Špaček reaguje na švýcarské drby: Přestup? Byl to šok, ani ťuk pravdy
PŘÍMO Z CURYCHU | Dokud nepodepíše někde novou smlouvu, asi každé dva týdny vyskočí zpráva, kde by to mohlo být. Michael Špaček je v 26 letech atraktivním jménem na evropském trhu. Ve švýcarské lize pravidelně boduje a v Ambri-Piottě mu končí smlouva. Mluvil o svém pohledu na nový kontrakt i vztahu s Václavem Varaďou, pod kterým vyhrál v Třinci titul: „Dostane z vás maximum, což mi vyhovovalo.“ V sobotu s národním týmem nastoupí proti Švýcarsku (18.00).
Způsobilo pořádný poprask, když se začalo řešit, že Michael Špaček podepsal smlouvu na příští sezonu v Luganu. Nebyl by problém, že informace vyskočí ven takhle brzy. Ve Švýcarsku se jedná o běžnou věc. Jenže největší rival jeho současného klubu Ambri-Piotta? Za pár dní se ukázalo, že šlo o kachnu. „Absolutní nesmysl,“ zakroutil hlavou útočník. Ale hned vyskočily další zprávy, že o něj má stát Lausanne nebo Ženeva. Blízko má navíc k pardubickému kouči Václavu Varaďovi, terén měla obšlapovat i Sparta. Reprezentační útočník si bude mít z čeho vybírat, to je plus.
Nemáte chvílemi pocit, že půl Evropy řeší, kam půjdete?
„Pár kluků za mnou přišlo, že prý jdu jinam. Byl jsem pořádně překvapený, protože jsem vůbec nevěděl, o čem je řeč. Mám smlouvu v Ambri a to je celý, co můžu říct.“
Ve Švýcarsku se ale klasicky smlouvy na novou sezonu zveřejňují velmi brzy. Ale zarazilo, že jste měl jít do Lugana, což je váš největší rival?
„To je pravda, tady je normální zveřejnit smlouvu dost dopředu. Tady jsem byl ale vážně v šoku, že mi kluci od nás psali a pak se i ptali, jestli jdu do Lugana. Já nikam nešel, na tom nebylo ani ťuk pravdy.“
Zase když se ale o hráči spekuluje, znamená to, že hraje dobře. Dá se celá akce brát i jako potvrzení, že máte slušný ročník?
„To nevím. (usměje se) Sezonu jsem asi začal dobře, ale pak jsem šel osobně trochu dolů a týmově to platí taky. Bylo by fajn, kdybychom zase udělali otočku nahoru. Smlouva v Ambri mi končí, to je jediné na tom všem, co sedí. No a já se snažím hrát co nejlépe i proto, abych si řekl o další.“
A když to nikomu neřekneme, kde to bude?
(usměje se) „Vážně nevím. Já se soustředím na sebe, ať hraju co nejlépe. Co přijde, to přijde. Nechci řešit, kde podepíšu. Nevím teď ani o ničem konkrétním, nechávám všechno na agentovi. Nemám moc rád se na takové věci upínat v sezoně.“
Dobře, jen dovolte ještě otázku k zámoří. Tři roky jste hrál na farmě Winnipegu, je v hlavě i varianta, jestli v šestadvaceti nezkusit se porvat o NHL?
„To je dobrá otázka, ale s těžkou odpovědí. Tuhle variantu jsem si úplně nezavřel, ale muselo by všechno dávat hlavu a patu. Kdyby šance přišla a cítil bych od klubu NHL zájem, nebránil bych se. Ale v Evropě jsem spokojený.“
Určitě o vás stojí i trenér Dynama Václav Varaďa, který je s vytipovanými hráči rád v kontaktu. V létě jste se měli sejít, prozradíte, jestli zkusil nábor do Pardubic?
„Tahle to vůbec postavené nebylo. Troufnu si říct, že s panem Varaďou mám dobrý vztah. Napsali jsme si i během sezony, několikrát v minulosti se mi i sám ozval. Není to tak, že bychom se dlouho neviděli a najednou v létě ano. Napsali jsme si po mistrovství, komunikovali jsme spolu vždycky.“
Tolik vám pod ním sedlo pár zápasů z konce sezony 2020/21 v Třinci?
„Přicházel jsem z Tappary do Česka a moc nevěděl, co mě čeká. Když to řeknu na rovinu, hodně mi pomohl jak pan Varaďa, tak Třinec a spoluhráči v klubu.“
V čem vám pomohli? Vždyť z Václava Varadi jde spíš na první pohled strach...
„Ale to ne, vůbec. Mně to pod ním vyhovovalo.“
Jeho náročnost?
„Tak bych tomu neříkal, spíš jasné věci, jednoduchost. Věděl jsem, co pod ním hrát, každý dobře znal svoje úkoly. Dostane z vás maximum, což mi vyhovovalo.“
Hned po Vánocích si proti Pardubicím zahrajete na Spengler Cupu. Bude to pro odchovance Dynama velký zápas?
„Určitě to bude hodně zajímavé, v Pardubicích žiju, znám tam hodně kluků. Všechny zápasy v Davosu jsou vyprodaný, takže bude klasicky skvělá atmosféra. Určitě přijedou i fanoušci z Pardubic, bude to super.“
Takže motivace nasypat tři góly?
„Já jsem tady trochu jiný. (usměje se) Když máme třeba derby, neřeším, že jde o nějak výjimečného soupeře. Speciální to bude z toho pohledu, že proti vám stojí český tým. Před rokem jsem takhle hrál proti Spartě, ale začne se a tyhle věci vypnu.“
Ale už jen to, že „Varaďa systém“ ochutnáte z druhé strany, může být trochu lákadlo, ne?
„Moc gólů nedostávají a v lize se jim daří. Takže jo, motivace, ať Pardubicím pár gólů dáme a porazíme je, tam nakonec třeba bude.“ (usměje se)
Každý říká, jaký je Spengler Cup zážitek, paráda. Ale vážně? Hráčům sebere Vánoce, klid, nemůžete do Davosu přijet od řízku a salátu až 25. prosince.
„Je super si turnaj zahrát a zažít ho. Jedná se o výjimečnou akci, Davos jí žije, všechno má nádherné kulisy. Ale řeknu vám, že obdivuju třeba Andrese Ambühla, který si Spengler Cup zahraje už popatnácté. Za mě naprosto neuvěřitelný. Já tam jedu podruhé, minulý rok jsme vyhráli. Bylo to fajn, protože máte s sebou taky rodinu. Hlavou si trochu odpočinete, ale na zápasy musíte být ready. Zahrát si turnaj třeba dvakrát za sebou, se dá. Ale jezdit tam každý rok? Bylo by to hodně náročné.“
Reprezentační sezonu jste na podzim rozjel tak, že hned v prvním zápase vám Radim Rulík na dres nechal našít kapitánské céčko. Čekal jste, že začnete v nové roli?
„Ne, to bylo velké překvapení. Nečekal jsem nic podobného, byla to ohromná pocta a moc mě těší, že jsem si pozici kapitána osahal. Dobrá zkušenost.“
Mohl vám tím trenér chtít říct, že tohle je i vás tým, který si máte hodit taky na záda a táhnout ho?
„Nevím, já se na tohle zase tak moc nedívám. Spíš jsem v kabině tišší, nejsem hráč, který by vyloženě mluvil. Soustředím se víc na sebe a byl bych rád, kdybych tým strhnul tím, co předvedu na ledě.“
Roman Červenka asi taky nebude úplný řečník a problém to taky není, ne?
„To je pravda! Ale zase i Červus dovede v kabině říct svoje, když je potřeba. Není to tak, že by byl ticho.“
Před zápasem se Švýcarskem jste na tréninku spolu vymetali jeden růžek za druhým. Naladěný jste dobře?
„To dělám vždycky takhle po tréninku.“
Vždycky po tréninku trefujete víka?
„To právě ne. (směje se) Rád bych, ale ne. Nechám si puky, něco si zkouším. Někdo si bruslí, jiný si dává nahrávky a střelbu z jedničky. Když podobná situace přijde v zápase, musíte ji mít taky trochu natrénovanou.“
BODOVÁNÍ ŠVÝCARSKÉ LIGY (poslední dvě sezony):
1. Chris DiDomenico 79 (32+47)
2. Michael Špaček 74 (21+53)
3. Roman Červenka 74 (20+54)
4. Tyler Moy 69 (35+34)
5. Valtteri Filppula 68 (22+46)
6. Jan Kovář 67 (24+43)
7. Lino Martschini 66 (31+35)
8. Jonathan Ang 66 (28+38)
9. Matěj Stránský 65 (41+24)
10. Marcus Sörensen 65 (35+30)
