Začátek posedlosti: zlato hlásili i v Národním. Proč Kanada nepřijela?

Přitom poslední den přinášely noviny samé špatné zprávy: „Švédsko zaslouženě mistrem světa. Švédsko suverénně zmařilo ambice.“ Sobotní prohra týmu ČSR 1:2 v bitvě dvou do té doby neporažených celků měla podle mnohých znamenat konec nadějí na vítězství. Jenže zázraky se dějí. V neděli Rakušané překvapivě porazili Švédy. Čechoslováci pak smetli Američany. Hotovo!

Muži v ofsajdu

Hodinu a půl před zápasem se Švédy by se do hlediště nevešla už ani noha. Na Hlávkově mostě před stadionem na pražské Štvanici zůstaly tisícovky nešťastníků, na které se nedostalo. Zazněly fanfáry z opery Libuše, do čestné lóže usedli prezident Edvard Beneš s chotí a řada ministrů. Hymnu zpíval celý stadion. Klíčové utkání doprovázela velkolepá kulisa. Vzhledem k předchozí švédské ztrátě bodu se Švýcary by k titulu stačila i remíza. Jenže všechno jako by se spiklo proti domácím.

Předzvěstí černé soboty byla obleva, která náhle přišla. Otevřenou ledovou plochu zkrápěl drobný déšť. Led nestál za nic, hrbolatá plocha vyhovovala víc silovějším a urputným Švédům než šikulům z čs. týmu, který jako by vystřílel všechny broky o den dřív 24 zásahy do sítě Belgičanů.

Bror Pettersson otevřel skóre už v první minutě z postavení mimo hru, které rozhodčí neodpískal. V ofsajdu se brzy ocitli muži v dresech Československa. Ve druhé třetině přidali Skandinávci zásluhou Rolfa Erikssona druhý gól. Až v 59. minutě Vladimír Zábrodský úspěšně dorazil střelu Pokorného. Bylo však už moc pozdě.

O triumfu Švédů málokdo pochyboval. Po výhře nad nejvážnějšími konkurenty jim už údajně v blahopřejném telegramu gratuloval k prvenství král Adolf V. Tre kronor v posledním nedělním zápase neměli řešit větší problém s přestárlými Rakušany. Tak to aspoň všichni viděli. Československo šlo v závěrečném duelu na rozklížené Američany, jenže vítězství už nemuselo nic znamenat, pokud Švédové proti Rakousku uspějí.