Patří mezi hokejisty, kteří před více jak 30 lety okusili v Hradci Králové poprvé extraligu. Jakub Ficenec (47) naskočil do nejvyšší soutěže již v 16 letech, východočeské derby proti Pardubicím v ní však jako hráč nezažil, což někdejšího obránce vzhledem k probíhající atraktivní sérii play off mrzí o to víc. „Samozřejmě by bylo hezký to zažít,“ uznal hradecký rodák s českým i německým pasem. V rozhovoru pro iSport.cz řekl, že celkově od vyřazovacích bojů očekává dobrý hokej. Promluvil i o Spartě pod vedením kouče Pavla Grosse, kterého dobře zná z Německa.
Do dospělého hokeje vstoupil v rodném Hradci Králové. Prakticky celou profesionální kariéru ale Jakub Ficenec odehrál v zahraničí. Převážnou část strávil v Německu, kde bývalý český reprezentant přijal i tamní občanství a v německých barvách dokonce startoval na olympiádě ve Vancouveru 2010. Od roku 2016 se ale s rodinou vrátil zpátky do Česka. V Liberci trénuje dorost a jako skills coach cepuje všechny beky v organizaci Bílých Tygrů. Jako Němec si proti Čechům nikdy nezahrál. Teprve minulý víkend v Kladně v rámci veteránského zápasu slyšel českou státní hymnu jakou soupeř.
V dresu německé reprezentace jste startoval na olympiádě. Byť šlo nyní „pouze“ o zápas veteránů, bylo zvláštní slyšet českou hymnu jakou soupeř?
„I když už od roku 2016 žiju zpátky v Česku, je to vždycky zvláštní. Musím ale říct, že jsem měl to štěstí, proti Čechům jsem během kariéry nikdy nehrál. Tentokrát to bylo poprvé. Jak říkám, je to určitě zvláštní a těžký nezvyk. Spoustu českých kluků znám. Bylo těžké najít linii mezi srandou a zápasem. Každopádně jsem si to užil.“
Česko byl pro vás vždycky větší domov než Německo?
„Určitě. Já jsem v Česku nikdy neztratil žádný kontakt. I když jsem měl a pořád mám bydlení v Německu, mám dva domovy. Jeden v Česku, druhý v Německu. Je ale pravda, že nejdéle jsem vydržel v Ingolstadtu, kde jsem byl 11 let. Pět let jsem byl také v Americe, bylo trošku cestování. 25 let, takže prakticky celou kariéru jsem byl venku, měl jsem to štěstí. Teď je ale určitě fajn si občas zahrát i na českém zimáku.“
Každopádně váš syn Jakob stále hraje v Německu a roste v tamních mládežnických reprezentacích.
„Ano, syn ještě dokončuje první sezonu u juniorů Mannheimu a má před mistrovstvím světa osmnáctek. Docela často za ním jezdím.“
Jakou má podle vás šanci zahrát si v nedaleké budoucnosti za německou reprezentaci proti Česku?
(směje se) „On už vlastně proti Čechům hrál na Hlinka Gretzky Cupu. Bylo to pro něj zvláštní, ale syn se narodil v Německu. Je větší Němec než já. Do čtvrté třídy tam vyrůstal a začínal s hokejem. Pak jsme se vrátili do Česka, do Liberce, kde dodělal základní školu a řekl, že chce zpátky do Německa. Už je druhý rok na internátu v organizaci Mannheimu.“
Vzhledem k vaší práci u Bílých Tygrů se i vás týká extraligové play off. Prozraďte, jak se vám zatím líbí boje o titul?
„Myslím si, že ve všech sériích vidíme a ještě uvidíme kvalitní hokej. Je to otevřený. Budou rozhodovat maličkosti. Těším se na dobré zápasy.“
Pokračujte ve čtení vytvořením bezplatného účtu nebo přihlášením
PokračovatNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
