Svoboda… Góóóól! Kdo by si nepamatoval. Šlo o zásadní a historický počin v dějinách českého hokeje. Rána z dálky z rukou obránce Petra Svobody přinesla jediný a vítězný gól finále naganské olympiády proti ruské sborné. Před 25 roky se na „turnaji století“ v Japonsku zrodil nejmasivnější příběh zdejšího sportu vůbec, dnes je z něj i dobrý kšeft. Zaplést se do něj mělo známé hokejové jméno.
Svobodova hůl byla k mání v aukci, vyvolávací cena byla nastavena na 180 tisíc korun. Kdokoli chtěl, mohl přihodit a o cenný artefakt zabojovat. A kdo by ji chtěl získat rovnou, za čtvrt milionu ji dostane.
A to také udělal vítěz dražby. Jeho identita zatím nebyla potvrzena, ale hovoří se o tom, že jde o bývalého reprezentačního kapitána Jakuba Voráčka . Vítěz se skryl za přezdívku „jachobe“, kterou Voráček používá na sociální síti X (dříve Twitter), pro Sport.cz nevyvrátil, ani nepotvrdil, že jde právě o něj.
Stávající majitel slíbil, že hokejku prý doveze na vlakové nádraží v Bratislavě, Brně či Praze. „Smutné. Tohle by mě fakt nenapadlo,“ reaguje na to autor zlatého gólu. Server iSport.cz jej telefonicky sehnal v Portoriku. V pozadí příběhu stojí i syn trenérské legendy Ivan Hlinka mladší. Ten ji jako první pustil do oběhu, jak se píše v doprovodném materiálu na stránkách sportovniaukce.cz.
A jak se dřevěný historický kus dostal na aukční portál? Zasvěcení vědí, že nejde o nic, co by se vymykalo obvyklostem. S významnými sportovními proprietami se čile obchoduje po celém světě. Leckdo to má jako zdroj dobrého příjmu, kdy nakoupí a později se ziskem prodá jinam, pro někoho jde vyloženě o koníček a cenné kusy shromažďuje bez dalšího profitu.
Příběh Svobodovy hole zapadá někam mezi. Z dostupných informací vyplývá, že po opojném naganském finále v únoru 1998 se „zlatá“ hůl dostala k trenérovi Ivanu Hlinkovi. Má se za to, že Svoboda ji obdivovanému kouči věnoval.
Takhle to bylo, Petře? „Upřímně, vůbec si to nepamatuju, nemám ponětí. Spousta lidí se mě ptala, kde moje hokejka z finále skončila, ale pro nikoho nemám odpověď. Prostě nevím. Já zapomínám i na věci, na které si jinak dávám pozor,“ odlehčuje to Svoboda.
V každém případě hůl tehdy 32letého zadáka Philadelphia Flyers zamířila s Hlinkou domů do Litvínova, zatímco Svoboda letěl z Nagana zpět do Států, aby se znovu zapojil do režimu NHL. A dál neví. „Nemám nejmenší ponětí, co se s mými věcmi dělo dál. Po finále propukl obrovský blázinec, to si asi dovedete představit… Možná si ji vzal masér Venca Šašek, nebo rovnou Ivan. Zpátky do Ameriky jsem letěl bez výstroje a výzbroje. Kde to všechno skončilo, netuším.“
Po Hlinkově tragické smrti v srpnu 2004 se z hokejových artefaktů stala pozůstalost. Samo sebou, že dresy a další propriety ze sbírky legendy měly značnou hodnotu. A tak se dostaly do oběhu. „Tato výjimečná hokejka byla přivezena do České republiky trenérem Ivanem Hlinkou a později byla nabídnuta k prodeji. K její autenticitě existují dva oficiální certifikáty. Jeden z těchto certifikátů pochází od zahraniční společnosti, která provedla prodej na žádost Ivana Hlinky jr.,“ stojí na stránkách aukčního webu.
Na otázku, zda Svoboda vyvine aktivitu, aby se slavná hokejka dostala zpátky do jeho rukou, odpověděl odmítavě. „Radši se do toho nebudu plést. Zvlášť když to vypadá, že je to celé spojené s Ivanem. Ne, pro mě je to uzavřená záležitost, nemám s tím nic společného. Ale že se z toho pro někoho stal zajímavý kšeft, smutné je. To tedy ano. Ale takový je život,“ dodává Petr Svoboda.
Bývalý vynikající bek, jenž po emigraci do Kanady začal hrát v osmnácti letech za Montreal Canadiens, je momentálně bez hokejového vytížení. Ještě v minulé sezoně byl ředitelem hokejových operací elitního švýcarského klubu z Lausanne, do nějž v roce 2019 po boku Zdeňka Bakaly vstoupil v roli spolumajitele. Tahle story už je rovněž dopsaná a momentálně se do dalšího dobrodružství nehrne.
„Dávám si od hokeje nějaký čas odpočinek. Angažmá v Lausanne, to je na dlouhé povídání… Nějaké nabídky mám, ale chci si teď trochu urovnat myšlenky, lehce zpomalit, do ničeho se nehrnu,“ vykládá Svoboda z Portorika, kam se vydal za jednou z dcer.
Jakožto čerstvý dědeček. „To ale nemusíme říkat, ne?“ zasměje se nakonec.
