. Snažím se dělat to, co po mně trenér chce a nehrát si na něco, na co nemám.“

Ani v mládežnických kategoriích jste nebyl za bodového tahouna?
„Dřív jsem hrál víc s pukem. Ale v seniorech už se vyrovnávají síly a výška, takže hraju tvrdý hokej, který mě zdobí. Takových hráčů v extralize moc není, snažím se toho využívat. Ale zase to není tak, že bych jezdil a každého dohrával. To vůbec. Občas jsem si dovolil i jiné věci, což snad bylo v některých zápasech za Liberec vidět. Ale musí to být stoprocentní, ne na půl.“

Přijde mi, že si v tomto stylu hodně notujete se spoluhráčem Janem Šírem. Je to tak?
„Jo jo. My jsme tam ti dva kluci, kteří se nebojí poprat, dohrát a mít na ledě konflikt. Upřímně, baví mě provokovat ostatní, handrkovat se s nimi. Honza to umí taky, a perfektně. Ale co je na ledě, to tam zůstane. Není v tom nic osobního.“

Párkrát už jste se v Česku popral. Třeba s matadorem Jiřím Novotným z Českých Budějovic.
„Dohrál jsem v útočném pásmu hráče. Novotný do mě začal šťouchat, tak jsem zahodil rukavice a začal se prát. Bohužel přijel další jejich hráč, což mě naštvalo. Tohle se nedělá. Pak to vypadalo, jako by mě Novotný shodil. Přitom jsem měl ze začátku trošku navrch. Bohužel, jak mě zatáhl, spadl jsem. Potyčky nevyhledávám, ovšem je to součást mojí hry.“

Chystáte se na ně už v létě?
„Do přípravy zapojuju box. Chytlo mě to. Je důležité umět tyhle věci ovládat a je to super i na kondici. S panem Ludvigem jsme v Benátkách chodili všichni boxovat. Pak se na ledě dokážete o sebe postarat a nepotřebujete nikoho jiného, aby vám pomáhal.“

V jaké pozici jste byl při ročním působení v americkém Tri-City Storm?
„Myslel jsem si, že budu ten, který bude dávat góly. Ale brzy mě vyvedli z omylu. (směje se) Tak jsem se rychle přehodil do role power forwarda. Myslím, že trenéři se mnou byli spokojeni. Tuhle hru jsem si pak přenesl do Česka. Amerika mi hrozně moc pomohla. NHL je pro mě určitě meta, ale ještě mám smlouvu v Liberci. Na něj se teď soustředím.“

V sezoně jste vyletěl z prvoligových Benátek až do národního týmu. Cítíte, že jste se zlepšil?
„Stoprocentně. Posunul jsem se tak o dvacet třicet procent. A určitě se ještě můžu posouvat. Jsem rád, že jsem potkal ty správné lidi, co mi pomohli. Hrozně děkuji pánům Ludvigovi, Dudovi a Nečasovi, který jako trenér Benátek doporučil Liberci, aby se na mě přijeli podívat na Slavii. My mladí jsme měli v této sezoně štěstí, že byli v týmu hráči jako Birner , Šmíd , Filippi , Jelínek. Byli dost přísní, ale za to můžeme být všichni rádi. Pomohli nám v profesionálním přístupu.“

Jak jste vycházel s bouřlivákem Radkem Dudou?
„On je svůj. Ale já si s ním povahově sednul, mám stejné myšlenky. I když si o Dudákovi lidé říkají bůhvíco, v mém životě je strašně důležitý. Nikdy bych na něj neřekl špatné slovo. Myslím, že mi i zachránil kariéru. To platí také o panu Ludvigovi. Oba mi neskutečně pomohli a jsem jim vděčný. Kdybych je nepotkal, nehraju hokej na této úrovni. Nebyl bych v extralize a teď tady v reprezentaci.“

Byl na vás bývalý reprezentant Duda v roli kouče hodně tvrdý?
„Já mám rád, když na mě někdo řve a pohání mě. Mám to v sobě. Potřebuju mít tvrdý trénink. Vím, že se mi to jednou vrátí.“

Ještě nad sebou musíte mít přísný dohled?
„Teď už vím, že bych to zvládl sám. Trenéři se mnou nejsou čtyřiadvacet hodin denně. Ale v šestnácti až osmnácti letech jsem potřeboval pevnější ruku, abych dělal, co mám a o hokeji víc přemýšlel. Lidi, co mají něco za sebou, moc rád poslouchám. Každé slovo od nich mi může pomoct v kariéře.“

Je v hokeji výhoda či handicap, že jste tak narostl?
„Když s tím člověk umí pracovat a ovládat své tělo, je to velká výhoda. Postavíte se před branku a nikdo s vámi nehne. Kdybych nebyl takhle velký, asi nehraju takový hokej jako teď. Vždycky jsem byl větší než ostatní.“

Basketbalu jste se nevěnoval?
„Moje sestra i můj táta hrají basket. Na chatě máme koš, takže spolu docela často soutěžíme. Umím si bránit balon a dát koš. To je asi tak všechno. Jsem takový hobíkář, závodně jsem nikdy nehrál. S mou postavou by to ani moc nešlo. Jsem sice vysoký, ale dost mohutný. Baskeťáci jsou spíš štíhlí. Člověk se v tom sportu nemůže druhého moc dotýkat, což by nebyl můj šálek kávy. (usměje se) Hokej mi vyhovuje. Ještě jsem hrál fotbal.“

Hokejově jste vyrostl ve Slavii, stejně jako současný reprezentační parťák Jakub Krejčík. On ale o vaší minulosti nic neví.
„Já si pamatuju, jak hrál za áčko. On je starší. Tušil jsem, že si na mě nevzpomíná. Na hokejovou Slavii koukám, i na fotbalovou. Nejsem velký fanda fotbalu, ale občas jsem se zašel podívat.“

Vnímáte rozdíl mezi tréninky v klubu a v reprezentaci?
„Určitě je to rychlejší, to je jasné. Jsou tu vybraní hráči, kteří by měli zvládat mezinárodní hokej. Po zátěži v play off jsem plynule skočil sem. V tréninku jsou vidět finské prvky, ale i ty české. Je fajn, že je to takhle promíchané. Všude panuje profesionální přístup. Podobně jako v Liberci. Jsme tu super parta. Ve Znojmě jsem nikdy nehrál a jsem tady úplně poprvé. Místní áčko má výborné zázemí. V šatně sauna, kádě s ledovou vodou, menší posilovna, nahoře v hale je pak i větší. Nemáme si na co stěžovat.“

Liberec - Olomouc: Klapkova střela skončila v brance po odrazu od tyčky, 2:3
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud