Hynek: Začalo to, když Výborný s Ručinským zůstali sedět
Bez vytáček přiznává - spolupráce s Františkem Výborným nefungovala, jak měla. A ve Spartě nejvíc narazil s tím, že ke konci jednoho zápasu posadil asistentova syna Davida a Martina Ručinského, dvě největší osobnosti. „Přes to se oba nepřenesli," říká někdejší sparťanský kouč Pavel Hynek.
O nevydařeném angažmá ve Spartě nechtěl dlouho hovořit, až včera poprvé obšírněji promluvil na žádost Sportu.
Čtěte více:
Řez ve Spartě: Trénovat bude Holaň s Volkem »
Výborný: Spartu jsme neukočírovali »
V klubovně karlovarské arény, ve svém novém působišti, vážil při obsáhlém interview každé slovo. Když vysvětloval, proč v holešovickém klubu neuspěl, přemýšlel nad správnou interpretací i dlouhé minuty.
Ve Spartě jste skončil minulou středu. Povězte, co ve vás teď přetrvává?
„Zklamání z toho, že se mi ta štace nepovedla. (asi minutu přemýšlí) Víte, nechci to pitvat přes noviny, někoho napadat. Ale dobře, ještě na chvíli bych se ke Spartě vrátil."
Začněme hned od toho hlavního -udělal jste největší chybu v tom, že jste si jako asistenta vzal Františka Výborného, který předtím ve dvojici s vámi byl vždycky šéfem?
(dlouho hledá správná slova) „Není mým cílem s Frantou válčit přes noviny... Už se známe patnáct let, měli jsme spolu skvělý vztah. Já to nechci stavět do osobní roviny a říkat, že to byla moje největší chyba. Spíš se budu snažit vysvětlit, proč jsem si ho vzal."
Očima bývalého asistenta |
„Vedení Sparty sáhlo k nepopulárnímu opatření, které se prostě ve chvílích, kdy se mužstvu nedaří, dělává. Mezi mnou a Pavlem ale žádný problém nebyl. Alespoň je to tak z mé strany a myslím si, že ani z jeho není důvod, aby se něco takového dělo. Pokud se bavíme o tom, co se stalo v zápase s Boleslaví, tak to je Pavlův problém s Davidem a Růčou, v tomhle jsem nehrál roli. Přesto si nemyslím, že by to byla pravda, že by od té doby zrovna tihle dva nechtěli pomoct. Jak starší hráči, tak i já jsme chtěli Pavlovi pomáhat a rozhodně jsme to nestavěli do takovéhle roviny." Rozhovor s FRANTIŠKEM VÝBORNÝM čtěte v zítřejším vydání deníku Sport. |
Tak prosím.
„Vedení mělo před sezonou o mých spolupracovnících odlišnou představu, chtěli někoho jiného. Třeba Davida Volka nebo Richarda Žemličku. Ale já jsem měl od začátku jasno, že to chci dělat s Frantou (Výborným). A to jsem si také prosadil."
Proč? Netušil jste snad, že obrácení zavedených rolí může přinést problémy?
„Vnitřně jsem taky řešil, co může fungovat, co ne, jestli Franta tu roli přijme. Ono je to citlivé. Lhal bych, kdybych řekl, že mi hlavou neblýsklo to, že když Franta dělal na Spartě předtím asistenta, tak ten hlavní kouč tam nevydržel ani sezonu...(Šupler, Richter nebo Říha) Ale já jsem si říkal, že ten náš pevný kamarádský vztah přerůstá nad rámec sportu. Nedovedl jsem si představit, že by to nefungovalo. A už dopředu jsem i lidem z vedení povídal, že pokud bych se měl dozvědět, že proti mně šel nebo že nebyl loajální, tak by to pro mě bylo největší zklamání v životě."
A ona ta spolupráce skutečně dopadla propadákem.
„Nepovedlo se, opravdu to nefungovalo. A to je pro mě v lidské rovině velké zklamání."
Zkoušeli jste si to vyříkat?
„Ano, kolikrát jsme se o tom bavili. Ptal jsem se ho, jestli se necítí odstrčený, jestli nechce větší prostor. (hledá slova) Dost jsme to probírali. Musím říct, že si ho moc vážím, nikdo mi v mé trenérské profesi nepomohl víc než on. Ale tady... (odmlčí se) No nevyšlo to. Já si ho nebral jako nějakou podržtašku, jak se někdy asistentům říká, ale jako parťáka. Nevadilo mi, že se po každém tréninku ihned sbalil a v půl dvanácté už byl pryč ze stadionu. Jeho síla je v něčem jiném. Čekal jsem, že mi bude dělat oponenta a hlavně, že mi pomůže s kabinou."
Nebyl právě v tom problém? Vždyť jeho syn David je kapitánem.
„Ne, v tomhle to nebylo."
Takže v čem byla potíž?
„Z pracovního hlediska to prostě neklapalo ideálně."
Občas někdo v zákulisí prohodil: Pan Výborný čekal na vaše zaváhání, aby po vás mohl Spartu převzít jako spasitel. Myslíte si to také?
„To si nemyslím, i když je pravda, že mi to taky problesklo hlavou a někteří lidé mi tuhle myšlenku podsouvali."
Čtěte také:
Hokejisty Varů povede Hynek s Baďoučkem »
Podle informací Sportu při jednom tréninku na ledě, který zrovna místo vás vedl pan Výborný (když vy jste byl s druhou partou v posilovně), řekl ostatním hráčům něco ve smyslu: Tak kluci, tentokrát to bude bez těch Pavlových novinek...
(delší dobu váhá) „Ano, slyšel jsem to. Ne, že by mi to hned někdo z hráčů naprášil, ale doneslo se to ke mně od agentů, pak i od vás novinářů."
Nemyslíte si, že tím podrýval vaši autoritu?
„Já jen řeknu, že ta jeho slova mě mrzela. A mrzí doteď. (opět s upřeným pohledem hledá správné výrazy) Pozor, nechci, aby to vyznělo, že to na něj házím. Ne. Já jsem si ho sám vybral, byla to moje zodpovědnost. Chyby pochopitelně hledám u sebe. A i poté, co vedení vycítilo, že mezi námi nemusí všechno klapat ideálně, tak jsem ho hájil. Říkal jsem: To bude všechno dobrý."
Mluvili jste spolu poté, co jste byli odvoláni?
„Když jsem se dohodl s Karlovými Vary, tak mi zavolal, ať se daří."
Může tahle negativní zkušenost z posledního angažmá ovlivnit vaše dlouholeté přátelství?
(přemýšlí) „Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Třeba to časem vyprchá, třeba i časem pochopím víc."
Proč jste ve Spartě zavedl ty novinky (mimo jiné zákaz čtení novin v kabině)? Nenarazil jste právě s tím?
„Tohle jste u vás ve Sportu hrozně nafoukli!" (naštvaně)
Napsali jsme, co víme. Nic jsme nenafukovali.
„Jenže ono to bylo trošku jinak. Noviny si kluci v klubovně samozřejmě číst mohli, nařídil jsem jedinou věc - 45 minut před tréninkem se museli přímo v kabině věnovat individuální rozcvičce, ne číst si ty noviny nebo koukat na televizi. Takhle to funguje všude v extralize, v tom problém nebyl. Ten vznikl úplně někdy jindy."
Když jste v závěru šestého kola v zápase s Boleslaví v závěru posadil Výborného s Ručinským?
„Ano."
Podle informací Sportu oba hned druhý den ráno zašli za generálním manažerem Petrem Břízou s tím, že už pod vámi hrát nechtějí. Je to pravda?
„A proč jste to už tehdy nenapsali, když jste to věděli?" (naštvaně)
Tehdy jsme pouze napsali, že jde o dva hráče. Konkrétní jména jsme v tu chvíli neměli ověřená.
(váhá, váží každé slovo) „Tohle je další věc, která mě zklamala. Obrovsky. Víte, pro mě taky není lehké posadit zrovna Davida, pětinásobného mistra světa. Moc si ho vážím, mám k němu obrovský respekt. Ale když se vrátím k tomu zápasu - bylo deset minut do konce, vyhrávali jsme 2:1. Lajna Výborného s Ručinským byla opakovaně pod tlakem, tak jsem všem říkal, aby hráli hlavně dobře dozadu. Ať ubráníme náskok. Ale právě oni dostali gól na 2:2. A já jsem se v tu chvíli rozhodnul, že stáhnu hru na tři útoky. A proč bych měl nechat sedět hráče ze čtvrté lajny, kteří padali po držkách a snažili se? Dohrávali ti, kteří měli nejlepší formu. Tak jsem posadil Davida s Růčou."
Což nesli nelibě.
„Už v kabině, co jsem se potom dozvěděl, prohlašovali, jak jsou naštvaní a chtějí s hokejem končit... Druhý den šli za manažerem s tím, že pode mnou hrát nebudou a že s nimi cvičím. A tohle mě zklamalo. Mám před nimi respekt, ale ani takoví hráči si přece tohle nesmí dovolit. Já jsem trenér, je to moje práce. Vedení klubu pak dělalo všechno proto, abychom si to vyříkali. Tak jsme si všichni i s těmi hráči sedli a probrali jsme to. A já myslel, že jsme za tím udělali tlustou čáru. Ale... (opět hledá slova) Prostě to tak nebylo. Mám pocit, že v těch hráčích zůstala taková..."
Uraženost?
„Spíš bych řekl, že to neunesli, zavládla osobní ješitnost. Byli naštvaní, že jsem si něco takového mohl dovolit. A mám pocit, že od té doby už za mě nekopali. Cítím, že tohle je z mé strany velká obžaloba, ale já jsem to takhle opravdu cítil. Ten zápas s Boleslaví byl zlomem."
Nebylo to tak, že se vás hráči chtěli zbavit?
„To nechám bez komentáře."
Ale když se podíváte, jak najednou začali všichni makat, když přišli noví trenéři David Volek s Milošem Holaněm, tak se zdá, že to tak opravdu bylo...
„Tohle jsem taky chtěl zmínit. Neposuzuju hráče jenom podle statistik, i ten nejlepší z nich má nárok na to, aby měl útlum. Ale tam jde o tu bojovnost. I fanoušek seshora vidí, jestli ten hráč jezdí po zadku a chce to urvat, nebo ne. Když se na to dívám zpětně, tak od toho šestého kola už jsem měl pocit, že za mě tito hráči jednoduše nekopou."
Nebyla chyba, že jste je tedy posadil?
„Jak říkám - nezříkám se zodpovědnosti, to určitě ne. Já jsem nesl hlavní zodpovědnost, dával jsem hlavu na špalek. Ale chci k tomu ještě říct - to, že jsem nechal sedět Davida, neunesl ani Franta (Výborný). Právě proto jsem si ho vzal k sobě, aby mi pomohl, až se vyskytne v kabině nějaký problém. Ale jak říkám, Franta to, bohužel, taky neunesl..."
Není vaším nedostatkem, že neumíte citlivě jednat s hvězdami?
„Počkejte, s jakými hvězdami? Když hvězda září na ledě, může mít potom i hvězdné manýry. Jinak jsou to jen primadony. Podívejte - ve Znojmě jsem zažil Jirku Dopitu, v Plzni zase Martina Straku. A to bylo úplně o něčem jiném. Konfliktní situace vznikají v každé štaci, těm se člověk nevyhne. Teď jde o charaktery hráčů, jak se k tomu postaví."
Zklamal vás David Výborný svým přístupem?
„Nestydím se říct, že pro mě jako pro trenéra bylo hrozně těžké nechat sedět zrovna jeho. Ale kouč někdy musí udělat i taková rozhodnutí. To by jinak na střídačce nikdo stát nemusel. Nechci ho jinak víc hodnotit, jak už jsem říkal, mám k němu velikánský respekt. Co dokázal v reprezentaci, klobouk dolů. Navíc i ten jeho přístup byl příkladný - před tréninkem byl v kabině hodinu a půl před začátkem, udělal si hokejky, šel na kolo. Za celou letní přípravu vynechal jediný trénink. Jinak odmakal všechno, neměl žádná privilegia. V běhu byl první. A že vznikly nějaké potíže? Takový je prostě sport."
Rovněž herní projev Sparty byl nevýrazný. Proč?
„Vedení ode mě čekalo, že ho překopu, zatraktivním. Z profesního hlediska beru na sebe, že se mi to nepovedlo. Také jsem chtěl do hry vnést větší emoce, nasazení. Což třeba bylo vidět v minulé sezoně, kdy jsem byl v Plzni. Ve Spartě se mi to nepovedlo, nedokázal jsem to z hráčů vyždímat."
Neškodilo i to, že je v týmu až moc hvězd? A všechny chtějí hrát?
„V tom bych to nehledal, věděl jsem, jaké mužstvo budu mít k dispozici."
Nemrzí vás, že jste po úspěšné sezoně nezůstal v Plzni? Dovedl jste tým až do semifinále.
„Takhle ta otázka nejde postavit - logicky bych musel odpovědět, že lituju. Ale je třeba říct, proč jsem odešel. Během sezony v Plzni nebyla dobrá finanční situace a když jsem se bavil s Martinem Strakou (kapitánem i generálním manažerem), tak jsem mu říkal, že pokud podepíše Vlasáka, Fabuše, Matějovského a hlavně sebe, tak zůstanu. Jenže on v tu chvíli nemohl zaručit ani to, že zůstane on. A bez něj bych do toho nešel. Proto jsem volil Spartu. Pokud jde o Plzeň, zažil jsem v ní báječný rok. Mrzí mě jediná věc, že jsem tam za tu sezonu nestihl vystudovat práva." (smích)
Teď zase vážně. Nelitujete opravdu, že jste nakonec šel do Sparty?
„Ne. Každá štace člověka obohatí. Navíc Sparta pro mě byla obrovská výzva, ona mi dala trenérskou šanci. Zažil jsem v ní dobré i špatné. Ale ničeho nelituju."