V září mu bude osmatřicet let. Ale cítí se paradoxně mnohem mladší než v tuhle dobu před rokem. „To mi bylo tak padesát,“ v nadsázce připomíná hokejový útočník Martin Straka hektické léto, během něhož nevěděl, jestli vůbec „jeho“ Plzeň nezmizí z extraligové mapy.
Pořád lítal po firmách, úřadech. Věčně seděl na poradách. Hlavu měl permanentně ve stresu, klubu hrozil krach. I když nechtěl, musel trochu šidit trénink. „Byla to bláznivá doba,“ vzpomíná Martin Straka, plzeňský boss i kapitán na to, co prožíval loni.
Tentokrát je ve větším klidu. „A jsem rád, že jsem měl i více času na rodinu,“ přiznává největší osobnost extraligy. A po odchodu dalších velikánů jako Hašek, Reichel nebo Šlégr právě hokejista, k němuž mohou fanoušci i mladší hráči nejvíce vzhlížet.
Nenudíte se teď trochu?
„To ne. Naopak si to vychutnávám. Jsem sice i teď hodně na zimáku, ale už to není tak hektické. Víc si to užívám. A samozřejmě mám i více času na trénování.“
Loni to jistě bylo mnohem horší. Klubu hrozil bankrot, zachránil jste ho až vy tím, že jste do něj vložil svoje peníze – 25 milionů.
„Byl to opravdu blázinec, byl jsem pod velkým tlakem. Nebylo to příjemné, tehdy jsem cítil, že je mi tak padesát. (usměje se) Ale nešlo jenom o mě, ale o všechny moje spolupracovníky.“
Odnášela to i rodina, že? A nejbližší to nesli nelibě.
„O tom se nechci moc bavit. Ale je pravda, že letos už to bylo lepší. (usměje se) A teď zase zpátky k hokeji. Jsem rád, že se nám podařilo klub nějak stabilizovat, ale pořád se musí pracovat. Člověk v této branži nemůže odpočívat, peněz není nikdy dost.“
Navíc jste neustále čelil i otázkám, jestli se ještě vrátíte do národního týmu. A také se řešilo, jestli vás zlanaří velký kamarád Jaromír Jágr do Omsku.
„Vidíte, i v tomhle ohledu už je naštěstí naprostý klid. Na nějaké nabídky už je pozdě, nikdo se neozval.Stejně by to bylo zbytečné.“
Jak se cítíte na ledě?
„Zrovna jsem ve fázi, kdy se hádám.“
S kým?
„Sám se sebou! (usměje se) Chvilku je to lepší, chvilku vilku horší. Začátky jsou obecně špatné. Jakmile se do toho člověk dostane, o nálada se zvedne, ale potom tréninky přitvrdí a je to zase v pytli.“
A teď jste v jaké fázi?
„Hrozný, hrozný, hrozný. (usměje se) Taky zkouším nějaké nové věci, ale stejně se zase po chvíli vrátíme k těm starým. A říkám si, že jsem blázen, proč něco vymýšlím... Mám třeba nové hokejky, ale brzy zase sáhnu po těch, co jsem měl.“
A jak to vypadá s chrániči ak holení? Sportovní ředitel lení? Milan Tichý vám několikrát vyčinil, že už nic nevydrží, nedrží, jsou jako z „papyrusu“ a možná i kvůli nim jste v uplynulé sezoně na dlouhou dobu vypadl ze hry po ráně pukem právě do holenní kosti.
„Pořád mám ty původní chrániče. Ale budu je muset asi už opravdu vyměnit, protože se mi skoro rozpadly. Nedá se nic dělat.“
Takže kamarád Tichý asi tuto „válku“ o chrániče vyhraje.
(usměje se) „No... Jen tak lehce se nedám, ještě uvidím. Jestli se mi rozpadnou, holt si fakt budu muset vzít nový, který už mám nachystaný. Ale třeba se stane zázrak zrak a ještě vydrží.“
Proč zrovna k této části výstroje máte takový citový vztah?
„To není žádná srdeční záležitost, ani otázka nějakého rituálu. Ale já už je mám vytlačené přesně na moje míry. Víte, jakou mi to dalo práci za ty roky? A teď si vzít nové a zase si je vytahovat? To se mi nechce. Jde vyloženě o pohodlí. Brusle měním, rukavice taky. Ale tyhle chrániče ne.“
Jak dlouho je vlastně máte?
„Vyfasoval jsem je, když mi bylo sedmnáct. A hrál jsem za reprezentační osmnáctku. Tehdy to byl hit! Od té doby je používám.“
Takže už je nosíte skutečně dvacet sezon?
„Jasně. A moc nescházelo, aby mi vydržely celou kariéru.“
Vy stále držíte. Co s vámi dělá pohled na vaše kamarády ze zlaté éry, kteří s kariérou končí? Reichel, Šlégr, Beránek, Turek...
„Vím, že se blíží i můj konec. To je přeci jasné. Ale teď to nějak neřeším, zatím hraju. Neberu to nijak dramaticky. Dokud to jde, chci vydržet, pořád mě to baví. No a potom přijde konec. Řeknu čau a zabalím to. Nebudu z toho dělat žádnou vědu.“
Nechcete mít podobně velkolepou a dojemnou rozlučku jako Reichel se Šlégrem?
„Ne, ne, to mě neláká. Takové věci nejsou pro mě, není to můj styl. Prostě skončím a hotovo. I když musím říct, že Albi (Reichel) s Gumou (Šlégrem) to měli fakt hezký, zasloužili si to.“
Nelitujete, že extraliga přichází o takové osobnosti?
„Je to opravdu hrozná škoda. Je to ztráta nejen pro fanoušky, ale i pro mladé kluky, kteří se právě od těchto kluků měli hodně co učit.“
Teď už jste vlastně z těch lákavých osobností zbyl vlastně sám.
„S tímhle na mě nechoďte, takové otázky. Podívejte, kolik je borců v extralize, nemá cenu mluvit o mně.“
No počkejte. Ale takových, k nimž by mohli mladší hráči vzhlížet, už moc není. Vedle vás už snad jenom Jiří Dopita, brněnský veterán. Nebo David Výborný, sparťanský lídr.
(zamyslí se) „Víte, já si myslím, že už to není jako dřív. Dneska ti mladí už k nikomu nevzhlíží. Mají svůj svět.“
I v Plzni jste to poznal, že? Mladší hokejisty jste musel k tréninku více honit.
„Je to pravda. Když koukám kolem sebe, tak mládež je jiná, než jsme byli my. To není jenom v hokeji, ale obecně. Každý ví, o čem mluvím, to nemá cenu tady nějak speciálně rozebírat.“
Třeba vy jste v plzeňském týmu několikrát musel promluvit do duše dvacetiletému Janu Kovářovi, že je třeba více pracovat, že?
„A na něm se mi líbí, že to pochopil. Nehodil to jenom za hlavu, vzal si k srdci, že je třeba makat daleko víc. Hokej není jenom o tom přijít a odejít z tréninku.“
Je přesně i tohle působení na mladší hráče vaší parketou?
„Nevím, jak to chodí v jiných týmech, ale u nás se o to snažíme. Když se ještě vrátím k tomu Honzovi (Kovářovi), tak věřím, že z něj bude skvělý hokejista. Je to borec, na němž už tým musí stát, měl by zodpovědnost vzít i na sebe.“
V uplynulé sezoně váš tým suverénně ovládl základní část, ale potom vypadl hned v prvním kole play off s Libercem. Můžete takhle s odstupem najít klíčovou příčinu bleskového vyřazení?
„Hlavní důvod zůstává stejný. A ten jsem já. Zklamal jsem, hrál jsem naprostý prd. Totální. Nesedlo mi to.“
Pořád to tedy berete na sebe.
„Samozřejmě. Byl jsem v týmu od toho, abych podobné klíčové zápasy rozhodoval. Ale nesedlo mi to, stejně jako celému týmu. Liberec víc bojoval.“
Jak přistoupíte tentokrát k základní části? Nebudete mít v podvědomí, že vám triumf naposledy přivál zkázu?
„Počkejte... Na to přece nemůžeme koukat, naším cílem je hrát hezký hokej a pokusit se vyhrát každý zápas. Zní to jako klišé, ale tak to je. Vždyť kvůli tomu chodí naši fanoušci na zápasy, ne? Chtějí se radovat. A v tu chvíli nemyslí na to, co bude za půl roku. Nemůžeme spekulovat a koukat, na jakém skončíme místě. Pro nás zůstává hlavní cíl postup do play off, pak se uvidí. Ale když to bude možné, rádi bychom znovu vyhráli i základní část, rozhodně to schválně nebudeme vypouštět. Vždyť i tohle je úspěch, my jsme si toho moc vážili.“
V týmu máte opět čtyři zámořské hráče. A všichni se shodují, že je do Čech zlákalo právě vaše jméno.
„To ale není moje zásluha. Největší podíl na tom má Milan Tichý (sportovní ředitel). On dělá tu mravenčí práci, denně vyřizuje desítky mailů a telefonátů, zjišťuje si informace o hráčích, kontaktuje svoje známé v zámoří. Já se k tomu dostanu až ve finální fázi, kdy mi ta jména Ticháček přinese na zlatém podnose. A já buď řeknu ano, nebo ne. Ale jinak to je jeho zásluha. Každopádně věřím, že nám ti kluci pomůžou.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
Související články
