Na ostrý start čekal 117 dní! Od hokeje si Ondřej Machala tedy dal kvůli silnému otřesu mozku mnohem delší nucenou pauzu než Rytíři během čtyřicetidenního volna. Po tvrdém zásahu, který kladenský útočník schytal 21. prosince od hradeckého beka Bohumila Janka, už je konečně zcela v pořádku a mohl tak v neděli naskočit do úvodní barážové bitvy. K incidentu, jenž vyvolal řadu emocí, už se nechtěl moc vracet. „Neřeším to. Jsem hlavně rád, že je to za mnou a můžu hrát. Bylo to těžký,“ přiznal po výhře 6:4 nad Jihlavou na úvod baráže.
Po takřka čtyřech měsících bez hokeje máte za sebou první a navíc vítězný soutěžní zápas. Zřejmě pořádně velká úleva, že jste konečně zpátky v akci, že ano?
„To si piště. Bylo to dlouhý a náročný hlavně na psychiku. Jsem opravdu rád, že jsem zpátky a můžu hrát. Naštěstí nemám žádné trvalé následky.“
Během tak dlouhé doby bojovat s vědomím, že nemůžete nic, bylo jistě hodně těžké, viďte?
„Nevím, jak to pořádně popsat. Měl jsem nějaká sezení, hodně mi s tím pomohl náš fyzioterapeut Petr (Routner) a také kondičák Miky (Michael Obrtel). Co vám budu povídat... Chcete, ale nemůžete. Když to chcete jít zkusit, tak se poblejete. Bylo to špatný, ale jsem rád, že už jsem z toho konečně venku a můžu hrát. Samozřejmě se do toho teprve dostávám, což ještě chvíli potrvá, ale těší mě, že jsme hned na úvod baráže vyhráli. Budu se snažit týmu dát všechno.“
Bylo něco respektive někdo, kdo vás při nuceném volnu ohromně podržel?
„Rodina, přítelkyně, kamarádi a celý tým. Zkrátka všichni mi pomáhali. Byla to pro mě nejvíc smolná sezona, co se týká zranění. Nehrál jsem takřka nic. Nejprve jsem byl s ramenem na operaci, když jsem se pak do toho začal dostávat, schytal jsem otřes mozku. Pevně doufám, že už jsem si všechno vybral.“
Jak vnímáte s odstupem času tvrdý zásah od Bohumila Janka, který vás vyřadil na zbytek základní části?
(přemýšlí) „Prostě to byla smůla… Blbá situace. Už se k tomu moc nechci vyjadřovat, ale zkrátka jsem byl na špatném místě v nesprávnou dobu. Stalo se. V hlavě už to nemám. Naštěstí si z toho nic nepamatuju, takže mi to ani nějak nebrání ve hře, nebo že bych se nějak bál. V tom mám výhodu. Jsem i rád, že si nic nepamatuju. Už je to za mnou, hraju dál, takže to víc neřeším.“
Přeci jen se musím ještě zeptat. V lednu jste přiznal, že vás po přehrání toho momentu rozhodilo už jen Jankovo chování bezprostředně po hitu, kdy se nad vámi smál. Vyříkali jste si to, nebo už jste incident zcela vypustil z mysli?
„Za mě už je to úplně ukončené. Fakt už jsem to hodil za hlavu. Vím, že mi kluci něco takového říkali o tom, že se smál, ale mohlo to být… Nechci ho (Janka) tady nějak shazovat nebo tvrdit, že to byl úmysl či ne. Co se stalo, stalo se. Opravdu už se k tomu nechci vracet.“
Po návratu do akce se vám povedly dvě větší šance včetně pěkného sóla. Vaše velká ozdoba v podobě rychlého bruslení se taky několikrát ukázala. Cítil jste se tedy dobře po 117 dní dlouhé pauze?
„Přiznávám, že s nohama jsem na tom teď trochu hůř, ale neřekl bych, že nějak extra. Piloval jsem to, ale když 117 dní nehrajete, tak výkon fakt nenahradíte ničím jiným než zápasem. To sólo jsem měl dát. Byli bychom víc v klidu. Mrzí mě to, ale byl to můj první ostrý zápas. Je to těžký, ale jsem hlavně rád, že můžu hrát bez jakýchkoliv následků. Každopádně věřím, že to bude jen lepší a lepší.“
Myslíte, že vám hodně pomohlo soustředění v Liptovském Mikuláši, kde jste si také zahrál?
„Tam jsem byl spíš rád, když jsem věděl, že už to půjdu zkusit do zápasu. Byl to sice jen přátelák, nikdo nehrál moc tvrdě, aby se někdo nezranil. Každopádně jsem byl v klidu, nic mě nebolelo, takže jsem byl rád. A teď už se hraje o všechno stejně jako před rokem, takže jedu naostro.“
Zřejmě velmi potěší, když vám trenéři i po dlouhém pobytu na marodce dají příležitost hned na úvod baráže, viďte?
„Samozřejmě. Co jsme se bavili s fyzioterapeutem, tak první plán byl takový, že baráž vůbec hrát nebudu a začnu se spíš pořádně připravovat na letní přípravu, abych byl stoprocentně připravený. Budu se opakovat, ale opravdu moc mě těší, že hraju už teď. Dostal jsem šanci, tak ji musím chytit za pačesy a proměňovat své šance, které mám často.“
Vzhledem k vaší mnohonásobně delší pauze se konkrétně vás tato otázka netýká, ale bylo nějak vidět na spoluhráčích čtyřicet dní bez hokeje?
„Všichni jsme tak nějak čekali, že budeme první třetinu proti Jihlavě trochu zaostávat. Oni jsou rozehraní. U nás kluci nehráli čtyřicet dní, já sto sedmnáct. Samozřejmě tam byly nějaké chyby, kterých se musíme vyvarovat, ale myslím si, že jsme se postupně zlepšovali.“
Hlavně ve druhé třetině vám Dukla pořádně zatopila, kdy se jí během necelé minuty povedl také obrat.
„Musíme se zaměřit na jejich beky, protože to je vlastně jediné, co oni dělají. Střílejí to od beků a snaží se přes dvojitou clonu tečovat před bránou. Těchto střel se musíme vyvarovat. Navíc když jsme u nich, všechno nám chytají či blokují.“
Jaký dojem tedy máte z Jihlavy po úvodní bitvě? Přeci jen má za sebou 16 ostrých zápasů v play off první ligy.
„I když jsme s nimi hráli i před rokem, tak je to pořád stejný. Mají hrozně bojovný tým. Opravdu se proti nim nehraje dobře. Jsou důslední na všechny souboje, blokování. Proti takovému soupeři fakt nechcete hrát. V tomhle se jim musíme vyrovnat.“
Obáváte se, že se nynější série s nepříjemným soupeřem potáhne znovu až do sedmého zápasu?
„Doufám, že ne! (směje se) Nicméně to proti Jihlavě bude hodně těžký.“
Oproti prázdným tribunám z minulého boje o extraligu, je nynější baráž s diváky až odměnou, že ano?
„To je něco úplně jiného. Přiznávám, že jsem měl v hlavě jen to, že už chci hrát. Bylo to fakt dlouhý, na věci okolo jsem se ani nesoustředil. Když ale máte plnou halu, přijedou fanoušci z Jihlavy i od nás z Kladna… Víc vás to nabudí. Jsme za takovou atmosféru hrozně rádi, fanoušci zaslouží velký dík. O covidu jsem neslyšel, ani nepamatuju… Věřím, že to bude podobné i v nadcházejících utkáních.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
