Kopřiva: O svoji šanci se budu dál rvát

Závěr minulé sezony pro něj byl náročný nejen po sportovní stránce. Senzační výkony a panování extraligovým statistikám, natěšení na světový šampionát, pak ale pokles formy a ztráta šance na účast na turnaji. Jako vrchol ještě daleko větší rána: úmrtí v rodině.

Nakonec zasloužená dovolená na exotickém ostrově Srí Lance v Indickém oceánu, kde zrovna probíhala občanská válka. Útěk od všech starostí. To je bodový scénář posledních osmi měsíců v podání kladenského brankáře.

„Bylo to fakt hodně náročné. Potřeboval jsem už orazit,“ přiznává Kopřiva v rozhovoru pro Sport.

Vzpomínáte si ještě, že před pár dny proběhlo mistrovství světa?
(usmívá se) „Určitě to vím a tuším, co tím myslíte. Pár zápasů jsem viděl, ale když se hrálo čtvrtfinále, tak už jsem byl na dovolené v zahraničí. Ale turnaj jsem samozřejmě jinak sledoval.“

A co vás napadalo ve chvíli, kdy byl v televizi záběr na české brankoviště, kde nastupovali Štěpánek s Pruskem?
„Přiznám se, že mě mrzelo, že jsem tam nebyl. Celou sezonu se mnou počítali, ale pak se to všechno zvrtlo.“

Z ničeho nic?
„To ne. Asi byl zlomový přátelský zápas na Slovensku. Na začátku během osmi minut jsem čelil třem brejkovým situacím. Z nich jsem dostal tři branky. Ale nebral jsem to jako katastrofu, protože žádný z těch gólů nebyl vyloženě hloupý, že bych pustil střelu od půlky, nebo něco podobného.“

Myslíte, že to bylo opravdu jen o tom nepovedeném přáteláku na Slovensku? Dost se propíralo, že ve druhé polovině sezony vám klesala forma...
„Všiml jsem si, že se to začalo psát po turnaji ve Švédsku. Ale já jsem to tak úplně nebral. V první půlce sezony jsem měl 95 procent úspěšnost zákroků a vedl jsem o dvě procenta před dalšími brankáři v extralize. Přitom jsme nehráli s Kladnem nikde nahoře. Ve druhé půlce ročníku jsem s úspěšností klesl na 93 procent, ale to si myslím, že pořád není vůbec špatné.“

Zkraje sezony jste si rychle vydobyl pevnou pozici, a tím si vlastně sám na sebe upletl bič. Navíc kouč Růžička do omrzení opakoval, že vás určitě vezme na mistrovství. Najednou jste byl daleko víc sledovaný a taky pod tlakem médií...
„Určitě. Nasadil jsem si laťku opravdu vysoko. Ale nikdo nevydrží na špičce bez chyby celou sezonu. Rozhodně bych ale nehodnotil první půlku sezony jako senzační a tu druhou jako špatnou.“

Vzhledem k tomuto názoru, cítíte určitou křivdu, že jste se na světový šampionát nepodíval?
„Vůbec bych to nechtěl takhle hodnotit. Nechci, aby to dopadlo tak, že až se tenhle rozhovor otiskne, že si každý řekne, jak tady brečím přes noviny, stěžuji si a někomu závidím. To opravdu ne. Trenéři se takhle rozhodli a já to musím plně respektovat. Přece je nebudu přemlouvat, aby mě vzali na turnaj. To, že mě jejich rozhodnutí zaskočilo, je věc druhá. Takový je ale život.“

Plyne z toho pro vás nějaké ponaučení?
„Asi ano. Bylo příjemné, když vám trenéři říkají, že s vámi počítají. Člověk si víc věří. Pak ale jako když lousknete prstem a všechno bylo pryč. Musím přiznat, že ve finále mě trochu zaskočilo, když mi trenéři řekli, že se jim nelíbím na tréninku.“

MIROSLAV KOPŘIVA

* narodil se 5. prosince 1983 * brankář Kladna a české reprezentace se poprvé v kariéře připravuje na sezonu v roli jasné jedničky týmu * přestože strávil v zámoří skoro tři sezony (v nižších soutěžích), v NHL nemá na svém kontě ani jeden zápas * v roce 2001 se zúčastnil světového šampionátu osmnáctiletých, kde odchytal 5 utkání s průměrem 3,99 inkasovaných branek na zápas; tým obsadil čtvrté místo * letos na přelomu dubna a května se měl poprvé zúčastnit mistrovství světa dospělých, ale pozvánku do závěrečného kádru nakonec nedostal * kladenský klub na Kopřivu uplatnil opci a pětadvacetiletý brankář v něm tedy bude působit minimálně další sezonu

To bylo v úplném závěru sezony. Vy jste s nimi nesouhlasil?
„Rozhodně ne. Přeci když bojujete o mistrovství světa, tak nemůžete nic flákat. Dával jsem tréninku sto, sto deset procent. Cítil jsem se v pohodě, ale ze dne na den přišel v názorech koučů obrat.“

Bavil jste se s nimi o tom?
„To víte, že jo.“

A co vám řekli?
„Že asi dostávám víc gólů než ostatní brankáři. (usmívá se) Ale mně to tak nepřišlo. Zase je to ale o tom, že jejich rozhodnutí musím respektovat. Jsou to lidi, kteří mě trénují a jsou od toho, aby mě hodnotili, a já zase od toho, abych je poslouchal.“

Takže jste jen tiše nesouhlasil...
„Něco podobného se mi stalo i v Americe. Taky pan Holík na dvacítkách mi tohle řekl. Ale já mám prostě asi takový styl. Někdo lítá při tréninku po kolenou a dostává góly v rozkleku. A když já ho dostanu vestoje, tak to asi vypadá laxně. Kdybych ale kašlal na trénink, tak nejsem tam, kde jsem.“

Změnil jste po všech těch peripetiích svůj názor na reprezentaci?
„To rozhodně ne. Vždycky to pro mě bylo to nejvyšší, čeho jsem mohl v hokeji dosáhnout. Není nic víc než nosit reprezentační dres a já jsem rád, že jsem měl tu čest si ho obléci. To, jak pro mě nakonec situace dopadla, mě jen motivuje, abych se trpělivě rval o další šanci v národním týmu.“

Posílila vás celá ta anabáze, co se kolem vás v závěru sezony seběhla?
„Pochopil jsem, že nemůžu věřit tomu, co se kde píše, nebo co mi někteří lidé říkají celou sezonu. Je třeba se na určité věci dívat s nadhledem. Tohle zjištění mě hodně posílilo.“

Nemáte strach, že až si tohle trenér Růžička přečte, že už vás do reprezentace nepozve?
„Hodně jsem o tom přemýšlel, jak se k tomu postavit. Já opravdu nechci, aby to vypadalo, že fňukám a stěžuju si. Ale mám svůj názor. Jsou hráči, kteří se ho bojí říkat nebo tvrdí něco jiného, než si opravdu myslí. Já takový prostě nejsem.“

Nemyslíte, že byste měl do reprezentace blíž, kdybyste chytal v lepším týmu, než je Kladno?
„Chápu, jak to myslíte. Nějaké nabídky na odchod jsem měl. (přemýšlí) Byl jsem i blízko ke kontraktu v NHL. Ale jak jsem se nakonec dozvěděl, tak to údajně všechno zhatil ten zmiňovaný zápas na Slovensku, v němž jsem dostal na začátku tři góly.“

A vy jste přímo jednal s některým ze zámořských týmů?
„V průběhu sezony se na mě párkrát byli podívat nějací skauti. Asi šestkrát tu byl zástupce jednoho klubu, sledovali mě skoro celou sezonu. Nechtěl bych ale říkat, co to bylo za tým. Vypadalo to nadějně, ale nakonec to nevyšlo. Osm minut na Slovensku to prý rozhodlo.“

To je k naštvání...
„Mrzelo mě to. Zvlášť když jsem před tím odchytal přes šedesát zápasů a většina se mi povedla.“

Když nevychází NHL, většina hráčů se vydává do Kontinentální ligy...
„Pro moji hokejovou kariéru by asi bylo dobré ukázat se v Rusku, to je pravda.“



S týmy z Východu jste nejednal?
„Další jednání zůstala na mrtvém bodě. Kladno na mě uplatnilo opci, klub si mě chtěl udržet, takže tu zůstávám. Bude těžké v příští sezoně obhajovat výkonnost, ale když se na to dobře připravím a bude se mi dařit, můžu chytat zase hodně dobře.“

Ke kladenskému týmu jste se připojil až v pondělí. Užíval jste si dovolené?
„Závěr sezony byl po všech stránkách hektický. Ještě když jsem byl na posledním turnaji v Liberci, tak mi umřela babička. Chvíli jsem přemýšlel, že bych odjel domů. Ale pak jsem se bavil s tátou a ten mě podpořil v tom, abych tam zůstal a odchytal zápas s Finskem. Ani mě nakonec tolik nemrzelo, že jsem přišel o mistrovství, protože jsem měl myšlenky jinde.“

Hokejové starosti se najednou staly malichernými, že?
„Přesně tak. Další týden byl pohřeb a najednou toho bylo na mě strašně moc. Přítelkyně měla dovolenou, tak jsme se rozhodli, že na chvíli vypadneme pryč od všeho.“

Asi bylo hodně těžké všechno, co vás v závěru sezony potkalo, překousnout...
„Člověk musí umět bojovat, ale je jasné, že hlavu nevyčistíte úplně. To v takovéhle chvíli ani nejde. Pořád se vám některé věci vracejí. Ale pokud jde o hokej, tak od toho jsem si odpočinul dokonale.“

Dokázal jste si tedy dovolenou aspoň trochu vychutnat?
„To zase jo. Byli jsme dvanáct dní pryč. Moc mi to pomohlo v odreagování od všech těch starostí. Načerpal jsem hodně sil, hlavně psychických.“

Jak bylo na Srí Lance?
„Vybral jsem dovolenou a až pak jsem zjistil, že tam jsou nějaké nepokoje a snad občanská válka. Měl jsem z toho trochu strach.“

Ale nakonec jste jel...
„Nakonec jo.“

Vy máte teda odvahu...
„On už ten zájezd nešel vyměnit, když jsem to zjistil.“ (usmívá se)



A jak se vám v takové neklidné exotice líbilo?
„Bylo to hezké. Neseděli jsme jen u moře, dost jsme cestovali. Prohlídli jsme si vlastně půlku ostrova. Mám odtamtud plno zážitků, ale že bych se tam chtěl hned vracet, to zase ne.“

Chápu to tak, že jste na vlastní kůži pocítil tamní nepokoje...
„To zase ne. Ta válka byla v severní části ostrova a my jsme byli na jihu. Nikde nebyly žádné známky násilí. Sice hotely hlídali vojáci, ale to máte třeba v Egyptě taky, když se něco děje. Kluci si ze mě dělali srandu, když jsem přijel, že tam ta občanská válka skončila po strašně moc letech a bylo to zrovna, když já jsem odjížděl.“

Takže jste to na Srí Lance všechno urovnal a mohl se v klidu vrátit domů...
(směje se) „Přesně tak. Dal jsem to tam do latě a odletěl zpátky.“

A jak jste to dokázal? Jen to, že přijel český hokejista, asi nepomohlo, ne?
(zase se směje) „Musel jsem se snažit, no. Kluci mi to tady teď pořád předhazují.“

Teď vážně. Byla to dovolená podle vašeho gusta?
„Užil jsem si to, ale čekal jsem to maličko jiné. Když vyjdete z hotelu na ulici, je to trochu divočina. Je tam velké množství odpadků, kolem cesty staré rozpadlé chatrče. Když potřebujete něco nakoupit, tak vás musí místní odvést do jediného marketu ve městě.“

Napadá mě, proč do podobných zemí jezdí tolik turistů z Evropy? To, co popisujete, není až zase tak vábné...
„Asi hlavně kvůli koupání a odpočinku. Moře tam bylo úžasné, bazén na hotelu taky super. Určitě je tam ale daleko víc k vidění. Takže tam lidí jezdí i kvůli cestování po ostrově.“

Jaké zážitky jste si z výletů přivezl vy?
„Třeba plavba lodí v pralese, otevřené safari, kde jsme projížděli autem a kolem sebe viděli všechna ta zvířata. Pak třeba sloní farma, hodně náboženských památek týkajících se Buddhy a podobné věci. Byl to skvělý zážitek.“