PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Pět zápasů v reprezentaci, jenom sedm inkasovaných gólů. Renomé Josefa Kořenáře na mezinárodním pódiu utěšeně stoupá. Další příspěvek podal v neděli ve Stockholmu, kde otrávil Švýcary čistým kontem a výhrou národního týmu 3:0. Na Švédských hrách inkasoval ve dvou příležitostech pouze jednou a čím dál důkladněji se zavrtává do myšlenek stavitelů reprezentace ohledně květnového mistrovství světa.
Co bylo nejtěžší na cestě k výhře a k vychytanému čistému kontu při dvanácti střelách soupeře na vaši branku?
„Asi první třetina. Měl jsem jenom dva zákroky, bylo to těžké i v tom, že jsme Švýcary tlačili, měli jsme tři přesilovky a žádný gól. To si pak říkáte, hlavně, aby nám neujeli a nedostali jsme blbý gól. To bylo asi nejtěžší.“
Potom jste měl práce dost, to už byla pohoda…
„Přesně, to už byla pohoda… (usmívá se) Je to paradox, ale pokud máte víc práce, cítíte se líp, než když máte dva zákroky za třetinu.“
V prvním dějství bylo skóre na střely 14:2 pro Čechy. Nežádal jste spoluhráče v pauze, aby na vás občas něco pustili a vy se dostal líp do tempa?
„Ne, ne. Právě jsem je podporoval, aby u nich hráli ještě víc. Postupem času se to ale trochu obrátilo, pak už na mě něco šlo. Musím říci, že kluci hráli hodně dobře.“
Co bylo jinak od vašich parťáků oproti sobotnímu duelu s Finy?
„Včera to nebyl úplně náš hokej, nedělali jsme věci, které bychom měli dělat. Jsem rád, že jsme si to vzali k srdci a dnes začali dělat, co se dělat má. Ale Finové proti nám hráli výborně, chodili po nás, nenechali nás vůbec hrát na puku, asi jsme z toho byli dost překvapení a z naší strany to bylo takové ospalejší. Se Švýcary už jsme zase makali, bruslili.“
A vy jste zaznamenal první čisté konto v reprezentaci. Cenu pro nejlepšího českého hráče však dostal Matyáš Kantner, nechtěl jsem mu ji vzít?
„Ne, ne. Jednu už jsem dostal, druhou mi tedy nechtěli dát, no.“ (usmívá se)
Co myslíte, jak moc jste si výkony ve Stockholmu řekl o další pozvánky do reprezentace?
„Když přijdou, budu rád. Ale sezona je náročná, kór teď, kdy se chýlí ke konci. Člověk pak ještě víc přemýšlí, jestli se mu chce unavovat před play off. Ale musím říci, že je tu pokaždé super parta a vždy jezdím rád. Jsem na třetím srazu a znovu jsem si ho maximálně užil. Pokud bude zájem i dál, určitě pojedu rád.“
V reprezentaci chytáte znamenitě, zvedá se vám sebevědomí. Lze jej částečně přenést i do extraligy? Anebo si natolik věříte, že tyhle věci neřešíte?
„Tohle je asi individuální. Za sebe musím říct, že je obrovský rozdíl mezi extraligou a mezinárodním hokejem. Čemuž se musíte přizpůsobit, gólman především. Beru to ze svého pohledu. Kluci tu hrají stejně na sto procent jako ve své lize, ale brankář to má trochu jiné. Bavil jsem se o tom s Dominikem Pavlátem, jde hlavně o načasování zákroků. V klubu nejsou ty akce tak rychlé jako tady, pak se stane, že jste někde až moc rychle, dostanete se před puk, což není ideální. Ne náhodou se říká, že na lepší úrovni se gólmanovi chytá líp. Dělá to, co umí a nemusí čekat, až puk skutečně přijde.“
V rekonstruovaném Globenu vyměnili červené sedačky za černé, ztrácí se brankáři občas puk?
„Černé sedačky jsou pro gólmana špatné, ale jsem zvyklý z O2 areny. Co ještě bylo horší, tak led. Ten byl úplně šílený.“
A největší možné rozměry kluziště?
„Je to oproti jiným hřištím horší, rozdíl tam je, ale dneska jsem to už moc nepociťoval. Na rozdíl od prvního zápasu. Když vašemu týmu nejde úplně práce dozadu, jako třeba v sobotu proti Finům, dvakrát, třikrát vám ulítnou a dají z toho góly. Naštěstí jsme si to dneska pohlídali.“
Poznávacím znamením českého mužstva ve Stockholmu byla přítomnost šesti nováčků, všichni si zahráli a neztratili se. Jak se vám líbili?
„Hlavně v prvním a třetím zápase. Trenér chce po všech hráčích, aby se neustále bruslilo a nikdo nikde nestál. Noví kluci se toho zhostili dobře. Člověk s tím musí počítat, když sem jde. Je to pro ně náročný hokej, není to jako v klubu, kde je víc postávání a čekání. Tady to je fakt hodně o bruslení. A je i znát, když tu máte dva zápasy a k tomu tréninky. Únava se trochu dostaví.“