Jedna možnost je mluvit o vlaku, který českému hokeji ujel. Můžete si nachystat alibi, že je zázrak přivézt medaili. Nebo? Najít cestu, jak větší kvalitě čelit. Za příklad se dá brát švýcarský model. Česko na medaili čeká už 10 let, Švýcaři za stejnou dobu dvakrát prošli do finále MS. Recept měli v obou případech stejný. Nachystali si mladší hráče, nadupali do nich systém a dril, nadstandard dovezli borci z NHL. Národní tým potřebuje plán na domácí šampionát 2024, tohle může být on.
Když jste na vrcholu hokejové evoluce, vybíráte si. Před velkou akcí jen ukážete na seznam jmen. Kvalita se na mistrovství světa nebo olympiádě nakonec ukáže. Na začátku hra trochu drhne, chybí automatismy, ale všechno se směrem ke čtvrtfinále většinou vyladí a fičíte do souboje o medaile. Takhle může přemýšlet Kanada, USA, Švédsko, než škrtl Vladimír Putin ze sportovních bitev Rusko, tak i tady mohli.
Česko ne, přesněji řečeno, už ne. Občas se trenéři nechali v minulosti unést, jako naposledy Filip Pešán na olympiádě, že se obrátí do minulosti. Najdeme ty, kteří ještě mají nějakou zaprášenou medaili doma, ne? Naposledy je vytasíme. Třeba to ještě hráči kategorie 30+ dají.
Výsledek znáte. Medaile počítají všude jinde, od roku 2013 hrálo Česko na velkých turnajích jen třikrát semifinále a stejně si necinklo. „Věřte mi, kdybychom střední a mladší generaci měli, tak tam byla,“ poznamenal po návratu z olympiády generální manažer Petr Nedvěd. Téma spíš ale je, že si národní tým potřebuje tuhle generaci nachystat. Ne jen vybrat, ale připravit si vlastní okruh.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
