Ostré střety u mantinelů, mely na brankovišti nebo skoky do střel? Hodně tvrdá šichta, nepochybně. Zkušený třinecký útočník Andrej Nestrašil (31) však po jedinečném zážitku před play off lehce upravil názor i žebříček hodnot. „Narodil se nám malý. A musím říct, že každý, kdo má šanci být u porodu a na vlastní oči vidět, co ženy dokážou, tak by si tam měl jít stoupnout. Je to absolutně neuvěřitelné!“ Nabitý energií se Nestrašil těší na semifinále Ocelářů s Mladou Boleslaví, začíná se v neděli v Třinci (17).
Nejmladší brácha Václav mu z recese jako dárek poslal výbavičku s velkým rudým S. Jako by nestačilo, že Andrej Nestrašil začínal a vyrůstal ve Slavii. „Můj patnáctiletý brácha teď přestoupil do Sparty a poslal nám nějaká bodýčka se sparťanským eskem, ale to jsem mu zamítl,“ směje se Nestrašil. „Malý je Ocelář!“
Otcem jste se stal těsně před play off, je pro vás jiné?
„Myslel jsem si, že až se stanu otcem, tak mě některé věci budou méně vytáčet. Ale doznal jsem, že to vůbec není pravda.“ (usměje se)
Například?
„Spousta věcí. Prostě jsem myslel, že člověk bude mít jako táta trošku větší nadhled, ale nemám.“
Erikovi Hrňovi už jste do týmové pokladny zaplatil taxu za narození syna?
„Ano, ano, to si pište. Už mi přinesl QR kód a už je zaplaceno.“
Je přísný pokladník?
„Jo. On staví barák, tak potřebuje ještě na okna.“
Paní je Američanka, máte rodinu doma nebo jsou v zámoří?
„Jsou tady se mnou. Po tom, co jsem zažil, musím říct, že by mě hrozně mrzelo, kdybych u porodu nemohl být. Každý, kdo má šanci být u porodu a na vlastní oči vidět, co ženy dokážou, tak by si tam měl jít stoupnout a podívat se. Protože je to absolutně neuvěřitelné.“
Stíhal jste porod v klidu, nebo jste se musel uvolňovat ze zápasu?
„Ne, nebylo to dramatické. Vyšlo to přesně po sezoně na pauzu. Byli jsme v top čtyřce, dostali jsme krátké volno, tak to vyšlo dobře. Přesně, jak jsem přijel domů, tak manželka začala rodit. Vyšlo to parádně.“
Vyspíte se během play off?
„Máme tady tchýni, přiletěla z Ameriky, takže se vyspím. Přestěhoval jsem se do jiné ložnice, tam jsem si udělal svůj koutek a pohodu (usmívá se) Musím spát. Čeká nás těžká série, tak přes to nejede vlak.“
Zvládáte všechny potřebné práce – přebalit, vykoupat?
„Já dělám všechno. (usmívá se) Upřímně musím říct, že jsem na to byl dlouho připravený. Čekal jsem jenom na to, až se vrátíme domů a bude šance být s malým každodenně a ne že někam pojedeme na trip. Asi to tak mají všichni, ale pro mě je to nejvíc, co může člověk v životě mít.“
Třinecký fanshop je dobře zásobený věcmi i pro nejmenší děti...
(rychle reaguje) „Už máme úplně všechno! A teď mi ještě můj patnáctiletý brácha, který přestoupil do Sparty, poslal nějaká bodýčka se sparťanským eskem, ale to jsem zamítl. Hned jsem mu říkal, že se toho zbavíme, dáme na charitu. Malý je Ocelář!“
Manželka nemá nějaký oblíbený klub, který by Třinec přebil?
„Paní je z Michiganu, takže oblíbené má všechny detroitské týmy. Třeba baseballoví Tigers, ti mají modré klubové barvy. Jsme samozřejmě zásobeni odevšad. Všichni nám koupili nějaký dárek, takže čepiček a takových věcí máme milion.“
Říkal jste, že vás čeká těžká série, jak vnímáte Mladou Boleslav v semifinále?
„Těžký soupeř, v této fázi sezony si asi nemůžeme vybírat. Čtyřikrát jsme ji sice v základní části zdolali (5:0, 7:3, 3:0, 3:2p), ale víme, že to bude velmi těžké. I kluci říkali, že loni byla semifinálová série velmi vyrovnaná, že hráli hodně nepříjemně. Což víme, je to bruslivý tým. Budeme hrát pořád to naše a budeme doufat, že nám to bude vycházet.“
Sledoval jste ostatní série?
„Osobně jsem se snažil z hokeje vidět, co nejvíce. Ne vždycky jsem sledoval celý zápas. Nehrála Bolka s Hradcem zároveň s námi? Že jo? Takže zrovna těchto zápasů jsem moc neviděl, jen výsledky. Nemůžu ani říct, že bych byl překvapený z jejich postupu, jak jsou možná všichni ostatní. Je to play off. Základ je se do něj dostat a pak už je to otevřené pro každého.“
Co vás čeká?
„Budou bruslit. Budou napadat, budou nepříjemní, budou všude. Velmi dobře jsou na tom bruslařsky a budou hrát poctivý hokej. Hodně nepříjemný tým.“
Čím to, že jste nebyl překvapený z postupu Bruslařů přes Mountfield HK?
„Protože v play off se opravdu může stát cokoliv. Vezměte si třeba sérii Pardubic s Budějovicemi... Kdybychom před sezonou vždycky dokázali přesně otipovat, jak to dopadne, tak sázkové kanceláře nemají práci. Vždycky se nějaké překvapení stane. Boleslav skvěle bruslí. Jejich soupeř si ani na chvíli neodpočine. Pořád jezdí, hrají poctivě. To je, myslím si, jejich největší síla.“
Vy se jako „excelentní bruslař“ na Boleslav těšíte jak?
(zasměje se) „Tak, já jako excelentní bruslař už od čtvrté třídy se s tím vždycky nějak srovnám. Na sérii se těším velmi. Mám hrozně rád play off. Zápasy, kde každá situace může sérii rozhodnout. To mám hrozně rád. Když se hraje v základní části 56 zápasů, tak už to je někdy na člověka dlouhé. Jsou tam i zápasy, kdy už víceméně o nic nejde. Mně osobně je jedno, jestli budeme hrát s Boleslaví nebo někým jiným. Jdu do každého zápasu stejně. A myslím, že to tak v kabině máme všichni.“
Říkal jste, že vás zápasy play off baví – teď hrajete své vůbec první české play off. Jaké to je, zažívat i v jednatřiceti letech něco nového?
„Abych byl upřímný, tak mi přijde, že proti světu, nebo proti trendu, kam se hokej ubírá, je tady spousta osobních soubojů. Taková ta hákování, přidržování... Je hrozně těžké se přes soupeře dostat. To ve světě, když se dívám třeba na zápasy NHL, už vůbec není. Jakýkoliv krosček nebo přidržení je okamžitě faul. Tohle je tady hrozně náročné, je hodně osobních soubojů, všichni se snaží dobře bránit. Ještě k tomu jsme měli ve čtvrtfinále Vítkovice – velcí hráči, dobře bruslí, to byla po fyzické stránce velmi náročná série. Uvidíme, jak to bude s Boleslaví. Možná nebudou hrát tak fyzický hokej jako Vítkovice. Ale zase budou o něco lépe bruslit. Tak uvidíme.“
Je problém v rozhodčích, že fauly nepískají?
„To na mě nešijte, takovouhle boudu (usměje se) To vám říkat nebudu. Já jen říkám, jaký z toho mám pocit, když jsem na ledě. Je to můj osobní názor, je to otázka ligy, ne specificky rozhodčích nebo jednotlivců. Jen z toho mám takový pocit, že tyhle háčky a držení se tady nechává ještě trošku víc, než třeba v Rusku.“
Nedoplácí na to pak český hokej na mezinárodní scéně?
(krčí rameny) „To nemůžu říct.“
Po olympijské nominaci jste se netajil zklamáním, že jste se do českého výběru pro Peking nedostal. Nakoplo vás to nějakým způsobem? Je to pro vás třeba i motivace se ještě ukázat, sáhnout si na český titul?
„Určitě jsem byl velmi zklamaný, ale nevím, jestli motivace tady po tom je správné slovo. Nevím, jak to přesně popsat. Ale ano, můžeme to nazvat motivací. Na olympiádě byla spousta kluků, kteří hrají v této lize a jsou mi ročníkově podobní. Určitě mě to mrzelo, ale pro mě, musím říct, je klubový úspěch daleko více. Reprezentační turnaje jsou super, klobouk dolů před těmi, co tam jedou a vyhrávají medaile. To je neuvěřitelné. Ale sezona trvá osm měsíců a v ní se ukáže proces týmu, parta a všechno tady to kolem. Zadostiučinění z klubového titulu, z medaile, je ještě o něco větší.“
Co kdyby se vám po sezoně ozval nový reprezentační trenér Kari Jalonen?
(usměje se) „Doufal jsem, že tato otázka nepřijde. Uvidíme, jak to bude probíhat. Rodina je teď u mě na prvním místě, takže uvidíme, co si bude rodina žádat. A podle toho bych se případně rozhodoval.“
Proti Vítkovicím jste dávali málo gólů, dá se teď ještě něco na střelbě nebo zakončení vylepšit?
„Jako...trénovat střelbu. Tak to někdy je. Jsou série, kdy vám na výhru stačí dva nebo tři góly. My chceme zápasy v prvé řadě vyhrávat, nepotřebujeme dávat sedm gólů. Když přijde zápas, kdy to bude soupeři padat, tak třeba budeme i my hrát trošku jinak a gólů dáme víc. Co je skvělé v tomto týmu, že každý chce vyhrát. A není to o tom, že já si dám gól, ty si dáš gól a všichni si uděláme pohodu. Jdeme za cílem, který máme. A tím cílem je – vyhrávat zápasy.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
