Patří k zakladatelům a legendám českého parahokeje. Vrcholem jeho kariéry bylo MS sledgehokejistů v Ostravě v roce 2009. Podílel se na něm jako předseda organizačního výboru, o deset let později se vrcholný turnaj i jeho zásluhou do Ostravy vrátil. „Když tady nikdo parahokej neznal, věnoval mu své úsilí a čas, a přestože je sám hendikepovaný, šel za tím. Všichni sami dnes vnímáme, kde parahokej je a jaké má jméno,“ řekl předseda výběrové komise Bedřich Ščerban.

Odchovanec Kladna strávil většinu kariéry v NHL. Ze 14 sezon působil téměř dvanáct v Torontu. V roce 2011 získal Stanley Cup s Bostonem, působil ještě v Carolině a Montrealu. Závěr kariéry strávil v Kladně a Brně. Má zlato z MS ve Vídni 2005 a stříbro z Rigy 2006. Na ZOH v Turíně 2006 vybojoval bronz. Na olympiádě i šampionátu hrál celkem čtyřikrát, zúčastnil se Světového poháru 2004. V Síni slávy doplnil svého otce Františka Kaberleho a staršího bratra Františka.

V letech 1999 a 2005 získal s reprezentací zlato na MS, ze světového šampionátu 1998 má bronz. V NHL nastoupil za 15 sezon v základní části k 1017 zápasům. Dvakrát vybojoval Stanley Cup – s New Jersey (2000) a Pittsburghem (2009). Celkem šestkrát postoupil do finále play off. Působil ještě v Anaheimu, New York Rangers, Edmontonu a Minnesotě. V 16 letech začal hrát extraligu za Plzeň, kam se na sklonku kariéry ještě vrátil. Hrál rovněž v KHL a ve Švýcarsku.

V roce 1996 výrazně pomohl k zisku zlata z MS ve Vídni, prvního v historii samostatné české reprezentace. Byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. Už v roce 1993 získal bronz. Zúčastnil se ještě ZOH 1994 a 2002 a šampionátů 1994, 1995 a Světového poháru 1996. V roce 1999 vyhrál s Dallasem Stanley Cup, kde s Edem Belfourem získal Jennings Trophy za nejnižší brankový průměr. Působil ještě v St. Louis a Calgary, v extralize pomohl Českým Budějovicím k návratu mezi elitu.