V minulé sezoně se stal jasně nejproduktivnějším hráčem základní části i play off extraligy. Byl opěvován, přesto jej v roce 2022 minula pozvánka na olympiádu do Pekingu i na následující MS, kde Češi slavili bronz. Touha reprezentovat ale Filipa Chlapíka neopouští. Jen nyní na reprezentační sraz přicestoval už jako hráč švýcarské nejvyšší soutěže.
Hned po minulé sezoně jste přestoupil do švýcarského Ambri-Piotta, ale byla nějaká varianta, že byste si prodloužil angažmá ve Spartě?
„Přiznám se, že varianta to úplně nebyla. Já jsem tehdy podepsal s Ambri už v prosinci. V té době se nám ve Spartě nedařilo, byli jsme na spodku tabulky. Potom se to všechno otočilo, došli jsme až do finále, kde jsme nestačili na Třinec. Upřímně jsem pak cítil, že mám ve Spartě trochu nedodělanou práci, ale už jsem měl podepsáno ve Švýcarsku, tak s tím nešlo nic dělat.“
Nedalo se to tedy brát tak, že když se Sparta potápěla, opouštěl jste loď, a když byla v laufu, chtěl byste zůstat?
„Takhle jsem to nebral ani ve chvíli, kdy jsme byli se Spartou dole. Švýcarsko jsem považoval za posun v kariéře. Jejich liga se hodnotí jako jedna z nejlepších v Evropě. Chtěl jsem to prostě zkusit, i když Spartu taky považuju za top klub.“
Je to ale docela rozdíl, že? Teď hrajete na švýcarském venkově. Předtím Praha…
„Trochu rozdíl to je, ale Bellinzonu máme blízko, Lugano je taky kousek. Možnosti třeba pro volný čas jsou tady jiné, než je to v Praze, ale celkově je to nádherný místo.“
A pak jste si na Silvestra zahrál právě proti Spartě vítězné finále Spengler Cupu, kde jste si připsal asistenci. Jak jste se cítil?
„Bylo to nepříjemný. Mám ve Spartě spoustu kamarádů, se kterýma jsme hráli proti Třinci o titul, to se nezapomíná. Ambri je navíc skromný klub na švýcarské poměry, takže vyhrát Spengler Cup byl jeden z hlavních cílů sezony, když už jsme byli takhle daleko. Hodně to finále se Spartou chtěli zvládnout. Cítil jsem se nesvůj, moc se mi na led v ten den nechtělo.“
Došlo na nějaké špičkování se sparťany?
„Ani ne. Kdyby nešlo o finále, tak by to asi taky vypadalo jinak, ale takhle to byl trochu vyhrocenější zápas.“
V klubu hrajete v jedné formaci s Michaelem Špačkem, který však nyní v nominaci nefiguruje. Berete to jako hendikep?
„Sedli jsme si, hrajeme pospolu dobře, si troufnu říct. V minulosti jsme spolu právě taky už nastoupili v nároďáku a podle mě jsme odehráli i dobré zápasy, ale doufám, že mi chybět nebude.“
S Ambri bojujete o předkolo play off, ale daleko není ani baráž. Nebyl problém vaše uvolnění k reprezentaci?
„Vůbec ne. A upřímně vám řeknu, že bych to asi těžko kousal, protože já vždycky budu chtít reprezentovat. Je to čest. Člověk navíc na chvíli změní prostředí, potká se s klukama, které jinak nepotká. Jsem za nároďák vděčný.“
Říkáte, že reprezentovat je čest, ale v národním dresu máte smůlu. Už na dvacítkách vás velmi překvapivě opomenul z nominace v roce 2015 Miroslav Přerost, nevyšla nominace na ZOH do Pekingu, uniklo vám i loňské MS. Je pro vás letos světový šampionát prioritou?
„Asi ano, protože zklamání jsem si užil fakt hodně, co se týče reprezentace, ale teď jsem zase tady. Mám šanci se ukázat. Určitě jsem nezahořknul a nikomu nic nezazlívám. Beru to tak, že jsem se prostě tehdy nehodil do určitého systému trenérům. Minulý rok mi ale podle mě taky uškodilo, že jsem byl se Spartou ve finále, protože jsem se po play off viděl s panem Jalonenem všehovšudy asi dva dny.“
Takže švýcarská anabáze, kdy se nečeká, že Ambri dojde tak daleko v play off, vám vyhovuje i kvůli reprezentaci?
„Takhle bych to neřekl. Švýcarská liga ale má obecně větší prestiž, i když bych netvrdil, že ten hokej je tak hrozně rozdílný. V Česku je liga taky hodně kvalitní, ale prostě Švýcarsko má zvuk, protože tam nevezmou každýho. Švýcaři si hráče fakt proklepnou, než ho angažují, takže není snadné se tam dostat.“
