Vosa i čivava. Šmerha: Vždycky jsem byl provokatér. Vzor? Marchand

S důležitostí zápasů, roste i význam jeho úlohy. Dostat se soupeři pod kůži. Rozhodit ho všemi prostředky, balancovat na hraně. Pouhých 174 centimetrů vysoký forvard Sparty Tomáš Šmerha to umí báječně. Protivníka vytočí, pak se mu ještě vysměje. „Když někoho rozhodím a jemu pak vystřelí pravačka do mého obličeje, nebudu mu to vracet. Získám přesilovku pro svůj tým a mám splněno,“ přiznává. Teď roli plní i ve finále proti Ocelářům.

První finálové utkání jste nehrál, nastoupil jste až v tom druhém. Jak těžké bylo naskočit do rozjetého rychlíku?
„Pořád jsem se připravoval s kondičním koučem. Byl jsem v tempu, trénoval jsem s klukama, oni mi to usnadnili. Hodně důležité je první střídání, první třetina. Dostat se do toho, neudělat nějakou blbost a hrát jednoduše. To se mi snad docela podařilo, takže v pohodě.“

Jak přijímáte svoji roli? Jste ve Spartě druhou sezonu, pořád balancujete na hraně sestavy.
„V přípravě jsem si udělal něco se zády, byl jsem na injekcích. Pan Jandač mi říkal, že mě chtěl vidět ještě v dalších přátelských zápasech, což vinou zranění bohužel nešlo. Musel jsem začít v Sokolově. Hodně mi to pomohlo, rozehrál jsem se. Nakonec jsem tam strávil polovinu sezonu, nakoplo mě to, díky tomu jsem teď ve sparťanském áčku.“

Když jsem byl před sezonou na několika trénincích, přišlo mi, že ze všech hráčů Sparty jste dostával vy od trenéra Jandače největší čoud. Jste hráč, který tohle potřebuje?
„Potřebuju to. Vím, že po mně se musí šlapat. Měl jsem to tak s každým trenérem. Upřímně asi nejsem typ hráče