Co ukázaly Pardubice: umí přepnout, platný Cienciala i Rulíkovo pravidlo

Vždycky slyšíte to velké varování, jak je extrémně těžké přehodit režim. Zapnout, když věci nejdou úplně dokonale? Ne, samo nikdy nic nepřijde. Všechno začíná tvrdou prací, zodpovědností, akcentem na detail. Na konci základní části mělo Dynamo splněno, čtyři kola před koncem bylo jasné, že vyhraje základní část. Cítili jste (asi i logický) pokles výkonnosti. Ve čtvrtfinále s Olomoucí byl ale znát strmý vzestup. Zaujalo velké soustředění celé sestavy, tým nastoupil dokonale vyladěný. Nejvíc to bylo vidět v momentě, kdy mu rozhodčí správně odvolali gól Roberta Kousala a pak se za Olomouc trefil Jan Káňa. Tohle jsou chvíle, které vás dovedou zdrtit. Tady platil spíš opak.

Trio, které vede Tomáš Zohorna, potkal ve druhé půlce základní části lehký bodový blackout. Ale s Olomoucí i tahle parta rozjela velké číslo. Třeba Robert Kousal měl elán, jako kdyby to měl být jeho poslední zápas v životě. Přesně tohle od svých hráčů chcete jako trenér vidět. Lukáš Radil najednou zase dokázal získat změnami směrů těch svých deset centimetrů navíc. No a Tomáš Zohorna dal svůj klasický špinavý gól, podleďák, jak se říká. Konráda překonal střelou zpoza brány. Pardubice nejsou jen Sedlák. Což by měla být klíčová informace pro play off.

Video, kde Radim Rulík svému týmu káže na začátku sezony, že nejlepší oslabení je žádné oslabení, se dá označit jako virální. Na sociálních sítích ho najdete pořád. Patrně si ho i hráči dostali do hlavy. Trenéři v základní části kolikrát nechápali množství hloupých faulů v útočné třetině. Nesmysly Pardubice srážely třeba s Libercem nebo s Vítkovicemi. Teď proti Olomouci? Jako když utne. Za vše mluví situace, kdy Jan Švrček trefil loktem do hlavy Lukáše Sedláka. Jinak velmi přesní rozhodčí zákrok neviděli, tečka, konec příběhu. Nikdo se nechtěl mstít, nikdo se nenechal vyprovokovat. Za celých šedesát minut dostal jediný trest pouze Matej Paulovič. Velký posun.

Hra dozadu? O dvě třídy jiné představení, než jste mohli sledovat pár týdnů zpět. Hráči se pohybovali blíž u sebe, nebyli tolik roztažení, najednou nehrozila přečíslení a brejky. V základní části tohle Pardubice občas potrápilo. Soupeře motáte, motáte a pak chudák brankář, protože studený musí likvidovat stoprocentní tutovku. Olomouc se zoufale snažila dostat před branku, ale nedařilo se jí to. Dynamo ukázalo, že dovede být hodně přísné ve své defenzivní práci. Všimli jste si, jak otravní třeba dovedli být Adam Musil nebo Patrik Poulíček? Na první pohled není třeba tolik vidět, ale vezmou hodně energie.

Asi není potřeba rozvíjet velkou debatu na téma, co dovedou Lukáš Sedlák s Tomášem Hykou. Tahle dvojka poletuje herně dost vysoko nad obvyklým standardem extraligy. Kombinují ve velké rychlosti, dobře se dovedou dostat na puk, pořád pracují nohama, nevypínají. David Cienciala není ale jen nějakým jejich doplňkem, regulérně k nim pasuje. Dávno je pryč jeho slabší start sezony, kdy potřeboval hlavu přesvědčit, že zraněná noha drží. Má skvělou techniku, kterou prodal třeba před druhým pardubickým gólem, před pátým ukradl puk na zadním mantinelu a nahrál Sedlákovi. Když má vedle sebe výborné bruslaře, dobře vynikne jeho přehled a čtení hry. Je taky velkou zbraní, když tohle trio dovede soupeře točit v pásmu a pak hned nastoupí Kousal se Zohornou a Radilem a kolotoč pokračuje.