GM repre Sadilová: Předsudky už se mění, ženský hokej má respekt
Malá drobná žena, která je ovšem největší holkou ženského hokeje v republice. Tereza Sadilová stojí za angažováním kanadské trenérky Carly MacLeodové, která je skryta za posledními úspěchy českého týmu. Řeč bude hlavně o tom, jak si vydobyla místo u (chlapského) stolu.
Prohlásila jste, že s úspěchem přichází respekt. Má už ženský hokej respekt?
„Dostáváme se tam. Myslím, že to je výborná otázka, protože je to pro nás proces. Já ten proces sleduji už čtvrtý, pátý rok a vnímám, jak ty holky začínají být respektovány, ale jak současně i samy v sobě dostávají respekt jako k hráčkám, k osobnostem. Obě tyhle věci se spojují a celé to ústí k olympiádě v roce 2026, kdy opravdu chceme mít ten nejlepší hokejový produkt. A respekt v tom hraje obrovskou roli.“
Respekt ve smyslu sebevědomí nebo sebedůvěry?
„Ano, určitě ano.“
Jsou tady úspěchy. Dva bronzy z MS, historický úspěch osmnáctky. Byl jsem u toho, když šestnáctka vyhrála evropskou olympiádu. Zdá se, že jste na dobré cestě. Pojďme si ale popsat nejtypičtější předsudky, které stojí v české společnosti vůči ženskému hokeji.
„Obecně platí nálepka: hokej je sport pro chlapy, pro holky určitě ne. Ty patří do kuchyně. Takže už toto je pro ně obrovská překážka. To, že malá holka jde na zimák, táhne si bágl a slyší narážky typu: ty táhneš bágl bráchovi, nebo co tady děláš? Proč se tu motáš? Holky to vnímají. Že nemají svoji šatnu, že jim zimák není přizpůsobený. Všechno to jsou malinké střípky, které v holkách zůstávají. A vracíme se k respektu sama k sobě, protože ony si samozřejmě tu šatnu zaslouží.“
Mladé holky hrají vlastně s klukama. To znamená, že s nimi sdílejí i šatnu?„Ano, a je to určitě téma. Takhle, ono se jim v tom kolektivu líbí, nechtějí být vyčleněné. Kabina, to je zkrátka rodina, dejchá to tam, je to epicentrum týmového ducha. Ale na převlíkání se musí prostě zvednout a jít třeba do nějakého kamrlíku. A náš cíl je, aby na každém zimáku v Čechách jednoho dne vznikla kabina, která holkám bude přizpůsobená. Aby s tím zkrátka neměly stres, jen se rychle převlékly a zase se připojily k týmu.“
Dřív se s tím asi vůbec nepočítalo. Jak se to řeší na západ nebo na sever od nás?
„Tam už je to automatické. Třeba ve Švédsku na ligové úrovni ženské týmy fungují na stejné úrovni jako ty mužské. To je základ, o který my žádáme a bojujeme. Nikdo nechce nic ve smyslu: Ulehčete nám to. To určitě ne. Ale holky si zaslouží v tomto směru respekt.“
Jste taková malá, drobná žena, přitom jste generální manažerka, šéfka ligy. S jakými prostředky hrajete?
„Hlavou do zdi.“
