Jeden šok za druhým! Říha proti Kladnu nechápal: Totální blackout
Všechno špatně. Ale úplně. Trenér Miloš Říha na střídačce nevěřil svým očím, co jeho svěřenci na ledě ve třetí barážové bitvě s Kladnem předvádějí. „Bylo to šílené! Naprostá dezorganizace,“ popsal stav, do kterého Berani záhy po startu zápasu upadli. Nakonec je soupeř vypráskal 7:1, a pokud se Zlín v pátek zázračně nevzchopí, odehraje i příští ročník v Chance lize.
Nebylo až nedůstojné, jak chabý odpor jste kladli Kladnu?
„Nevím, nazvěte si to, jak chcete. Pro mě je to nepříjemné. V první třetině to byla naprostá dezorganizace. Když jezdíme čtyři za pukem, je jasné, že to takový soupeř na jednu přihrávku prohodí. Chodili sami do přečíslení, Hufíno (Daniel Huf) ještě něco pokryl. Bylo to šílené! Nemám k tomu co říct. Už v desáté vteřině jsme udělali chybu.“
Co se s týmem dělo?
„Hráči musí vědět, jestli mají respekt, chtějí až moc nebo jde o nedostatek sil. První gól při vlastní přesilovce nás hrozně nahlodal. Pak jsme dostali gól v oslabení. Soupeř nám nabídl čtyři přečíslení dva na jednoho a my jsme zakončili snad jednou. Kdybychom dali na 1:1, psychika by se posunula. Takhle nás srážela jedna situace za druhou.“
V první třetině jste měli jedinou střelu na bránu.
„Vím. Když nemáte puk, nemůžete vystřelit.“
Dá se hra vůbec v tu chvíli nějak ze střídačky kočírovat?
„Hráči dostávají jeden psychický šok za druhým. Nedáte šanci, pak jim nahrajete ve vlastním pásmu puk přímo na hokejku a oni dají další gól. První třetina byl totální blackout. Potom jsme se snažili něco s tím udělat. Ale Kladno si to tam prohazovalo a hrálo si to jako nějakou exhibici. Všichni to viděli. Těžko se dá na tom najít něco pozitivního.“
Co s tím do pátku provedete?
„Zkusíme udělat nemožné. Popřemýšlíme s kolegy, co s tím. Začíná se za stavu 0:0. Musíme to nějak nastartovat. Tohle se doma nemůže opakovat. Musíme se nastavit jinak a vybouchat z hráčů ještě něco navíc. Půjdeme vyhrát a uvidíme, co dál. Pokud ale budeme vypadat takhle, neotočíme nic.“
Diváci vás nicméně nezavrhli. Oceňujete to?
„Byli naším nejlepším hráčem.“
Vidíte velký rozdíl mezi oběma soutěžemi?
„Těch faktorů je spousta. Rozdíl je v tempu. Oni hrají dvaapadesát zápasů se silnějšími soupeři, než jsou oni sami. My hrajeme se stejně kvalitními anebo horšími týmy. To je ta herní praxe, která se hrozně těžko nahrazuje. Kdybychom měli my měsíc volna, nějak jsme si ji mohli domluvit. Takhle je to nereálné. Máme taky v nohách o patnáct utkání víc a do toho cestování. Nebudeme se na to vymlouvat, ale je to fakt. Co dál? Začínali jsme venku, kladenské kluziště je nesrovnatelně menší než to naše. Faktorů se najít hodně.“
Před utkáním jste měl z vašeho mužstva dobrý pocit?
„Jo, velice. Ve středu jsme měli perfektní trénink. Pak přijde zápas a čtyřikrát jim nahrajete na gól. Kluci jsou z toho samozřejmě zpražení.“
