Rulík otevřeně: Do ciziny bych šel jen s mými kolegy, sám určitě ne
V národním mužstvu se vytvořil tak silný realizační štáb, že do jednoho z trenérů „zajel“ i klub NHL. Radim Rulík zůstává v klidu, dostalo se mu ujištění, že dotyčný neprchne. A co sám hlavní trenér, zajímala by jej v budoucnu práce v zahraničí? Kouč národního týmu v rozhovoru pro iSport Premium rozebírá i důvody, proč je trenérská parta vnitřně tak silná. Možná i proto, že má všude zakázaný výtah. „U toho zažíváme obrovskou srandu,“ navnazuje 59letý zlatý kouč.
V sobotu navečer se Radim Rulík v lobby hotelu Globen posadil do křesílka a 45 minut odpovídal na otázky. V první části rozhovoru o své práci v reprezentaci, o rozdílech trénování v klubu a v národním týmu, o „vylepšování“ hráčů, dojde i na Martina Nečase či Tomáše Hertla a důležité okolnosti spojené s účastí hráčů NHL na letošním mistrovství světa.
Vychutnáváte si práci u národního mužstva? A nacházíte se v nejlepším období své kariéry?
„Vést národní mužstvo je obrovský rozdíl oproti práci v klubu. V něm jsem nikdy neměl možnost postavit si tým podle sebe. Zatímco tady u áčka si k tomu s mými kolegy Márou Židlickým, Tomášem Plekancem, Jirkou Kalousem a Ondrou Pavelcem vždycky sedneme a vezmeme si opravdu jen ty hráče, které chceme. Což je obrovská změna. Tohle si rozhodně užívám a maximálně. Vybíráme si typologicky hráče, u nichž věříme, že by v budoucnu mohli svou výkonnost zvyšovat a stát se plnohodnotným hráčem širšího kádru reprezentace. Rádi jim dáváme příležitost, ačkoli nemusí hned přijít výsledek. Bez zkušeností na akcích Euro Hockey Tour k tomu ovšem těžko dojdete, nemáte šanci se do nároďáku posunout bez nich. Konfrontace s mezinárodním hokejem musí být. Je to výborná cesta ke zlepšování hráčů.“
Jedna věc jsou výsledky na akci, druhou a možná důležitější fakt urychlování hráčského progresu. S tím souvisí, že jim měníte kariéry, zvedáte cenu a ve finále i zpříjemňujete životy, viz například Ondřej Beránek, Michal Kunc a podobně. Hřejete vás to?
„Je to fajn. Nebo sledovat Martina Nečase po mistrovství světa v Praze, v jaké fazoně rozjel novou sezonu NHL, to je nádhera. V něm to bylo vždycky, ale jsem si jistý, že ho mistrovství světa nabilo, nakoplo mu sebevědomí. V semifinále to byla jeho formace, která sehrála koncertní představení. David Krejčí třeba mluví o Michalovi Kuncovi v souvislosti s Bostonem. Zrovna u něj na rovinu řeknu a není to nic proti Olomouci, ale kdyby hrál za silnější extraligový tým a měl stálý kontakt s nároďákem, šel by strašně nahoru. Michal se zvedá i tak, ale možná by stoupal ještě rychleji. Výborný hráč. A mohli bychom jmenovat další a další.“
Ono to dnes vypadá, že povedete reprezentaci nekonečně dlouho…
(usmívá se) „Ne, to ne. To si nemyslím vůbec. Mám smlouvu do konce sezony, tak uvidíme, co bude dál.“
Chcete říci, že nemáte jistou olympiádu v Miláně?
„Dá se říci, že ne. Mám pocit, že je tam nějaká opce, tak záleží, jestli bude
