V žilách krev legendy. Češky na MS povede MacLeodová: Chceme medaili!
Vůbec poprvé se na střídačku českého ženského národního týmu postaví v hlavní roli trenérky žena. Kanaďanka Carla MacLeodová v pátek večer povede Češky do úvodního utkání s Maďarkami na mistrovství světa v Dánsku. Cíle? „Chceme medaili,“ má jasno bývalá elitní světová hokejistka, která získala dvě olympijská zlata. Proč vzala na šampionát Karolínu Erbanovou, proč schází tradiční opora Tereza Vanišová a je MacLeodová opravdu příbuznou legendárního Maurice Richarda?
V 19:00 vletí Češky v dánském Frederikshavnu do mistrovství světa. Na střídačce čeká premiéra Carlu MacLeodovou. Nejlepším umístěním ženského národního týmu je doteď šesté místo, bývalá elitní obránkyně chce s mladým týmem udělat další krok. V přípravě Češky jednou porazily kvalitní Finky, v generálce však nestačily na Německo.
Jak jste spokojená s přípravou na světový šampionát?
„Byly tam skvělé momenty, které mě nadchly. Viděla jsem v holkách soutěživost a dobré řešení mnoha situací. Samozřejmě tam taky byla místa, která musíme vylepšit. Chyby ale beru jako součást procesu učení na cestě k tomu, jak být lepší. Ani jsem neočekávala, že přijdu a všechno bude perfektní.“
V generálce na mistrovství světa jste překvapivě prohrály 2:3 s Němkami. Nevystrašilo vás to?
„Určitě ne. Výsledkově to nevyšlo, ale nehrály jsme špatně. Byl to zápas, v němž jsme si chtěly vyzkoušet všechny možné situace pro šampionát. Právě ten pro nás bude logicky vrcholem. Od výsledku na něm se bude odvíjet naše spokojenost. Že nevyšel zápas s Němkami? Na to už v pátek před prvním utkáním na mistrovství světa nebude nikdo myslet. S týmem se pořád poznáváme, sžíváme se spolu. Je to proces, cesta, po které společně jdeme.“
Jaké máte v hlavě cíle pro MS?
„Chceme na podium, chceme vyhrát medaili. Nic menšího si předsevzít nemůžeme. K tomuto cíli ale před sebou máme ještě spoustu kroků, které musíme zvládnout. Z mého pohledu hlavně musíme stabilizovat svou hru, být konzistentní, omezit v utkáních výpadky z rytmu. Soupeři budou silní, svých schopností jsme si ale vědomy taky. Teď mám v hlavě první cíl, který je první třetina prvního zápasu. Je opravdu hodně důležité, jak do turnaje vstoupíte, jaké budou první minuty. Takhle budeme postupovat zápas po zápasu. Chceme s každým udržet krok, plnit vlastní plán. Uvidíme, jak nám to půjde a na co to nakonec bude stačit.“
Do čela národního týmu jste byla dosazena teprve před čtyřmi měsíci. Zvládla jste poznat všechny hráčky a kompletní základnu v Česku?
„Ten čas je zatím strašně krátký. Byla to pro mě ale velká výzva. Poznat hráčky a vůbec lidi v prostředí českého ženského hokeje pro mě byl základ. S desítkami lidí jsem z Kanady vedla videorozhovory. S celým realizačním týmem jsme podle mě odvedli kus práce. Myslím, že můžu říct, že holky znám.“
Co česká jména? Dovedu si představit, že vám jako Kanaďance můžou dělat problém.
(směje se) „To máte pravdu. S výslovností se samozřejmě občas pořád peru, naštěstí v hokejové kabině frčí hlavně přezdívky, které jsou krátké a pro mě mnohem snadnější na výslovnost. Tohle je ale v celém procesu poznávání se ten nejmenší problém.“
Několik hráček čeká na velké akci premiéra. Za zmínku stojí zejména bývalá rychlobruslařka Karolína Erbanová. Čím vás přesvědčila?
„Zaprvé bych řekla, že je naprosto úžasná sportovkyně. Čeho dosáhla v rychlobruslení, je fantastické. Má naprosto unikátní mentalitu, kterou si přenesla i do hokeje. Chce se zlepšovat, chápe pokyny. Naprosto přesně ví, jak se má chovat a co má dělat pro to, aby byla úspěšná na nejvyšším levelu. Je stoprocentní profesionálka. Pro mě jako trenérku je taková hráčka sen. Do všeho jde na maximum, nic nevypustí. Do týmu přináší důslednost.“
Možná taky vítěznou mentalitu.
„Rozhodně! Ví, co je potřeba udělat k vítězství, k dosažení cíle. Že je potřeba zabývat si detaily a nad ničím nemávnout rukou. Je taky velká bojovnice, která si místo v týmu opravdu vydřela a zaslouží si ho. Poslouchá, chce se zlepšovat, má velkou motivaci. Pro mladé holky může být vzorem.“
Premiéru si odbude taky teprve šestnáctiletá Adéla Šapovalivová. Zvládne tempo dospělého šampionátu?
„Jsem přesvědčená o tom, že ano. Viděla jsem ji na mistrovství světa do osmnácti let, kde mě naprosto nadchla. Dostala se do All-Star týmu turnaje. Je to silná mladá holka, která má před sebou ohromnou budoucnost. Vyrostla v českém rozvojovém programu, kde se bude doufám i dál zlepšovat. Na svůj věk je opravdu hokejově velmi vyspělá. Kdyby na mezinárodní level neměla, nebrala bych ji. Ona ale vážně stačí. Věřím, že jí i tahle zkušenost pomůže v dalším růstu a dodá jí potřebné zkušenosti.“
Naopak schází jméno elitní útočnice Terezy Vanišové. Ve výběru není ani česká hvězda zámořské univerzitní soutěže Kristýna Kaltounková. Proč?
„Obě v nominaci nejsou z osobních důvodů. Měli jsme o ně zájem, obě se ale samy rozhodly, že se šampionátu nezúčastní. Příště je však v kempu obě zase rádi přivítáme. Víc bych to komentovat nechtěla.“
Češky odjížděly na velké akce s medailovými ambicemi už několikrát, vždy ale selhaly. Často to vypadalo, že je problém hlavně v psychice a právě vítězné mentalitě. Tu byste vy se šesti medailemi, včetně dvou zlatých z olympiády, mohla vyučovat, ne?
„Snad ano. Říkám tomu šampionská mentalita, kterou do sebe ale dostane hlavně tím, že opravdu budete vyhrávat. Že si dokážete, že můžete držet s kýmkoli na světě krok. Je to velká část přípravy. Věřím, že holky tohle chápou a rozumí tomu. Vítězství k vám jen tak nepřijde, nespadne vám do klína. Musíte se naučit ho urvat, ze všech sil mu jít naproti. Dojít k němu je součást dlouhého procesu. Mluvíme o tom, pracujeme na tom. Z týmu cítím velkou chuť makat, což je naprostý základ.“
Nemáte pocit, že právě vítězné naladění českému týmu v minulosti scházelo?
„Je to o zkušenostech. Hráčky pořád rostou, rozvíjí se. Je tu spousta mladých holek, které se opravdu musí naučit vyhrávat. Musí v sobě budovat sebedůvěru, nehledět na to, kdo proti nim stojí na druhé straně. Věřit sobě, společné cestě a českému stylu hokeje. Zisk medaile na šampionátu by tomu hrozně pomohl. Je to ale obrovský cíl, který visí hodně vysoko.“
Jak daleká je cesta k tomu, aby se Česky přiblížily suverénně vládnoucím Kanadě a USA?
„Nemusí to být úplně daleko. Klíčové ale je, abychom se s těmito dvěma soupeři potkávaly častěji, než jen jednou za rok. Jen zápasy proti nejlepším z vás samých udělají lepší hráčky. Vždyť na letošní olympiádě se Češky s Američankami utkaly vůbec poprvé v historii. Tohle je potřeba změnit. Možná je nasnadě debata o změně formátu šampionátů, které jsou oddělené na dvě výkonnostní skupiny A a B.“
Na závěr ještě k vám. Dočetl jsem se, že jste příbuzná legendárního hokejisty Maurice Richarda. Je to pravda?
(usmívá se) „Je to tak. Jeho babička a moje prababička byly sestry. Je pro mě čest, že můžu říct, že máme alespoň z části stejnou krev.“
Znali jste se i osobně?
„Bohužel ne, nikdy jsme se nepotkali. Mohl mi předat nějaké hokejové vědomosti. Stejně ale věřím, že nějaké po něm v genech mám.“
Formát MS
Ženský světový šampionát je stále rozdělen na dvě skupiny A a B podle výkonnosti. V lepší skupině A hrají Kanada, USA, Finsko, Švýcarsko a Japonsko. Všech pět těchto týmů má jistý postup do čtvrtfinále, ve skupině hrají jen o umístění a nasazení do play off. Ze skupiny B je pak doplní tři nejlepší celky (Česko, Švédsko, Německo, Maďarsko a Dánsko).
